Na Zelený čtvrtek jsem byl na zeleným pivu bylo tam plno a tak jsem si dovolil přisednout ke třem starým borcům. Ne, že já bych byl mladý, ale ti byli o dekádu i více starší. Probrali tam snad všechno. Sport, politiku, kdo s kým a kde co se dá kde sehnat a za kolik. Čárek přibývalo a bylo tam veselo a ten nejstarší nám vyprávěl neuvěřitelný příběh z dávné doby, který mu vyprávěl jeho děda, kterému to zase vyprávěl jeho děd.
O ruce
Dávno,dávno tomu kdy na Starém Blansku žil podučitel Stojan Kolomazníček. Byl to pohledný mladý muž, ale chudák. Rozdíl mezi učitelem a podučitelem spočíval především ve výši služného. A to tomu chudákovi platili, jen když se jim chtělo. A tak byl stále švorc. Tenkrát mezi Novým Blanskem a Dolní Lhotou byly dva velké rybníky. A tak si podučitel chodil k jedné velké vrbě stěžovat jaký je chudák. A jednou když si byl zase u vrby poplakat tak se z vrby vysunula drobná dívčí ručka a podávala mu váček plný krejcarů i nějaká ta zlatka tam byla. To zařídila jedna z víl, které tenkrát u těch rybníků přebývaly a víla byla do podučitele zamilovaná. Když podučiteli došli zlatky a krejcárky tak si zase zašel k vrbě a ruka dala. Tajemství se neudrželo a začali k vrbě chodit i jiní chudáci. A víla když poznala ,že jsou opravdu nuzáci, tak je taky obdarovala. Co čert nechtěl dozvěděl se o tom i jeden bohatý a lakotný sedlák. Sebral čeledínovy rozedrané šaty šel si taky postěžovat jaký je chudák, aby něco dostal. Ovšem víla hned poznala o koho jde a ukázala mu fakáč. To sedláka rozpálilo k nepříčetnosti vytáhl kudlu a ruku uřízl. Schoval ji pod kabát a utíkal domů. Doma ji uložil do truhličky a zamkl ve světnici a šel si po práci. Večer když se vrátil z pole spěchal do světnice se na ruku podívat. Ale po ruce ani památky, byla pryč. Od té doby ji hledal až se z toho zbláznil a přišel na buben. Bez penízků od zamilované víly to měl podučitel těžké přetěžké. Víla, protože ho milovala tak mu chtěla pomoci a jednou v noci mu vstoupila do snu a přesně popsala kde ruku najde a když ji bude mít tak mu bude ruka sloužit. A v tom se podučitel probudil a jeden svitek papíru co se mu válel na stole všechno, co mu pověděla ve snu víla zapsal. A unaveně ulehl do postele a až do bílého rána spokojeně spal. Ráno když vstal hned svitek na stole hledal, našel, a s hrůzou zjistil, že je to napsané písmem, které nikdy neviděl a nezná.
Celý život až do svého skonu se podučitel později učitel a nakonec řídící učitel snažil to neznámé písmo přečíst, ale marně. Pozůstalí a příbuzní si svitek předávali z generace na generaci až se svitek ztratil.
Při výkopových pracích na Rožmitálově ulici 1.4.2005 byla náhodou nalezena kovová truhlička s pozůstalosti osobnosti vpravdě evropského formátu, která byla snad největším blanenským rodákem v dějinách a která je dnes přesto neprávem zapomenuta. Kdo je tou tajemnou osobností? Nikdo jiný než Cimrmanův mnohem významnější současník, blanenský patriot, sportovec, umělec — profesionál, a kuchař — amatér Kašpar Krása Blanenský. Ten vlastnil svitek s návodem k nalezení ruky. Ovšem otázkou je, jak ke svitku Kašpar Krása přišel a jak se ke svitku dostal pábitel, co nám příběh vyprávěl? Místo odpovědi se potutelně usmíval. Měl to domů přes ulici a tak se nám ho podařilo za nějaké to zelené přesvědčit, aby nám ho donesl ukázat a stalo se a já si mohl svitek ofotit.
Kdo to vyluští a ruku najde tak se může zalogovat a bude mít bod. Jestli mu ruka opravdu bude sloužit to nemohu zaručit.
![]()
Přeji pěknou zábavu a úspěšný lov. Ukládejte prosím keš tak jak jsteji našli. Děkuji
