Otvárajte kasíno! Mystery Cache

Otvárajte kasíno!

*  *  *

Tato keš bude věnovaná hazardním hrám, které nabízí  většina kasin. Bude to jako obvykle mysterka, ale – jak se zakrátko přesvědčíte – velmi lehká. Tak se nenechte odradit!

Úvod

Hry – zvláště ty hazardní – jsou staré asi jako lidstvo samo. Člověk byl a stále je člověk hravý (Homo ludens). V rámci živé přírody nejde o výjimku, protože i zvířata si ráda hrají. Ale jen člověk vyspěl tak, že je schopen v rámci zaujetí hrou sám sebe ničit a často se i zničit. A nejen sebe, ale i celou rodinu.

Hazardní hry

O hazardních hrách (včetně loterií) pojednává zákon č. 186/2016 Sb.  V § 3 odst. 1 je definuje takto: Hazardní hrou se rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. O živých hrách pojednává § 57 odst. 2 tohoto zákona: Živou hrou se rozumí zejména ruleta, karetní hra, a to i provozovaná formou turnaje, a hra v kostky. 

Některé hry závisí pouze na náhodě, ale jiné (např. poker, mariáš, vrhcáby) vyžadují méně či více myšlení a praxe. V principu můžeme hazardní hry rozdělit do tří skupin.

Hry s kostkami

Ty jsou podle dochovaných vyobrazení určitě nejstarší. Hrály se prakticky ve všech starověkých civilizacích. „Alea iacta est!“ (kostka je vržena – v jednotném čísle!) pravil Caesar, když v čele svého vojska překročil řeku Rubikon a zahájil tažení na Řím. Kostky byly zhotovovány nejprve ze zvířecích kostí, protože se snadno opracovávaly a dlouho vydržely. Byly to krychle (někdy poněkud nepravidelné) a odedávna měly na svých stěnách nějaké symboly (později jednu až šest teček). Jejich součet na každé z dvojice protilehlých stran byl sedm – tak jak je tomu na kostkách v současnosti.

Hrály se s nimi různé hry. Do dnešních dob se zachovaly vrhcáby (angl. Backgammon). Hrály se už ve starověku (Egypt, Mezopotámie, Persie), u nás od přelomu 10. a 11. století. V současnosti našly vrhcáby uplatnění hlavně v online kasinech. V kasinech (hlavně v USA) se můžeme setkat s hrou dvěma kostkami zvanou Craps. V hospodách se hrála s třemi kostkami hra  mezi kozy a určitě existují hry další. Jako studenti jsme s pěti kostkami hrávali jakýsi poker.

Hry typu „kolo štěstí“

Vznikly už ve starověku. Vojáci nasadili kulatý štít na hrot kopí nebo oštěpu, na štít nakreslili čísla nebo jiné symboly a pak ho roztočili. Štít se zastavil na nějakém čísle – a kdo si na něj vsadil, ten vyhrál. Římští vojáci zase používali kolo od vozu. V současnosti můžeme vidět kolo štěstí na poutích u kolotočů nebo jako vyvrcholení některé televizní soutěže nebo reklamní akce  (třeba Mountfieldu, čísla znázorňují slevy v procentech). Tento princip známe i z hracích automatů vyskytujících se v řadě restaurací a v každé herně. Tam jsou místo kotouče tři nebo více válců s obrázky různého ovoce. 

Ruleta vznikla ve Francii koncem 18. století. Dá se u ní hodně vyhrát, ale taky mnoho prohrát. Kasino má statistickou výhodu, protože  může padnout nula. To platí pro francouzskou (resp. evropskou) hru. Americká hra má nuly dvě a to je pak pro hráče špatné...

Hry s kartami

Karty se objevily relativně pozdě. S hliněnými tabulkami se hrát nedalo a čekalo se na něco lehčího a skladnějšího. Papír, to byl ten správný materiál! Dostal se do Evropy z Číny a tam taky karty pravděpodobně vznikly, možná z papírových peněz. První evropské karty se objevily v druhé polovině 14. století, ale masově se rozšířily teprve s vynálezem knihtisku. Vznikly četné varianty co se týče počtu karet, jejich výtvarného provedení i označení jejich hodnot. Známe karty italské, německé, francouzské, švýcarské a další. Nezapomeňme ani na karty pro věštění (tarot) a taroky.

