Hornictví na Měděnci- Bonus Lab
Historie
Od 2. poloviny 15. století prožívalo evropské hornictví silný vzestup, jenž se projevil i ve střední Evropě, zvláště v Krušnohorské oblasti. Jestliže jeho počátek probíhal shodně na obou stranách zemské hranice začal se vývoj saské a české strany od sedumdesátých let začal diferenciovat. V Sasku silně stoupla těžba stříbra po objevení velkých ložisek u Schneebergu a Annabergu a v souvislosti s tím zde vznikla nová města a městečka. Vývoj české části Krušnohoří pokračoval zatím nezměněným způsoben.
Zvyšoval se objem těžby též některé lokality, jež dříve vzniklé bez impulsu hornictví,začaly být těžbou ovlivńovány. České Krusnohoří se tedy vyvíjelo v tomto období pomaleji než jeho protilehlá strana. To trvalo až do počátku exploatace(využití) bohatého Jáchymovského ložiska v roce 1516. Teprve tehdy začalo pro českou stranu Krušnohořínové období.
K osmi městským lokalitám vzniklým zde před rokem 1450(první dochované písemné zmínky o Měděnci 1446-1449) přibylo do Bíllé Hory (8.11.1620) šestnáct nových měst a městeček.
Rozdělení hornických kategorií a jiných řemesel
V užším technickém slova smyslu se dělníci v hornictví rozdělovaly do tří kategorií,na havíře,pomocné dělníky a chlapce.Nelze proto tento výrobní odbor ztotožňovat se středověkým řemeslem.Havíři měli ze všech tří skupin hornického osazenstva nejlepší postavení. Avšak i mezi nimi existovalo určité odstupńování a podobně tomu bylo i mezi pomocným dělnictvem. Ke zcela nekvalifikovaným pracem byly kromě chlapců zaměstnávány i ženy, zvláště při úpravě rud. Samostatnou skupinu tvořily důlní kováři, důlní tesaři, důlní formani (v Měděneckých dolech né) a dále lidé zaměstnáni v hutích (Horní Halže).
Věková rozpětí pracujících v dolech byl od 12-13 let do 70 let (pokud se dožil)Hornictví představovalo těžkou práci, a proto i vnitřní věková rozdělení bylo závislé na této skutečnosti. Zvláště pak když zjistíme ze do roku 1779 byly zaměstnávány již zmíněné 13-ti leté děti ale po tomto roce již v dolech směli pracovat pouze starší 21 let. Jediné dochované zprávy (OA Kadaň) o skadbě obyvatelstva a profesích obyvatelstva na Měděnci je z roku 1654.
Nejzávažnější problém však představoval velký odsun obyvatelstva, pokračující i po válce. Aby jej nějak zastavil, připojil další majitel panství František Arnošt Šlik roku 1656 k potvrzeným privilegiím další body, podstatně omezující práva. Bylo jimi zakázáno čepovat vlastní pivo, odebírat sůl odjinud než od vrchnosti apod... Nejvýznamnějším bylo omezení týkající se zákazu převedení majetku z města bez výslovného povolení vrchnosti, nikdo se také nesměl vystěhovat. O dva roky později ale hrabě Šlik nakonec body privilegia, týkající se vystěhování, zmírnil, aby Měděnci v roce 1660 stará privilegia potvrdil v plném znění, pouze s podmínkou, že Měděnečtí budou po věčné časy odebírat od vrchnosti 4 várky piva ročně. Tato povinnost opravdu platila až do počátku 20. století.
Po polovině 17. století bylo panství hrabětem Šlikem prodáno vévodovi ze Sachsen-Lauenburgu, který ho spojil s panstvím Schlackenwerth (Ostrov n. O.). Jeho syn František Julius nechal na Mědníku postavit kapličku. Zdejší doly začaly opět poskytovat bohaté výnosy, i když byly rudy používány jen na výrobu skalice. Vévoda Měděnci přinesl mnoho dobrého. V roce 1674 mu potvrdil stará privilegia a navíc i plné využívání pivovaru a prodávání piva i do okolních vesnic. Když pak v roce 1689 zemřel, panství připadlo princezně Františce Sibyle Augustě, provdané za markraběte z Badenu. Dalšími majiteli byli v r. 1734 syn Ludvík Jiří, r. 1764 August Jiří a po něm Alžběta z Badenu. Nikdo z nic však Měděnci již nikdy stará privilegia nepotvrdil.
Po rodině Badenu přešlo panství na královskou a císařskou komoru. Ta je pronajala nejdříve knížeti Schwarzenberkovi, pak roku 1799 převzal správu c. k. administrace státních statků v Praze a nakonec bylo panství roku 1839 prodáno hraběnce Gabriele Buquoyové, tehdejší majitelce panství Červený Hrádek a Přísečnice. V roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, velkostatek Měděnec však ve správě rodiny Buquoyů zůstal až do konfiskace v roce 1945.
V roce 1969 byla v Měděnci Železorudnými doly a hrudkovnami Ejpovice obnovena těžba a úprava magnetitu. Později to byly Rudné doly Příbram, závod Václava Řezáče. Tento důl byl v provozu až do roku 1992, kdy byl pro vyčerpání ložiska uzavřen, těžba jako taková zde však neskončila. V roce 1994 zahájil svou činnost soukromý hlubinný důl GARMICA, zabývající se těžbou a zpracováním muskovitických svorů. O dva roky později však byl provoz také ukončen - pro odbytové problémy. Dne 31. 7. 1998 došlo k ukončení všech prací a přerušení odčerpávání důlních vod z podzemí, následkem čeho došlo k postupnému zatopení dolu.
Součastnost
Vrch Mědník s kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie na vrcholu je doslova protkán důlními díly. V současné době jsou pro návštěvníky upravena dvě důlní díla - štola Země zaslíbená je aktuálně uzavřena. Prohlídky se konají ve štole Marie Pomocné.
V prostorách restaurace Mědník je muzejní expozice hornictví na Měděnci po roce II. světové válce až do roku 1998. Na této výstavce můžete shlédnout těžené minerály a také si můžete prohlédnout různé písemnosti a předměty , které se týkají právě tohoto kraje. Kromě toho je možné nahlédnout do albumů s historickými fotografiemi Měděnce a okolních obcí.
Jak na keš:
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte!!! Je tam mini muzeum hornictví na Měděnci.
Od kaple Neposkvrněného početí Panny Marie za dobrého počasí je skvělý výhled do okolí a je vidět hodně daleko 
.
Labky vás zavedou ke štolám a kaplím, které se dochovaly a keš naleznete po dosazení bonusových čísel na souřadnicích:
N 50 25.ABC E013 06.DEF
Jako vždy opatrně a nenápadně, pozor na mudly!!! 
Štastný lov 