Tato keš patřila do série Valašská města, která byla založena pro 16. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2023. Jeho hlavním tématem bylo Valašsko a jeho historie, obyvatelstvo, zvyky, tradice a další oblasti života tohoto východomoravského regionu.
Valašsko je tradiční region v nejvýchodnější části Moravy, u hranic se Slovenskem. Prostírá se v hornaté a lesnaté oblasti na povodí Dřevnice, Vláry a horní Bečvy, na území okresu Vsetín, značné části okresu Zlín a případně (v závislosti na vymezení) i přilehlých částech okresů Kroměříž, Nový Jičín a Frýdek-Místek.
Valašsko je oblíbený region především kvůli svým četným kulturním památkám odkazujícím na středověký život na vesnici. Míra zachování tradic je tu vskutku obdivuhodná; od tradičních krojovaných průvodů až po pálení typické místní kořalky podle starodávných receptur nebo valašské koláče frgále.
Valašsko je národopisná oblast, ve které je stále živé nářečí, udržují se tradice, valašská kuchyně i lidová architektura.
Za jádro Valašska je považováno okolí Vsetína (Horní Vsacko), Rožnova pod Radhoštěm a Valašského Meziříčí.
Územní rozsah není možné vymezit jednoznačně (kromě východní hranice, která je dána státní hranicí se Slovenskem). Navíc existují různá hlediska, podle nichž se region vymezuje - typ krajiny, bývalý způsob života, kroje, nářečí. Dříve hlavní roli hrálo hospodářství. Valašsko bylo tam, kde se provozovalo karpatské salašnictví. Později, kdy salašnictví upadalo, se region vymezoval podle kroje a nářečí. Dnes hraje hlavní roli identita obyvatel - Valašsko je tam, kde se lidé považují za Valachy.
Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně germánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů, romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících národů.
Na Moravu se Valaši dostali při valašské kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ. Valaši jsou někdy považováni za potomky romanizovaných (Paleo-balkánských) národů jako Thrákové (vč. Dáků) a Ilyrové, ale všeobecně přijímaný názor to není.
Na své migrační cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých rumunských slov (bača, brynza, geleta, strunga, atd.), která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury (zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chovu ovcí.
Na území Valašska se nachází dvanáct měst. Jedním z nich je
Brumov-Bylnice
Brumov-Bylnice je město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, asi 6 km jižně od Valašských Klobouků a 30 km jv. od Zlína. Žije zde přibližně 5 500 obyvatel. První důkazy o osídlení pocházejí již ze starší doby kamenné. V první polovině 13. století zde byl zbudován pozdněrománský královský hrad. Město Brumov-Bylnice vzniklo v roce 1964 spojením dvou samostatných obcí Brumova a Bylnice.
hrad Brumov
První písemná zmínka o Brumově je z roku 1255 a v tomto období se jednalo o podhradní osadu hradu Brumov. V 16. století byl Brumov povýšen na město. V roce 1807 byly v Brumově založeny dvě sklárny a v roce 1816 se v městečku začalo s výrobou sukna. Nejvýznamnější památkou Brumova je zřícenina hradu Brumov postaveného v první polovině 13. století. Hrad byl postaven jako strážní na ochranu obchodní stezky vedoucí Vlárským průsmykem. V období husitských válek odolal hrad úspěšně svým obléhatelům. V průběhu 16. století prodělal hrad renesanční přestavbu. V roce 1621 dobyli hrad Valaši a rekonstrukce byla provedena v barokním slohu. V letech 1760 a 1820 byl hrad poničen rozsáhlými požáry a po těchto událostech chátral. Z původního hradu se dochovaly části hradeb a dvě strážní věže, které byly v 70. letech 20. století rekonstruovány. V rekonstruované zřícenině hradu byla instalována expozice s archeologickými nálezy a expozice o historii města Brumov-Bylnice. Kromě hradu dominuje Brumovu původně gotický Kostel svatého Václava pocházející ze 14. století. Na počátku 16. století byl kostel rozšířený a v 17. století byly přistavěny dvě kaple. Severní kaple svatého Kříže byla přistavěna v roce 1655 a jižní kaple Boží rodičky v roce 1691. Dnešní podoba kostela je po přestavbě v roce 1834. Městskému náměstí dominuje budova radnice pocházející z roku 1732. Dalšími památkami Brumova jsou kašna v parku zhotovená v roce 1868, sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1777, barokní socha svatého Gotharda pocházející z roku 1773, kaplička panny Marie z 18. století, barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1730. Na úpatí vrcholku Židáky pod zříceninou hradu Brumov se dochoval soubor pivovarnických budov pocházejících z roku 1574. V letech 1870 až 1873 byly tyto budovy rekonstruovány. U severního okraje města je památkově chráněný židovský hřbitov založený v roce 1758 a v jeho oblasti byla v roce 1993 umístěna pamětní deska připomínající oběti holocaustu.
První zmínka o Bylnici je z roku 1424 a obec byla součástí brumovského panství. V Bylnici se dochovala socha svatého Jana Nepomuckého zhotovená v roce 1830.
počítejte jen s celými čísly, to co je za čárkou, ignorujte.
A - Kuželův památník
B - Lázy
C - Valašské Meziříčí
D - Rajnochovice
E - Tesák
N 49°24.(2A+B)(A+D)B E 017°49.(A+B+D)(E-B)(C-E)
Informace čerpány z https://www.turistika.cz
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na jaře 2025 archivována.