Pohádky o trpaslíku Fridolínovi a trpaslici Fridolínce II.
Když byly Naše děti ve školkovém věku, vymysleli jsme jim pohádku o trpaslíku Fridolínovi, většinou jsme dost vařili z vody, ale dětem se líbila, tak či tak, snad bude i vám.
V hájence uprostřed Josefova lesa bydlí myslivec Josef se svým mysliveckým psem Brokem. Každé ráno si myslivec obleče svůj myslivecký kabát, nasadí myslivecký klobouk, přes rameno si přehodí svou mysliveckou pušku, probudí Broka a vyrazí spolu na obhlídku svého revíru. Včera se stala Josefovi zvláštní věc. Přinesl si domů sádrového trpaslíka Fridolína. Jeho místo je teď v zahradě u hájenky na nejvyšším místě značně zanedbané skalky.
Když se setmělo a Josef s Brokem se uložili ke spánku, začaly se na skalce dít zvláštní věci. Se západem slunce se Fridolín začal na skalce různě protahovat, kroutit a rozhlížet
„Co to je, kde to jsem?“ pomyslel si trpaslík.
Opatrně slezl ze skalky a rozhodl se, že své nové obydlí důkladně prozkoumá. Obešel hájenku kolem dokola. Nakouknul oknem dovnitř, aby se ujistil, že všichni spí a že jeho tajemství nikdo neprozradí. Hned potom vyrazil na obchůzku zahrady.
„No ta skládka byla hrozná, ale s tímhle by se ještě dalo něco dělat.“ A dal se do práce.
Z kůlny vytáhl Josefovo dlouho nepoužívané zahradní nářadí, motyky, zahradní nůžky, kolečka, pilu, rýč a hrábě. Pro začátek odplevelil skalku, která je teď jeho novým domovem. Krtkovi, který nebyl dobře naladěný, protože je přece noc, nakonec vysvětlil, že na této zahradě už může pouze tam, kde to bude užitečné a kde to trpaslík dovolí. Pročež se krtek smrtelně urazil a zmizel někde v labyrintu svých chodeb. Fridolín jen pokrčil rameny a jal se uklízet listí, které Josef na zimu nachystal pro ježka, aby měl kde spát. Ale to se ježkovi Tondovi také nelíbilo.
Ježek Tonda na myslivcově zahradě bydlel už několik let a celkem mu vyhovovalo, že Josef je tak trochu bordelář a že když ráno otevře oči a natáhne nožičky, tak to jablíčko nebo mrkev, které večer nedojedl, najde zase na stejném místě. Teď ho budí sádrový trpaslík uprostřed noci a jak je rozespalý, tak vůbec nedokáže pochopit, co se to děje.
ŽEuž by měl vstávat po zimní spánku, to věděl, ale proč by to mělo být uprostřed noci? Byl překvapený a naštvaný stejně jako krtek.
„Co je to tu za novinky.“ Podivoval se.
„Spím tady každou zimu, právě proto, že Josef je moc líný a já můžu spát, jak dlouho se mi zlíbí, nebo dokud mi nezačne kručet v břiše.“ Hudroval.
Pak se rozhlédl a zjistil, že Josefova jindy zanedbaná zahrádka, vypadá jako z těch reklamních letáků, které Josef poctivě každý den vyhazuje do kontejneru na papír, nebo v zimě jimi zatápí. A když ve svém rozhlížení uviděl i zeleninovou zahrádku, byl u vytržení. Měl to u Josefa rád pro ten klid, ale to, že teď bude mít na zahrádce ovoce a zeleninu, která tam neroste jen ze setrvačnosti, byl tak velký bonus, že se z přítomností sádrového trpaslíka rád smířil Trpaslík mu musel jen slíbit, že to listí, ve kterém spal, bude každou zimu u toho stejného stromu, protože tam se mu spí nejlépe. Ale aby trpaslíkovi náhodou nezačalo z té chvály pršet do jeho sádrového nosu, tak alespoň schválně zkomolil jeho jméno, když se mu trpaslík představoval. A začal mu říkat Frodo.
Trpaslík ještě založil Josefovi kompost, kam umístil žížaly, opravil ptačí budku a tak nějak celkově zahradu zvelebil, aby jemu i zvířátkům na ní bylo hezky. Chtěl ještě opravit a natřít plot, ale už se blížilo svítání. Kohout už nervózně přešlapoval v kurníku a čekal na první ranní paprsky slunce, aby mohl konečně zakokrhat.
A tak se vydal zpět na svůj vrcholek skalky, kam ho Josef večer umístil, aby nikdo nic nepoznal. S východem slunce mu začaly tuhnout nožičky i ručičky a stal se opět obyčejným sádrovým trpaslíkem.
Ke keši, je na frekventovaném místě, ale to jsou Kostelany celé, místní o keškách ví, v zimě je to ještě pohoda, v létě to bude zajímavěší, ale o vo lehčí šifra, o to větší nároky na nenápadnost.