Druhů karetních her je velmi mnoho a jejich variant ještě více. Zaměřím se zde jen na hry hrané v kasinech a na některé obvykle hrané v nelegálních hernách nebo v soukromých bytech.

Blackjack je u nás v jednoduchém provedení hra známá jako oko (voko). U oka je třeba brát karty až do součtu 21. Ovšem kdo přetáhne, prohrál. I Blackjack se hraje do 21, ale má složitější pravidla. Hráči hrají proti kasinu, kde jejich zaměstnanec (dealer) rozdává karty a řídí hru. Sázku lze zdvojnásobit, rozdělit (splitovat), někde i pojistit. Samozřejmě lze hodně prohrát, ale proti „plebejskému“ oku se prohrává s elegancí a v pěkném prostředí kasina.

Poker je hra sama pro sebe. Existuje mnoho variant. Z původního draw pokeru (každý hráč dostane pět karet, smí si jich i několik vyměnit) vznikly pěti- a sedmikaretní stud pokery (jedna nebo více karet jsou otočeny lícem nahoru). Nejoblíbenější je nyní Texas Hold'em poker, kdy každý hráč dostane dvě karty lícem dolů a dál se postupně vyloží pět karet lícem nahoru. To jsou tzv. společné karty, s kterými lze zkombinovat své dvě karty do co nejvyšší pokerové figury. V průběhu hry se několikrát sází. Pořádají se četné lokální i mezinárodní turnaje v Hold'em pokeru (i k nám jsou často přenášené televizí), zatímco draw poker byl typickou hrou Divokého Západu. V této hře je začátečník proti zkušeným hráčům téměř bez šance.

Baccarat je nóbl hra o velké peníze, hraná obvykle ve zvláštních VIP salóncích, kam ochranka kasina normálního smrtelníka ani nepustí. Dá se v ní v krátké době hodně vyhrát, ale i prohrát. Hrál ho ve Flemingově románu Casino Royale i James Bond, ale ve filmu nechali agenta 007 raději hrát poker, který je mnohem známější.

Věnujme se nyní hrám, které byly nebo jsou hrané většinou pokoutně. Dají se tam snadno vyhrát či prohrát velké peníze. S terminologií užívanou v tomto polosvětě nás pěkně seznámili P. Hapka a M. Horáček v písni Jako kníže Rohan.

Plátýnko (zvané i Gotes nebo Boží požehnání) se hraje s mariášovými kartami. Jedna  sada (32 karet) je nalepena na plátno a na ně pokládají hráči své sázky. Bankéř vytahuje z balíčku karet jednu kartu po druhé. Kdo si na stejnou kartu (na plátně) vsadil, ten vyhrál určitý násobek vkladu. Toto se sedmkrát opakovalo. V roli bankéře se hráči střídali. Nyní se hraje i online.

Moje teta, tvoje teta má podobná pravidla. V ní se také sází na karty, bankéř vytahuje z balíčku karty, vykládá je střídavě na dvě strany a hlásí „Moje teta“ (kdo vsadil peníze na tuto kartu, ten je prohrál) a „Tvoje teta“ (ten vyhrál určitý násobek svého vkladu). Horáček vzpomínal, jaká atmosféra panovala při těchto hrách („Valcha u starýho Růžičky“) a jak někteří hráči ráno odcházeli bez auta, které prohráli....

Farao je podobná hra, která byla oblíbena v kasinech navštěvovaných šlechtici, důstojníky a dalšími movitými lidmi. Daly se tam prohrát opravdu velké peníze a tak nebylo divu, že byla panovníky často zakazována (např. za Marie Terezie).

