Vždy na podzim, po sklizni, lanšperský purkrabí posílal do okolních obcí vozy a ozbrojenou čeleď, která měla za úkol vybrat naturální dávky požadované zbraslavskými mnichy.
A když lesem jeli výběrčí daní, na voze vezli mezi naturáliemi i med. Jeho vůně přilákala velkého černého medvěda, a ten neváhal a vylezl si pro med na vůz. Výběrčí utekli, koně, kteří medvěda ucítili, se dali do zběsilého běhu. Tak vjeli až na náměstí, kde se medvědovi konečně podařilo opustit vůz a zmizet v lese.
Chuť na med však byla silná a tak medvěd hledal, kde by k této laskomině opět přišel. K lidem už se přiblížit bál a proto lezl po stromech a prohledával dutiny, kde sídlily divoké včely.
Jednou ho pěšinka zavedla na vysokou skálu. Zavětřil a co necítí! Jeho oblíbený med tu nádherně voní do otevřené krajiny.
Včelka Mája zrovna kontrolovala před nastávající zimou zlatavé plástvičky, které sama přes léto naplnila.
Májin nový domov visel jen malý kousek od čenichajícího mlsného medvěda a medvěd ho naneštěstí pro včelku ucítil. Rozběhl se pod strom a snažil se dostat do úlu. Už už byl od lahodné tekutiny pár centimetrů, když tu rozzuřená Mája vyletěla z úlu a uštědřila mu pořádný políček.
Medvěd zaskučel a s velkou bolestí utekl přes údolí na opačný konec lesů.
Mája musela ještě dlouhé týdny opravovat svůj poškozený domeček, ale v dalších dnech se už medvěd k její skále nepřiblížil.
Kam se medvěd ukryl?
Ke keši vede cesta od lesa, po kraji lesa a úzkým páskem lesa, nechoďte, prosím, po poli.
Děkuji mamce kadetce za betatest a pomoc s instalací