O trpaslíku Fridolínovi V
Když byly naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi. Většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila. Tak snad bude líbit i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí si myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Nedávno se stala Josefovi zvláštní věc. Přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína, jehož místo je teď v zahradě u hájenky na vrcholku značně zanedbané skalky.
Už víme, že to není obyčejný trpaslík - v noci ožívá a vydává se na různá dobrodružství. O čem to bude tentokrát?
Myslivec Josef má i jiné vášně, než jen les. V mládí kopal okresní přebor, a kdyby si v zápase proti Zapadlé Lhotě nezlomil kotník, kdo ví, kam by to až dotáhl. A tak se Josef každý rok těší na další fotbalovou sezónu, hlavně proto, že mužstvo Zapadlé Lhoty už pět let po sobě dostává od místních playerů slušnou nakládačku. Vloni byl i kanár! Děti, které v zimě trénují v halách, se už také nemůžou dočkat, a s každým hezkým dnem vybíhají na venkovní hřiště, které ale ještě není po zimě úplně připravené. A ještě k tomu se pod zeleným pažitem zabydlel krtek. Často se tedy stane, že děti přijdou z hřiště od hlavy až k patě zabahněné. Ne, že by k tomu nutně potřebovaly krtka nebo hřiště, začátkem jara jsou děti od bahna tak nějak přirozeně pořád. Čerstvé krtince na fotbalovém hřišti jsou ale velmi zákeřný faul a některé karamboly jsou vyloženě na červenou kartu.
Jednou, když se děti zastavily u Josefa, si na fotbalového krtka stěžovaly: „Dědo, však jsi myslivec, přece musíš vědět, jak na krtka. Vyplavíme ho. Vyčoudíme. Pustíme mu tam fááákt hlasitou hudbu. Fakt nás vytáčí!“ No jo, všechny tyhle triky myslivec samozřejmě zná, ty zná i každý zahrádkář, ale je to marné, je to marné, je to marné. Krtek, když si postaví hlavu, překoná i atomový výbuch. A tak myslivec jen krčil rameny.
Je vám ale už asi jasné, že nyní na scénu vstoupí náž hrdina, který se s nějakým krčením rameny rozhodně nemůže nikdy spokojit. Fridolín se rozhodl, že krtka za jeho nefér hru pořádně vypíská. Poslední kapkou v poháru trpělivosti kouzelného trpaslíka bylo, když přiběhl Kristián a celý ubrečený vyprávěl, jak se mu kopačák odrazil od krtince a odletěl tak daleko, že ho ani najít nemohl. A když ho konečně objevil, tak na něj nemohl vůbec dosáhnout, jak vysoko se od krtince odrazil.
Ihned po setmění se Fridolín jako každou noc proměnil z obyčejného sádrového trpaslíka na trpaslíka kouzelného. A ze sádrové ztuhlosti se probrala i kouzelná trpaslice Fridolínka – Fridolínova nová noční posila. A vydali se rovnou na hřiště, aby zhodnotili situaci. Krtek tam řádil jak černá ruka. Přes zuřivé hrabání a hloubení svých chodeb ani neslyšel, když na něj trpaslíci přes hřiště volali. A tak se Fridolín a Fridolínka rozběhli přes rozorané hřiště, aby krtka zastavili. Jaké bylo jejich překvapení, když přišli blíž. On to nebyl krtek, ale krtčice! Fridolínka jí zlehka poklepala na rameno. Krtčice sebou trhla a bác – už měl Fridolín bláto v oku. „Tu máš! Mě nedostanete, vy… trpaslíci?“ Překvapivá noční návštěva krtčici trochu vyvedla z rovnováhy. Toho rychle využila Fridolínka a začala krtčici chlácholit a uklidňovat. Bylo jí totiž na první pohled jasné, co jí trápí. Její migrénu cítila až v sádře.
Když se krtčice Vilma (tak se jmenuje) trochu uklidnila, začala jim vyprávět, jaké má na hřišti hoře a jak je na všechno sama. V zimě je klid, ale jakmile se oteplí, začne jí nad hlavou hromobití. V norách jí naráz všechno padá, cestičky se zasypávají, neslyší ani vlastní myšlenky a neustále ji z toho dupání bolí hlava. „A nemám si ani komu postěžovat! Vy jste na to aspoň dva, ale co já tady chuděra samotná?“ Trpaslíci jen kývali hlavami. Museli uznat, že na tom něco je. Na rozbahněné hřiště docela zapomněli a začali usilovně přemýšlet, jak Vilmě pomoci. V tom Fridolínka vykřikla: „Mám to!“
Na zahrádce myslivce Josefa totiž nebydleli jen kouzelní trpaslíci. Letitým nájemcem podzemních chodeb pod Josefovou hájenkou byl – hádejte kdo! „A Vilmo, tobě by se třeba nechtělo přestěhovat někam jinam?“ začala opatrně Fridolínka. Fridolínovi v tu chvíli svitlo, o co jeho kamarádce jde, a přidal se: „Já myslím, že Karlovi by to vůbec nevadilo, ba právě naopak!“ „Co? Stěhovat? A kam? A kdo je Karel?“ snažila se v trpasličí konverzaci zorientovat krtčice Vilma. „Karel je moc hodný chlap,“ pokračovala Fridolínka. „Bydlí u nás na zahradě, víš? Je to totiž krtek!“
Vilma zalapala po dechu. Krtek! A hodný!