Hra Farao má důležitou úlohu v Puškinově povídce Piková dáma, kterou tak pěkně zhudebnil P. I. Čajkovskij ve stejnojmenné opeře. Odehrává se koncem 18. století v Petrohradě. Hlavními postavami je stará hraběnka přezdívaná Piková dáma, která údajně zná tajemství tří karet, které zaručeně vyhrají. Důstojník Heřman touží po penězích tak, že se neváhá  seznámit s hraběnčinou schovankou Lízou a předstírat jí svou lásku. Samozřejmě mu jde jen o to, aby od hraběnky vyzvěděla, které to jsou karty. To Líza prokoukne a Heřman neuspěje. Ten se ale nevzdá a vnikne potají do hraběnčiny ložnice. Po dobrém mu to hraběnka neprozradí a tak na ni nakonec vytáhne pistoli. Hraběnku raní mrtvice a Heřman odejde s nepořízenou. Ale ve snu se mu hraběnka zjeví a prozradí mu ty tři karty: trojku, sedmu a eso. Heřman hned druhý den spěchá do kasina a vsadí všechny svoje peníze a pár dlužních úpisů na trojku. A vyhraje! Vsadí původní vklad spolu s výhrou na sedmičku – a opět vyhraje! Nakonec všechno vsadí na eso. Ku zděšení celého kasina opravdu vyhrává eso!!! Ale když Heřman otočil a ukázal svou kartu, tak zjistil, že se spletl. Že omylem vsadil ne na eso, ale na pikovou dámu... Zkrátka chybička se vloudila. Podle operní verze se pak Heřman probodl a Líza se utopila v Něvě, podle Puškina se ale Líza dobře provdala a Heřman se zbláznil a skončil v nemocnici, kde  jenom mumlal pořád dokola: „trojka, sedma, eso! trojka, sedma, dáma!“...

Poučení pro dnešek

Carský důstojník Heřman se zbláznil, bídný konec chalupníka, karbaníka a alkoholika Jírovce výstižně popsal domaslavický rodák Radim Jedevět ve své básni Pluh a motyka, polní kurát Otto Katz dokonce prohrál v kartách svého sluhu Švejka; takových příběhů ostatně nalezneme v literatuře povícero. Snad podobné příběhy odradí současné a budoucí gamblery od nepěkných konců. Osobně bych navrhoval zařadit povinnou výuku základů počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky do učiva druhého stupně základních škol. A doporučil bych manželkám nenapravitelných gamblerů, aby jim koupily domů starý hrací automat, klíč si dobře schovaly a peníze si z něho pravidelně vybíraly... Ale obávám se, že je to jen můj bohapustý idealismus říznutý naivitou...

Lidem stále nedá spát, jak neúprosná pravidla počtu pravděpodobnosti obejít, ba přímo přelstít. Jistě to lze udělat hrubou silou: různými podvody (často velmi rafinovanými) nebo přímo násilím. Jelikož se hraje o peníze, tak nikdy nebyla nouze o konflikty slovní nebo fyzické: dvě panny v jihočeském Bošilci hrály „v kostku“, hrály a hrály, až se obehrály a shodily se z mostku. Existuje mnoho obrazů, na nichž je zobrazena rvačka mezi karbaníky nebo hráči kostek. V roce 2010 vnikli čtyři mladí gangsteři arabského a tureckého původu na pokerový turnaj v luxusním hotelu v centru Berlína. Ozbrojeni mačetami, granáty a pistolemi zranili pár lidí, v nastalém zmatku sebrali 242 000 € určených na výhry a zmizeli... Nebo Divoký Bill - James Butler Hickok, jeden z nejslavnějších a nejrychlejších pistolníků, pijan, rváč a velký karbaník. Život této legendy skončil v pouhých 39 letech (2. srpna 1876) při jedné rozehrané partii pokeru, kdy byl zastřelen jiným hráčem do levého spánku v Black Hills v Dakotě. Jeho prsty v tu chvíli svíraly pokerovou kombinaci „dva páry“. Pikové a křížové eso, pikovou a křížovou osmu a ještě jednu nevýznamnou kartu. Od této tragické události se této kombinaci – dvěma párům černých es a černých osmiček – začalo říkat „The Dead Man´s Hand“ – Ruka mrtvého muže. 

