Výše uvedený obrázek si dobře prohlédněte. Jedná se o vytrvalou rostlina z čeledi hvězdnicovitých, pro kterou paní Ida Rystonová ve své knize Průvodce lidovými názvy rostlin kromě jména uvedeného v názvu keše uvádí též tyto: bylina klobouková, deštník, chlapina, lopušice, morní kořen či podběl veliký (pozor: podběl lékařský je úplně jiná bylina). Já jsem se s ním setkal nedaleko od zaniklé vesnice Krteň na katastrálním území Třebonice v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi, z níž se zachoval jen románský kostelík svatého Jana a Pavla se hřbitovem. A protože téměř všechno souvisí se vším, vězte, že u tohoto kostelíka jsem se zastavil tento rok po druhé ve svém životě. Poprvé mne k němu dovedla Vrchařská koruna Pražská v roce 2021 a po druhé jsem zde byl po výstupu na vrcholek Pražské plošiny s názvem Kopanina (390 m) v rámci HOROBRANÍ.

Povězme si pár informací o této bylině.

Rostlina je vytrvalá, až 50 cm vysoká rostlina se silným oddenkem, ze kterého již počátkem března vyhání tlusté, duté, masově červené, šedoplstnaté, šupinaté lodyhy, ukončené květy v hroznovitých úborech. Jazykové i trubkovité květy jsou špinavě purpurové až bledě růžové a hezky voní. Listy vyrůstají až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté s nápadně velkou, trojhranně srdčitou, mělce zubatou čepelí, která mnohdy dosahuje rozpětí až 50 cm. Jsou to jedny z největších listů mezi rostlinami vyskytujícími se běžně v Česku. Čepel je v mládí na rubu jemně plstnatá, později se tato plst ztrácí. Kvete od března do května.
Roste v téměř celé Evropě, dále roste v západní a severní Asii. V ČR hojně zejména ve vyšších polohách.
Rostlina dává přednost vápenci. Roste na vlhkých až silně podmáčených loukách, březích potoků, v říčních nivách, řidčeji i v příkopech a při okrajích cest, vždy však na vlhkých půdách, zejména v podhorských a horských oblastech.
Je to léčivá rostlina. Sbírá se oddenek na jaře před rozvitím květů, suší se při 40 °C. Kdysi se rostlině přisuzovala léčebná síla proti moru. Dnes se občas využívá v lidovém léčitelství jako náhrada podbělu.
Droga působí protikřečově zejména při chorobách dýchacích cest (kašel, chrapot), ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčila se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě. Čerstvé, jemně naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, kořene se zejména v minulosti užívalo proti střevním parazitům (hlístům). Jako lék se připravuje buď čaj z listů nebo se vaří ve víně s medem prášek ze sušených oddenků.
Správné jméno rostlinky ovšem neprozradím, musíte si to zjistit sami. První část jména rostliny využil jeden umělecký svaz v prvních letech československé republiky. A právě informace o tomto seskupení Vám umožní získat indicie nutné pro výpočet finálky. Mimo jiné autor citátu byl též členem toho seskupení, což vysvětluje, proč jsem v úvodu listingu použil právě jeho slova.

Doufám, že se podařilo správně určit název této jarní rostlinky, máme tedy určeny dvě slova - první budeme v dalším textu používat pod označení XXXXXX, ukrývá v sobě jednu číslovku, která bude první důležitá indicie A; spočtěte písmena druhého slova názvu, to bude další indicie B

Další indicie získáte z informací o tom Uměleckém svazu XXXXXX, povězme si v dalším textu pár informací o něm.

Umělecký svaz XXXXXX vznikl C.D.1920 v Praze, byl založený skupinou socialisticky orientovaných výtvarníků a literátů, kteří se poznali v pražském školním prostředí gymnázií v Křemencově ulici a na Žižkově. Prvními členy byli Artuš Černík, Josef Frič, Josef Havlíček, Adolf Hoffmeister, Karel Prox, Jaroslav Seifert, Ivan Suk, Ladislav Süss, Vladimír Štulc, Karel Teige, Vladislav Vančura, Karel Vaněk (malíř), Karel Veselík a Alois Wachsman.
Svaz se profiloval jako seskupení českých avantgardních umělců. Nejednalo se však pouze o literáty. Zastoupeni byli i herci, výtvarníky, hudebníky apod. Po založení se členové věnovali proletářskému umění a tzv. magickému realismu, od roku R₁ se angažovali v poetismu.

V roce R₁ vznikla i brněnská pobočka. Tato pobočka vydávala časopis Pásmo. Její člen, překladatel, básník a kritik Artuš Černík udržoval živé kontakty s vydavateli hlavních evropských avantgardních časopisů.
V roce R₂ se uskupení přejmenovalo na Svaz moderní kultury XXXXXX. Součástí spolku s vlastní uměleckou správou se stalo i Osvobozené divadlo režiséra Jiřího Frejky.
Poměrně široká členská základna se postupem doby myšlenkově neshodla a časem odcházeli ze seskupení mnozí členové, architekti, filmoví a divadelní umělci, hudebníci a nakonec i zakládající umělci. Teige po odchodu věnoval svůj čas především architektuře a teorii umění. Někteří odcházejí do jiné umělecké skupiny s názvem Literární skupina.
V roce R₃ ukončila svoje působení brněnská skupina a v roce R₄ padla i poslední bašta seskupení, tj. pražská skupina.