Hladov

Olšovský potok a zaníklý Hladov. Olšovský potok pramení jihozápadně od odce Tisá a ústí v saském Hellendorfu do potoka Bahra. Na svém toku tvoří necelé 2 km hranici se Saskem. Zde ležela samota Hungertuch, patřící k Petrovicím, kde již před třicetiletou válkou stával poplužní dvůr. V roce 1873 došlo k přestavění mlýna na továrnu, vyrábějící součásti dešníků a holí. Počátkem 20. století měla samota ktomě továrny ještě 4 domy. Objekty byly po roce 1945 zbořeny a místo (nazývané česky Hladov) bylo zahrnuto do zakázaného pásma podél hranic. Dnes zde zbyla jen vodní nádrž a lokalita získala přírodní charakter. V roce 2002 zde byla vyhlášena přírodní rezervace o rozloze 17 ha.

Bývalý poplužní dvůr zvaný Hungertuch stával na samé zemské hranici, asi tři kilometry severně od petrovického kostela a přibližně osmnáct kilometrů severozápadním směrem od ústeckého centra. Dosud vydaná literatura jeho existenci až na několik výjimek ignorovala. Jelikož pak výzkum pramenů k jeho dějinám je rovněž v počátcích, mnoho o jeho historii dosud nevíme. Dosud není zřejmé, kdy byl Hungertuch vůbec založen. Koncem 16. století tu stával železný hamr patřící ke statku Krásný Les (resp. Petrovice). Poplužní dvůr tu však vznikl teprve později. Jak přesvědčivě prokázal E. Richter, byl založen až v době kolem roku 1650. Jeho zakladateli byli majitelé statku Krásný Les, který vyženil roku 1644 Mikuláš ze Schönfeldu, pocházející z Lotrinska. Za Mikuláše vznikl poplužní dvůr s obytným stavením, považovaným dřívějšími badateli za panské sídlo. Nelze vyloučit, že majitelé statku skutečně obytnou budovu dvora využívali za jejich kratších pobytů jako rezidenci.

O její stavební podobě nevíme nic bližšího, pouze tolik, že vstupní dveře byly zřejmě ozdobeny kamenným ostěním se dvěma znaky. Jeden z nich býval považován od Schallerových dob za erb rodu rytířů z Bynu, ovšem zmíněný E. Richter doložil, že se jedná o erb Schönfeldů, kdežto druhý patřil Mikulášově manželce Jozině, rozené von der Heeden. Mikuláš ze Schönfeldu přistoupil k výstavbě dvora zřejmě v souvislosti s obnovou statku zničeného válkou, kdy mj. nechal roku 1656 znovu vystavět petrovický kostel. Poplužní dvůr Hungertuch poté sloužil dlouhá léta krásnoleské vrchnosti. Teprve počátkem 19. století se ocitl v havarijním stavu. Mezi léty 1816 až 1820 (J. G. Sommer uvádí datum 1823) pak byla tehdejším majitelem statku Krásný Les Franzem Wagnerem většina starých budov odstraněna a nahrazena novými staveními, z nichž do jednoho bylo přeneseno zmíněné ostění se dvěma znaky. Katastrální mapa z roku 1843 zachytila Hungertuch jako založení o několika budovách, z nichž severně stával mlýn, jihovýchodně od něho několik dalších budov s myslivnou a jižně pak rozsáhlá stavba nazývaná dříve stará stáj.

To zřejmě byla nejstarší dochovaná stavba bývalého dvora. Zdali ona byla vystavěna právě v místech starého sídla, však není známo. Během 19. století byl poblíž založen Nový Dvůr, do něhož se postupně přestěhovali obyvatelé Hungertuchu a majitelé do něho převedli všechny provozy. Dvorské stavby proto postupně zanikly a byly beze zbytku odstraněny. Dnes po někdejším poplužním dvoře nezbývají žádné stopy. Archivář PhDr. Franz Josef Umlauft (* 11. 7. 1883 Lipová [Spansdorf] - † 8. 11. 1967 Marl u Bayreuthu) tvrdí, že entitu i s loukami přepustila (1726) za 300 zlatých rýnských poddanému, správci tamní pily a mlýna (č. 90 a 91) Christianu Kühnelovi, ten jej (1782) transformoval v manufakturu rozšířenou r. 1871 Ernstem Luisem Gottschallem na výrobnu kovových komponentů k deštníkům a holím (Metallwarenfabrik C. Kühnel). V l. 1877 - 82 expandovala jako H. Kühnel in Hungertuch, z níž se (1880) vyvinul podnik C. Kühnel & Co. (r. 1933 v kompetenci firmy Kurta Hoffmanna). Katastrální plán (1843) zobrazuje několik budov, severně se vyskytoval mlýn, jihovýchodně od něj nemnoho dalších s myslivnou a jižně konstrukce asi vůbec nejstarší (č. 92), prostorná stáj (alte Schafstall). Rozkládala-li se v pozici sídla, není jasné. V 19. stol. vyrostl poblíž Nový Dvůr (Neuhof), kam vrchnost převedla provozy a populace se přestěhovala. Od r. 1850 je ves čtvrtí Petrovic (s nimi se definitivně spojila v r. 1945). R. 1939 čítala samota 14 osadníků a krom továrny i 4 chalupy (č. 90, 91, 92, 522), dělníci navštěvovali pěšky i na kole zvláště Tisou, kde zhotovovali rukavičkové a stiskací knoflíky, sponky, háčky, poutka, kování, odznaky, brože, přezky, záclonové kroužky, zdrhovadla, ba i zubní vrtáčky, frézky atd. (nicméně podstatu prezentovaly knoflíky).

Ted ke kešce:

Kolik měla počatkem 20.století samota kromě továrny domu

a,4-9

b,7-5

c,9-2

Kdy tady stával železný hamr

a,koncem 16.století - 8

b,koncem 15.století - 5

c,koncem 17.století - 7

Kdy nechal Mikuláš ze Schönfeldu znovu postavit kostel v petrovicích.

a, 1660 - 0

b, 1656 - 7

c, 1655 - 5

Jaký je výškový rozdíl mezi Dolní část obce u státní hranice a horní časti obce Petrovice

a, 200 - 2

b, 300 - 5

c, 400 - 7

Socha Jana Nepomuckého pochází z.r.

a, 1709 - 6

b, 1710 - 4

c, 1711 - 7

Morový kříž byl postaven

a, 1814 - 1

b, 1815 - 3

c, 1816 - 8

50°48. ...  013°59. ...