Je tomu dávno, kdy vládl v jednom království starý král. Měl překrásnou dcerušku, o které si povídali lidé v celém království. Princezna od rána do večera zpívala a dováděla se zlatou koulí. Byla to její nejmilejší hračka.
Jak si tak jednou pohazovala, vyklouzla jí koule z ruky a skutálela se přímo do studně. Princezna přiskočila ke studni a ještě zahlédla ve vodě zlatý svit, ale brzy se ztratil. Princezna se dala se do nářku.
„Co se ti stalo, princezničko", uslyšela za sebou hlas. Z vody vystrkoval hlavu veliký žabák, vyvaloval na princeznu oči a utěšoval ji. „Když se se mnou spřátelíš, kouli ti přinesu!"
Musíš mi ale slíbit, že budu s tebou sedět u stolu, pít z tvé z tvé skleničky a spát v tvé postýlce!"
„Přines, přines," žadonila princezna, „slibuji ti všechno, co bys rád, jen už mi přines moji milovanou kouli."
Žabák mizel pod hladinou a za chvilku vyplaval se zlatou koulí v hubě a pak ji hodil do trávy.
Princezna radostí poskočila, když kouli uviděla. Zvedla ji, mazlila se s ní, smála se a běžela k zámku a na svůj slib zapomněla.
Sedla jsi ke královské hostině a za dveřmi se ozvalo:
„Princezničko rozmilá,
splň mi, co jsi slíbila!"
Princezna, když spatřila, kdo ji volá, rychle dveře zavřela a zamkla. Bála se, aby žabák neskočil dovnitř. Celá bledá se posadila ke stolu a vše vypověděla svému otci.
„Co se slíbí, musí se také splnit. Jdi a otevři dveře", rozkázal král.
Žabák skočil do sálu a už se od princezny nehnul. Vesele jedl z jejího zlatého talířku, pil z její křišťálové sklenice a když se najedl a povídá:
„Najedl jsem se dosyta a chce se mi spát. Odnes mě do svého pokojíčku a ustel svou hedvábnou postýlku. Lehnu si do ní."
Princezna se rozplakala, ale musela si studeného žabáka do svého lůžka vzít. Zabalila ho do peřin a opatrně si lehla vedle něho. Tu se žabák vyhrabal z přikrývky, skočil na princeznu a žádal:
„Jsi tak krásná, princezno, chci se s tebou pomilovat!"
„Fuj, nikdy!!!" vykřikla dívka, zlostně se zvedla a vší silou hodila žabáka na protější stěnu.
„Už tě nechci nikdy vidět, ty ošklivý žabáku!"
Žabák dopadl na podlahu a div divoucí – místo žabáka stál před princeznou mladý a krásný princ. Vyprávěl jí, jak ho zaklela zlá čarodějnice. Vysvobodit ze studánky ho mohla jenom princezna, která by splnila jeho přání.
Princezna tála, jako vosk, princ se jí moc líbil a omlouvala se. "Já to tak nemyslela, pojď, přilehni si ke mně," prosila.
Princ se jen usmál, uklonil a říká. „Ty jsi vyplnila mé přání a teď já splním to tvé. Už mě nikdy neuvidíš."
Ozvala se ohlušující rána, až ručičky z hodin na stěně odletěly. Když se vše uklidnilo, po princi nebylo ani stopy.
Jen zlatá korunka a odlítnuté rafičky po něm zbyly.
KE KEŠI:
Keš se nachází na výchozích souřadnicích.
Logbook je však jiný, než obvykle.
Abyste se mohli zalogovat, budete muset vymyslet, jak ho otevřít. Není to nesnadné, nápovědu hledej v příběhu. Místo hrubého násilí použij důvtip 💡 .
Logování mimo originální logbook není přípustné, žádné papírky apod.
Tyto zápisy nebudou uznány!
Velké poděkování patří mé pravé ruce kadetce za líbivý listing. Děkujeme ❤️