Výše uvedený obrázek si dobře prohlédněte. Jedná se o vytrvalou rostlina z čeledi hvězdnicovitých, pro kterou paní Ida Rystonová ve své knize Průvodce lidovými názvy rostlin kromě jména uvedeného v názvu keše uvádí též tyto: bylina klobouková, koňské kopyto , chlapina, lopušice, morní kořen či podběl veliký (pozor: podběl lékařský je úplně jiná bylina). Já jsem se s ním setkal právě úvodních souřadnic poblíž zaniklé vesnice Krteň na katastrálním území Třebonice v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi, z níž se zachoval jen románský kostelík svatého Jana a Pavla se hřbitovem. A protože téměř všechno souvisí se vším, vězte, že u tohoto kostelíka jsem se zastavil tento rok po druhé ve svém životě. Poprvé mne k němu dovedla Vrchařská koruna Pražská v roce 2021 a po druhé jsem zde byl po výstupu na vrcholek Pražské plošiny s názvem Kopanina (390 m) v rámci HOROBRANÍ.

Povězme si pár informací o této bylině.

Rostlina je vytrvalá, až 50 cm vysoká rostlina se silným oddenkem, ze kterého již počátkem března vyhání tlusté, duté, masově červené, šedoplstnaté, šupinaté lodyhy, ukončené květy v hroznovitých úborech. Jazykové i trubkovité květy jsou špinavě purpurové až bledě růžové a hezky voní. Listy vyrůstají až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté s nápadně velkou, trojhranně srdčitou, mělce zubatou čepelí, která mnohdy dosahuje rozpětí až 50 cm. Jsou to jedny z největších listů mezi rostlinami vyskytujícími se běžně v Česku. Čepel je v mládí na rubu jemně plstnatá, později se tato plst ztrácí. Kvete od března do května.
Roste v téměř celé Evropě, dále roste v západní a severní Asii. V ČR hojně zejména ve vyšších polohách.
Rostlina dává přednost vápenci. Roste na vlhkých až silně podmáčených loukách, březích potoků, v říčních nivách, řidčeji i v příkopech a při okrajích cest, vždy však na vlhkých půdách, zejména v podhorských a horských oblastech.
Je to léčivá rostlina. Sbírá se oddenek na jaře před rozvitím květů, suší se při 40 °C. Kdysi se rostlině přisuzovala léčebná síla proti moru. Dnes se občas využívá v lidovém léčitelství jako náhrada podbělu.
Droga působí protikřečově zejména při chorobách dýchacích cest (kašel, chrapot), ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčila se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě. Čerstvé, jemně naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, kořene se zejména v minulosti užívalo proti střevním parazitům (hlístům). Jako lék se připravuje buď čaj z listů nebo se vaří ve víně s medem prášek ze sušených oddenků.
Správné jméno rostlinky ovšem neprozradím, musíte si to zjistit sami. První část jména rostliny využil jeden umělecký svaz v prvních letech československé republiky. A právě informace o tomto seskupení Vám umožní získat některé indicie nutné pro výpočet finálky.

Dříve než se vrhnete na získávání informací nutných pro výpočet, prohlédněte si ještě pár fotografii, které dokumentují, jak vyrostla rostlinka od první návštěvy, která byla 24.února 2023, do druhé návštěvy dne 03.04.2023. A možná, že až se sem vypravíte, tak květy už bohužel neuvidíte, ale zase budete moci obdivovat ty mohutné listy, podle nichž dostala svůj název použitý v názvu keše. A možná, že si vzpomenete - jako já - na své dětství, kdy jsme si s mým bratrem dávali listy na hlavu a skutečně se tak chránily před průtrží mračen. Myslím, že to bylo zvěčněno i na nějaké fotografii - jen ji najít.
A závěrečná fotografie pak ukazuje půvabný kostelík na kopečku, který určitě nemůžete přehlednout po cestě za keší.

Doufám, že se podařilo správně určit název této jarní rostlinky, máme tedy určeny dvě slova - první budeme v dalším textu používat pod označení XXXXXX. Český název rostliny v sobě ukrývá v jednu číslovku. Pro určení prvních indicií musíte ovšem najit i odborný název nikoliv český např. podle www.botany.cz. V tomto odborném názvu spočtěte písmena, A = počet písmen rodového jména; B = počet písmen druhového jména.

Nyní opustíme rostlinku a budeme se věnovat se již zmíněnému Uměleckému svazu XXXXXX, povězme si v dalším textu pár informací o něm.

Umělecký svaz XXXXXX vznikl v C.D.1920 v Praze. Byl založen skupinou socialisticky orientovaných výtvarníků a literátů, kteří se poznali v pražském školním prostředí gymnázií v Křemencově ulici a na Žižkově. Prvními členy byli Artuš Černík, Josef Frič, Josef Havlíček, Adolf Hoffmeister, Karel Prox, Jaroslav Seifert, Ivan Suk, Ladislav Süss, Vladimír Štulc, Karel Teige, Vladislav Vančura, Karel Vaněk (malíř), Karel Veselík a Alois Wachsman.
Svaz se profiloval jako seskupení českých avantgardních umělců. Nejednalo se však pouze o literáty. Zastoupeni byli i herci, výtvarníci, hudebníci apod. Po založení se členové věnovali proletářskému umění a tzv. magickému realismu, mimo jiné se angažovali v poetismu. Klíčové sborníky XXXXXX a Život byly vydány v roce R₁.

Vznikla i brněnská pobočka, která vydávala časopis Pásmo. Její člen, překladatel, básník a kritik Artuš Černík udržoval živé kontakty s vydavateli hlavních evropských avantgardních časopisů. Vedle výstavy nového umění v roce R₂ (redukované reprízy Bazaru moderních umělců) a výstavy Josefa Šímy roku R₃ patřily k hlavním aktivitám Brněnského Devětsilu odborné přednášky a efemérní dadaistické akce jako excentrické karnevaly a eight o'oclocky umělců, které důsledně naplňovaly avantgardní krédo propojení umění a života.
Časem se uskupení přejmenovalo na Svaz moderní kultury XXXXXX. Součástí spolku s vlastní uměleckou správou se stalo i Osvobozené divadlo režiséra Jiřího Frejky. Režisér Jiří Frejka a architekt Antonín Heythum byli představiteli divadelního konstruktivismu, a to ještě před spojením seskupení XXXXXX a Osvobozeného divadla v roce R₄.
Poměrně široká členská základna se postupem doby myšlenkově neshodla a časem odcházeli ze seskupení mnozí členové: architekti, filmoví a divadelní umělci, hudebníci a nakonec i zakládající umělci. Teige po odchodu věnoval svůj čas především architektuře a teorii umění. Někteří odcházejí do jiné umělecké skupiny s názvem Literární skupina.
V roce 1927 ukončila svoje působení brněnská skupina a v roce 1930 padla i poslední bašta seskupení, tj. pražská skupina.