Před několika lety v této lokalitě stával starý dům. Jeho poslední nájemník vedl válku s krysami. Byla to kolonie výjimečně velkých stvoření. Nejdřív na ně líčil pasti a sypal jim k chodbám otrávené žrádlo, později se je pokoušel i střílet, ale to všechno nebylo k ničemu.
Krysy zůstávaly, množily se a jejich věčně hladové hordy zaplavovaly okolí domu. Když kopáči jednou narazili při hloubení vrtu na jejich chodby, zjistili, že by jimi mohl prolézt po všech čtyřech i člověk.
Velikost krysých chodeb dělala obyvateli domu starosti. Stál u otvoru ve starém potrubí v korytě potoka, které tito hlodavci často využívali, a s namířenou zbraní čekal na sebemenší pohyb.
Pršelo. Padal pomalý, hustý a chladný déšt, který prýštil z nízkých černých mračen už celé týdny. Krysy, jak se zdálo, zalezly do svých chodeb a doupat. Už celé dny neviděl jedinou. Jeho vyzáblá, neholená tvář však byla plná starostlivých vrásek.
Najednou ztuhnul. V potrubí uslyšel neklidný pohyb a skřípot. Na okamžik jím projel záchvat neovladatelného strachu, který se vzápětí změnil v divoký vztek, když si uvědomil. Co ten zvuk znamená.
Znovu zaslechl ostré vzrušené zakvičení, volnou rukou nahmátl baterku a vrhl její světlo přímo do temného ústí krysí chodby. Ozval se hlasitý výstřel, ale rána minula cíl.
Téměř nezaváhal, připnul si baterku k opasku a vlezl do ústí potrubí. Bylo dost těsné, ale postupoval poměrně slušným tempem, plazil se tak rychle, jak to jenom šlo, i když v některých místech jen stěží protáhl hubené tělo.
Vzduch tu byl prosycen odporným pachem. Plazil se kupředu, několikrát minul ústí vedlejších krysích tunelů. Stěny byly vlhké a kluzké.
Vztekem potlačený strach se náhle začal pomalu vracet. Teprve teď si uvědomil, v jak nebezpečném postavení se nachází a rozhodl se, že pronásledování nechá. Jenže ve spěchu přehlédl jednu věc – tunel byl tak úzký, že se v něm nedokázal otočit.
Spěšně vyrazil nazpět cestou, kterou přišel, i když kolena měl celá otlačená a odřená. Najednou mu nohou vystřelila strašlivá bolest. Cítil, jak se mu do masa noří ostré zuby a divoce vykopl. Ozvalo se vzteklé zapištění a tlumený dusot mnoha malých nohou.
Bleskl svítilnou za sebe a zhrozeně se nadechl, když zahlédl tucet obrovských krys, které ho upřeně pozorovaly a jejichž oči se ve světle baterky nenávistně leskly. Světlo je chvilku udrželo v patřičné vzdálenosti, ale pak se zase začaly pomalu posouvat kupředu.
Po krátké námaze se mu podařilo vytáhnout z kapsy revolver a pečlivě namířit. Byla to velmi nepohodlná poloha, protože musel obě nohy přitisknout k bočním stěnám tunelu tak, aby si ani do jedné z nich neposlal kulku.
Hřmící ozvěna výstřelu ho na chvíli téměř ohlušila a mrak kouře ho vydráždil ke kašli. Když se mu vrátil sluch a dým se rozptýlil, zjistil, že krysy jsou pryč. Zastrčil pracně revolver nazpět a rychle se vydal dál, jenže vzápětí uslyšel pískot a dupot a měl je opět v patách.
Lezly mu po nohou, hryzaly ho a nepříčetně kvičely. Po dalším výstřelu již krysy neustoupily tak daleko jako poprvé.
Když opět vrhl kužel světla za sebe, uviděl obrovskou šedivou krysu, která ho upřeně pozorovala. Dlouhé rozcuchané vousy se jí zachvívaly a odporný holý ocas se pomalu pohyboval sem a tam.
V záchvatu hrůzy kopal, řval a střílel, dokud úderník revolveru nezačal dopadat na prázdné nábojnice. Pak se na něj s vítězoslavným kvikotem vrhly krysy a oči jim hořely zuřivostí.
Chvíli se ve svém úzkém vězení křečovitě zmítal, ale pak zůstal tiše ležet a poslední, co mu znělo v uších, než se propadl do temnoty smrti, bylo šílené kvičení krys.
Krysí labyrint:
Proběhni chodbou na konec doupěte a získáš finální souřadnice.
N 49° 08. ??? E 16° 21. ???
Běhěm odlovu dávejte pozor, ať někam nespadnete a kromě kešky tu nic jiného raději nelovte.
Přeji příjemnou zábavu!