Začalo to r. 1908 rozhodnutím jedné ženy, Boženy Jehličkové, věnovat se sirotkům.
Chvalský sirotčinec vznikl na půdě žižkovského sboru SCR díky kazateli Františku Urbánkovi a jeho podobně smýšlejícím spolupracovníkům. Urbánek měl o osiřelé děti zvláštní zájem již v době studií, v Německu viděl evangelické sirotčince a toužil touto cestou sloužit společnosti také. Svou roli hrála rovněž všudypřítomná bída Žižkova, chudého pražského předměstí, kde byla tato potřeba denně před očima v podobě sirotků na ulicích. Spřízněnou duší v touze sloužit sirotkům byla Urbánkovi jeho švagrová, Božena Jehličková (1872–1952).
Práce pro sirotky začala v roce 1905 umístěním osiřelého chlapce do křesťanské rodiny. Spolek se snažil pokračovat stejným způsobem, ale neosvědčil se, a proto usiloval o založení sirotčince. Za peníze získané sbírkami a dary zakoupil potom v roce 1908 starý mlýn ve Chvalech a 2. října téhož roku zde započal službu se čtyřmi sirotky, dívkami. První ředitelkou a zároveň vychovatelkou se stala Božena Jehličková.
Spolek existoval v letech 1904–1951 pod jmény Evangelická jednota pro Žižkov a okolí (do r. 1907), Evangelická jednota (do r. 1931) a Křesťanská služba (do r. 1951). Spolek možná zpočátku počítal s širší působností v sociální oblasti, postupně se však jeho hlavním zaměřením stala péče o sirotky.
Sirotčinec začínal se čtyřmi děvčaty. V dalších letech počty postupně stoupaly, v předválečném roce 1913 bylo v ústavu 23 dětí. Do roku 1914 bylo celkově poslouženo 44 sirotkům, z toho 31 jich zde v roce 1914 zůstává. V době první světové války potom počet dětí značně stoupá, Evangelická jednota rozšířila během ní svou práci o dvě další působiště a roku 1917 se dohromady starala skoro o 50 sirotků a roku 1919 o skoro 70. Ve dvacátých letech, podle čísel z výročních zpráv, vyrůstalo v sirotčinci kolem 60 dětí, ve třicátých letech kolem 50-55, ve čtyřicátých potom 35-50. V roce 1956 je na seznamu uvedeno 44 dětí.
Chvalský sirotčinec měl otevřené dveře pro mnoho různých lidí. Vedle sirotků, dětí k opatrování, dětí na zotavenou, návštěv z církve a lidí přicházejících v neděli na bohoslužbu, přijímal také občas na noc nebo několik nocí lidi, kteří neměli kde spát, někdy také děti staršího věku, než směli přijímat, které byly momentálně bez přístřeší, přicházeli sem také žebráci a dostali zde něco k jídlu. V době první světové války se sirotčinec staral o židovské uprchlíky a také jim toužil zvěstovat evangelium.
Sirotčinec ukončuje činnost roku 1956. Dostupný je: Protokol o předání správy státního dětského domova v Horních Počernicích – Chvalech.
Dětský domov fungoval dále pod státní správou. Začal spolupracovat s místní školou, protože spadal také pod školskou správu. V 70. letech, po zavedení nové koncepce pro dětské domovy, přešel opět na rodinnější formu výchovy v menších skupinách, zlepšilo se také materiální vybavení domova. Na počátku devadesátých let byly potom budovy a pozemky navráceny Církvi bratrské.
V areálu dále vznikly novostavby: v 90. letech Evangelikální teologický seminář, který vzdělává pracovníky pro kazatelskou, pastorační a sociální službu, v roce 2000 Pražský Tyrannus Hall, vysokoškolská kolej a učednické společenství mladých křesťanů, v jehož budově se v nájmu schází také sbor Církve bratrské Černý Most. V roce 2004 byl postaven domov seniorů, Bethesda.
Dnes jsou v Horních Počernicích dva sbory Církve bratrské – Ve Žlíbku a v Chvalském areálu. Víra v akci dokáže zázraky. Třeba i pohřbít své starosti a pomáhat jiným.
START