Tato terénní obtížnost je věnována jedovatým květinám.
Lilek potměchuť (Solanum dulcamara)
vytrvalý jedovatý polokeř z čeledi lilkovitých. Má popínavé nebo poléhavé větve 30–200 cm dlouhé, které na bázi dřevnatějí. Listy jsou řapíkaté, střídavé, tmavě zelené, celistvé až široce vejčité, nebo hrálovitě ouškaté. Kvete od května do září. Květ se člení na vytrvalý kalich a kolovitou, modrofialovou korunu s nazpět ohnutými cípy. Květy jsou nahloučeny v řídkých latovitých květenstvích. Plodem je kulatá až protáhlá a zašpičatělá lesklá bobule červené barvy obsahující 30–45 semen. Roste v pobřežních křovinách, na okrajích lesů, v příkopech a na rumištích.
Sušená droga má silně baktericidní, fungicidní (protiplísňové) a antiflamatorické (protizánětlivé) účinky. Údajně působí též kancerostaticky. Obsahuje: Karboxylové kyseliny: kyselina octová, kyselina citronová; sacharidy: fruktóza; glykosidy: solanin. solacein, dulcamarin, tomatidin, soladulcidin, 15α-hydroxysoladulcidin, solanidin; alkaloidy: atropin; saponiny: kyselina dulcamarinová; barviva: lykopen.
K otravě může dojít zejména u dětí po požití bobulí (není to však příliš časté, neboť zpočátku sice chutnají sladce, posléze se však chuť změní na odporně hořkou). Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem. Na českém území se vyskytuje podobně (trochu méně) jedovatá bylina lilek černý, jehož plody jsou černé. Jako droga se užívají sušené výhonky větví bez listů (Stipites sensu caules dulcamarae) sbírané na jaře před olistěním, nebo na podzim po opadání listí. Používá se především zevně při ekzémech, některých formách lupenky (psoriasis) a při zánětech kůže. Tlumí záněty dýchacího ústrojí a pomáhá při astmatu. Zmírňuje též projevy epilepsie. Užívá se ve formě prášku, nálevu nebo tinktury. Značné použití našla v homeopatii.
Vzhledem k vysokému obsahu jedovatých látek by neměla být používána laiky bez dohledu lékaře.
Ke keši:
Razítko není věcí na výměnu, musí v keši zůstat!