Rodilým Pardubákům osobu Karla Řepy zajisté netřeba představovat, povědomí o něm nejspíš má i každý fanoušek železniční dopravy.
Jedná se pravděpodobně o nejznámějšího pardubického architekta - a pokud by si snad někdo vybavil někoho dalšího, jistě nelze u Karla Řepy rozporovat, že byl nejproduktivnějším a zároveň nejtvořivějším pardubickým architektem první poloviny 20. let. Narodil se 23. října 1895 v Novém Plese u Josefova, umírá 2. března 1963 a je pohřben v rodinném hrobě na centrálním hřbitově v Pardubicích a my si toto kulaté výročí u jeho hrobu ve vší pietě připomeneme.
Narodil se do rodiny pekařského živnostníka a švadleny jako nejstarší ze čtyř bratrů, s ohledem na nelehkou sociální situaci rodiny (způsobenou časnou smrtí otce) nenastoupil na nákladná studia malířství na pražskou Akademii, nýbrž do učení k pardubickému staviteli Františku Leiskému. Navazující docházku na Státní průmyslovou stavební školu přerušila první světová válka a s ní spojená branná povinnost, průmyslovku tedy dokončil až v r. 1919 a hned následně úspěšně složil přijímací zkoušky do speciální školy architektury profesora Josipa Plečnika na Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze. Svého charismatického učitele následoval i po jeho odchodu do Lublaně v r. 1921, kde pak strávil v Plečnikově ateliéru na Lublaňské univerzitě 2 roky a navázal s ním vřelé přátelství. V r. 1925 se Karel Řepa oženil a usadil v Pardubicích, kde vyprojektoval řadu moderních budov rozličného určení.
Byl hlavním architektem Výstavy tělesné výchovy a sportu (květen až říjen 1931), na kterou navrhl ceněné a mezinárodně publikované funkcionalistické pavilony – například letní kavárnu U jezírka v Tyršových sadech. Dodnes se z výstavy dochovaly pouze části sportovního stadiónu (aktuálně vlastně jen tzv. Brána borců, která čeká na rekonstrukci) a hlavní pavilon – budova Průmyslového muzea (dnešní Střední průmyslová škola potravinářská).
Významný až ikonický je Řepův projekt pardubického hlavního nádraží, na kterém v letech 1947–1948 spolupracoval s Karlem Kalvodou a Josefem Dandou. Není bez zajímavosti, že již tehdy zvažovali propojení železničního a autobusového nádraží podzemním tunelem a zároveň kultivovat prostředí pomníkem Jana Pernera. Jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem, byla dokončena už ve stalinské éře.
Podrobnější výběr z díla naleznete např. na wikipedii. Dalším zdrojem tohoto listingu byla publikace Pavla Panocha - Karel Řepa – pardubický architekt ve věku nejistot. Pardubice: Helios, 2003. ISBN 80-85211-15-7.
Těším se na setkání, pro opozdilce POZOR - hřbitov zavírá v 18:00 (a nesmíme to přetáhnout:)!! Rovněž prosím o důstojné chování na hřbitově, případné kačerské záležitosti k vyřizování s vyšší hlasovou intenzitou či různé občerstvování tentokrát proveďte před branou areálu.
CWG JSOU A BUDOU (moc povedený!;-)), každej will attend dostane i svíčku.