Raději se ale věnujme uhlazenějším metodám. Počet pravděpodobnosti sice nepřelstíme, ale ani tak není vše ztraceno. V Blackjacku karbaníci-matematici na počítačích simulovali různé strategie, např. kdy táhnout, stát, rozdělit nebo zdvojnásobit sázku v závislosti na první kartě dealera. Výsledkem je tzv. základní strategie (zde). Hráči také mohou počítat, které vysoké karty už šly a které ještě zůstaly v balíčku. To ovšem personál kasin nerad vidí a takové hráče včas z kasina vyhodí. Vznikl i „management sázení“, kdy se v ruletě nebo Blackjacku při výhře nebo prohře určitým způsobem mění výše vkladu na následující hru. Existují na to četné systémy:  d'Alembert, Fibonacci, Labouchere, Martingale aj. Na papíře vše vypadá nadějně, ale když přijde  dlouhá prohrávající série (např. sázíme na červenou a opakovaně vychází hlavně černá), tak nám mohou dojít peníze, nebo ztratíme nervy a radši to vzdáme, nebo narazíme na maximální hranici, kterou můžeme vsadit a místo deklarované výhry třeba pětinásobku první sázky (např. 500 ze 100 Kč) odejdeme s prohrou v řádu vyšších desetitísíců (a v horším případě ještě s dluhem). A dobře nám tak; naše nenažranost byla po zásluze potrestána!

Jenže je to trochu složitější. Teorie her popisuje různé strategie: minimalizace prohry, maximalizace výhry a další. Nelze předem říci, která je lepší. Záleží na povaze konkrétního člověka, co bude preferovat, zda rád riskuje nebo se raději drží při zdi. Ale pokrok (a podnikání) vyžaduje risk. Jak správně zpívá R. Müller: „ ...svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč!“

Jak najít keš

Stačí vzít rozum do hrsti a souřadnice hned budou na světě.

Úloha: Máme jeden balíček „žolíkových“ (správně whistových) karet se čtyřmi barvami a 13 hodnotami (2 3 4 5 6 7 8 9 10 J Q K A). Celkem tedy je v něm 52 karet, nejsou v něm žádné žolíky ani prázdné karty. Kolika způsoby je možné realizovat kombinací tří „hraběnčiných“ karet (trojky, sedmy a esa) z tohoto balíčku? Můžete zkombinovat i víc stejných barev, třeba srdcovou trojku, srdcovou sedmu a pikové eso. Počet možností dosaďte za P a počítejte:

R =  P / 6,023958

Číslice v čísle R označte AB,CDEFGH (H nezaokrouhlujte!) a dosaďte je do vzorce: 

N 50° 38.CDE´       E 13° 44.FGH´

Poznámky

• V listingu sice mluvím o kasinech, ale v okolí Barbory zatím žádné kasino není. Na základních souřadnicích se nacházela obec Kocourkov (jediná v ČR), po níž zbyly jen ruiny v okolí silničky mezi vysokými stromy (viz fotky v galerii). Nevím, zda tam vůbec byla aspoň malá hospoda, kde by se daly hrát karty. V obci s maximálně 120 obyvateli včetně žen a dětí by se asi těžko uživila. Ale při nejhorším se šlo do hospody do Starých Verneřic, Oldřichova nebo Jeníkova.

• Pokud znáte pravidla zde uváděných her a usoudíte, že jsem je pochopil špatně, tak budu rád, když mě na chybu upozorníte.

• „O srdci Rohana se mezi hráči mluvilo odjakživa. Byli to šlechtici usazení v Čechách. Někteří prosluli telegramy z Monte Carla: ´Prodejte tu a tu usedlost a pošlete peníze. Náš návrat v nedohlednu.´ “. (Z vyprávění M. Horáčka.)

• Statistiku stejně neoblafnete. Kdysi jsem se učil programovat a napsal jsem  program pro simulaci základní strategie u Blackjacku. Občas jsem si program spustil a během pár minut sehrál přes milión her. Někdy jsem se zpočátku dostal i do kladných hodnot, ale nakonec jsem vždycky (v souhlasu s parametry této hry) skončil se ztrátou... 

• Zdá se, že proti mému předpokladu je ta úloha poněkud těžší. Proto jsem připravil a přiložil návod k luštění. Je v galerii a zobrazí se i zde. 

• Literatura:
  Hostomská, A.: Průvodce operní tvorbou. Praha: Svoboda-Libertas, 1993
  Levezová, B.: Kasino. Praha: Fortuna-Print, 2004
  Puškin, A. S.: Piková dáma. Praha: Práce, 1973
  Jedevět, R.: Pluh a motyka. Almanach „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá...“ ke 100. výročí narození básníka Adolfa Heyduka. Skuteč: Veřejná knihovna Havlíček, 1935. 

Konec

GCA0W91  – verze 1.3 z 21. 10. 2022

(CC BY-SA 3.0 CZ)  ladislavappl, 2022

Napsáno v Kompozeru