Asi před čtyřiceti lety jsem se vydal pěšky na dlouhé putování po kopcích, turistům zcela neznámých. Po třech dnech putování jsem narazil na pastýře. Asi třicet ovcí leželo kolem něho na rozpálené půdě a odpočívalo. Dal mi napít vody. Mluvil velmi málo, což u osaměle žijících lidí bývá obvyklé. Byl však přátelský, a tak jsem se s ním dohodl, že u něj přenocuji.
Rozdělil se se mnou o polévku. Po jídle si přinesl pytlík a vysypal na stůl spoustu žaludů. Když dal stranou hromadu dobrých a dost velkých, odpočítal hromádky po deseti. Jakmile měl před sebou sto bezvadných žaludů, nechal toho a šli jsme spát.
Na druhý den jsem ho požádal, jestli bych mu nemohl při jeho práci dělat společnost. Nic proti tomu nenamítal. Vypustil stádo a zavedl je na pastvu. Než odešel, namočil do vody ve vědru pytlík s pečlivě vybranými a odpočítanými žaludy. Všiml jsem si, že místo hole nesl železnou, jako palec silnou tyč, asi půldruhého metru dlouhou. Stádo pastýř přenechal dohledu psa a vydal se do kopců na místo, které si předem vybral.
Zarazil železnou tyč do země. Udělal tak vždycky dolík, vložil do něj žalud a potom zahrnul důlek hlínou. Sázel duby. Zeptal jsem se ho, jestli mu ten pozemek patří. Řekl, že ne. Předpokládal, že je to obecní pozemek nebo že možná patří lidem, kteří o něj nestojí. Pečlivě vysázel svých sto žaludů.
Po obědě začal zase třídit žaludy. Asi jsem se tázal dost naléhavě, protože mi odpověděl. Už tři roky sázel stromy v téhle krajině. Vysázel jich sto tisíc. Dvacet tisíc se jich ujalo. Počítal s tím, že z těch dvaceti tisíc jich ještě polovinu ztratí. Postarají se o to hlodavci nebo se stane něco, co v záměrech prozřetelnosti není možné předvídat. Zbývalo tedy deset tisíc dubů a ty porostou na místě, kde dřív nebylo vůbec nic.
Po letech jsem se opět vydal na cestu do těch pustých končin. Cestou jsem začal myslet na stromy. Říkal jsem si: „Deset tisíc stromů zabírá pořádně velkou plochu.“ Pastýř mě vřele přivítal. První zasazené duby byly již deset let staré a byly vyšší než já i on. Procházeli jsme se v jeho lese mlčky a když jsme se vraceli, viděl jsem, jak v potoce, od nepaměti vyschlém, teče voda. Byl to ten nejúžasnější výsledek práce, jaký jsem kdy viděl.
Pastýřova šifra:
Když správně přiřadíte jednotlivé plody k vybraným listům určitých stromů, získáte potřebná čísla do souřadnic.
N 49° 10. ABC E 16° 20. DEF
Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vzešel nádherný kus přírody, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor.
Přeji úspěšný lov!