„No ale moment,“ spustila Vilma pochybovačně, když jí došlo, co trpaslíci navrhují. „Vy tam přece bydlíte u toho Josefa, že? A on si určitě nenechá líbit krtky na zahradě, že? A on má pušku a psa norníka, že? No to my vysvětlete, jak bych asi u něj na zahrádce měla klid?“
Trpaslíkům začaly cukat koutky úst, pak se začali usmívat, smát a nakonec chechtat. „Josef je zahrádkář asi jako Andrej Babiš bezdomovec,“ lámal se v pase Fridolín. „Zahradu on seče jen tehdy, když už v trávě nemůže najít Broka,“ přisadila si Fridolínka. „A s Karlem on má takovou domluvu. Že nebude krtkovat tam, kde by Josef o krtince zakopával, ale bude chytat hmyz kolem Josefových zeleninových záhonů.“
„Akorát je Karel strašný bručoun. A když mě nedávno pozval do své nory na žížalový salát, měl tam doslova bordel jako v tanku,“ posmutněl trochu Frifdolín. Krtčici Vilmě se naopak po čumáčku rozlil blažený úsměv. To je ono! Vilma a Karel! Karel a Vilma! A kdo ví, jednou možná i Vilma, Karel, malý Kája a malá Vilmuška. Co vám budu povídat, krtčice měla do pěti minut sbaleno, za fotbalovým trávníkem se ani neohlédla a už si to štrádovala vstříc Josefově hájence.
„No moment, ne tak zhurta. Zase tak úplně zadarmo to nebude,“ zarazil ji Fridolín, který si vzpomněl, proč sem vlastně přišli. Přeci pro Kristiánův ztracený kopačák! „Všechno platí, ale nejdřív nám řekni, kde je ten míč.“ Krtčici se do hledání nějakého kulatého nesmyslu vůbec nechtělo, ale když viděla, že trpaslík to myslí vážně, zalovila ve své tašce a vytáhla veliký srolovaný papír. Fridolín papír rozbalil a teď pro změnu rozbolela hlava jeho. Na čtvrtce vytržené ze sešitu totiž uviděl tak komplikovaný nákres, že by se nad jeho vymýšlením zapotil snad i samotný Pythagoras!
A co vy? Ještě se potíte, anebo už jste přišli na to, co s tím?
Buďte ohleduplní, není potřeba nic rozebírat, ke keši se dostanete pohodlně pěšky. Parkovat můžete buď v Kostelanech nad Moravou, nebo směrem od Kunovic, obojí je hezká procházka kolem řeky Moravy/Olšavy. Keš vracejte na místo. V keši není prostor pro CWG a TB, to se musíte vydat na Fridolína III. nebo IV. tam je místa dost a je to kousek. A nezapomeňte vzít děti, bude se jim líbit.
Podíváme se jak probíhala minulá sezóna starší přípravky:
N
SK Stříbrnice : TJ Kostelany nad Moravou 2 : 2
TJ Kostelany nad Moravou : Polešovice 5 : 4
Babice : TJ Sokol Kostelany nad Moravou 0 : 0
TJ Sokol Huštěnovice : TJ Sokol Kostelany nad Moravou 0 : 2
TJ Sokol Kostelany nad Moravou : Nedakonice 7 : 2
SK Zlechov : TJ Sokol Kostelany nad Moravou 1 : 6
TJ Sokol Kostelany nad Moravou : Ořechov 2 : 2
E
SK Stříbrnice : TJ Kostelany nad Moravou 0 : 1
TJ Kostelany nad Moravou : Polešovice 5 : 2
TJ Sokol Huštěnovice : TJ Sokol Kostelany nad Moravou 1 : 1
TJ Sokol Kostelany nad Moravou : Nedakonice 2 : 2
SK Zlechov : TJ Sokol Kostelany nad Moravou 2 : 5
TJ Sokol Kostelany nad Moravou : Ořechov 0 : 0
Babice : Kostelany nad Moravou 1 : 2