55 Českých legend - 41 : O skřítkově daru
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O skřítkově daru
Kdysi měli na mělnickém zámku pilného písaře.
Honil se za prací od rána do večera, a když zamkl svou kancelář, ve svitu svíčky ještě doma psal listy pro sousedy a měšťany. To se rozumí, že za peníze nebo alespoň za pár vajíček, husičku nebo koš jablek. Jeho žena ho v práci vydatně podporovala. Však mu také vydělané peníze pomáhala utrácet. Nevedlo se jim špatně, v železné truhličce pod podlahou schovávali hromádku stříbrňáků. Ale písař by raději zlaťáky, a hned velkou truhlici...!
Z toho honění za penězi byl celý ztrápený a v noci nemohl spát. Jednou zas ležel na posteli, hleděl do stropu a myslel na kulaťoučké zlaťáky.
Vtom skříply dveře do ložnice a k posteli přicupital mužíček. Velký byl sotva jako džbán na pivo, měl dlouhatánské vousy, špičatou červenou čepici, v ruce hůl a přes rameno koženou mošnu. Písař byl přesvědčený, že sní, ale to zjevení promluvilo:
„Chtěl bys penízky, co?" Mužíček sáhl do mošny a vytáhl hrst dukátů.
„Pověz, chtěl bys...?!" pitvořil se skřítek a podupával nožkou v malé botičce.
„To víš, že bych chtěl," zasípal písař vyschlým hrdlem.
Mužíček vzal mošničku, obrátil ji dnem vzhůru a vysypal padesát zlaťáků, žádné stříbrňáky a pět dukátů před písaře na pruhovanou peřinu.
Jestli budeš chytrý, podruhé přinesu víc...!" zavolal mužíček, uhodil holí do podlahy a zmizel.
Písař byl zpocený strachy, ale zlaťáky se na něj z peřiny smály jako malá sluníčka. Otočil se po ženě, ale ta měla tvrdé spaní a klidně oddychovala. Písař vyskočil z postele, zabalil zlaťáky do plátna a schoval je pod skříň. Rozčilením nezamhouřil oka.
Ráno spěchal do kanceláře jakoby nic. Celý den však vzpomínal na skřítka. Co tím myslel, že má být chytrý a dostane víc...? Lámal si hlavu, ale na nic nepřišel. Večer ulehl do postele a sotva usnul, probudil se skřípěním dveří. Skřítek! A tentokrát přinesl mošničku naditou pěti sty sedmdesáti jedna zlaťáky a čtrnácti dukáty až po okraj.
Všechny mu je zase dal, a než zmizel, zašvitořil:, „Jen pamatuj, že musíš být chytrý...!"
Písař peníze znovu schoval a ženě nic nepověděl. Na druhý den v práci neměl stání. Sotva se setmělo, už byl v posteli a snažil se usnout. A všechno se do třetice opakovalo, jen třicet šest dukátů a čtyři sta sedmdesát tři zlaťáků bylo tentokrát tolik, že z mošničky přetékaly.
Znovu ho mužíček nabádal: „Nezapomeň - buď chytrý!"
Ale sotva skřítek ťukl holí do země a zmizel, všechno se zvrtlo. Tou ranou se probudila písařova žena a vykulila oči na peřinu posetou zlaťáky. Nedalo se nic dělat, písař musel s pravdou ven.
„Ježíšikriste...!" zalomila rukama písařka a hned spustila:
„To jsi takový hlupák, abys věřil, že za to zlato skřítek nebude nic chtít? Co když je to sám ďábel a přijde si pro tvou duši? Hned ráno poběžíš do kostela, peníze ukážeš faráři a všechno mu povíš! On už bude vědět, jak tě před peklem zachránit."
Písař se bránil, ale ženu nepřesvědčil. Ráno se místo do kanceláře smutně vlekl ke kostelu, v ruce pytel se zlaťáky. Písařka ho sledovala z okna, aby nepodváděl.
Jak farář uviděl peníze, oči mu zasvítily. Hned věděl, co písaři poradí.
„Dostal ses do moci zlého ducha, milý písaři. Jestli si ty peníze necháš, propadneš peklu. A tak bys měl ty peníze dát na opravu kostela. Tím budou použity k Boží slávě a ty budeš zachráněn...!"
Vyděšený písař mu peníze rád odevzdal. Doma se mu ale všechno rozleželo v hlavě a ztraceného bohatství hořce litoval. Umínil si, že jestli mu skřítek nějaké peníze ještě dá, nechá si je, ať se žena zlobí, jak chce.
Té nocí písař a jeho žena vůbec neusnuli. Čekali na skřítka. A dočkali se – vrzly dveře a mužíček vcupital do ložnice. Ale co to? V ruce má jen hůl a mošnička nikde.
„Co jsem povídal?" spustil skřítek a zle se na písaře mračil. „Třikrát jsem tě nabádal, abys byl chytrý, ale tys neposlechl a o peníze jsi přišel. Hlupákům zlaťáky nedávám, těm dávám jinou odměnu za to, že vyzradili mé tajemství...!"
Skřítek se rozpřáhl a jeho hůl se roztančila po zádech nebohého písaře. Písař naříkal a volal ženu na pomoc, ale ta se strachy krčila pod duchnou. Teprve když křik a rány utichly, písařka opatrně vykoukla zpod peřiny. Skřítek byl pryč a manžel zbitý do bezvědomí. Dalo jí dost práce, aby ho vzkřísila k životu, a do rána ošetřovala jeho rány.
Od těch dob se skřítek na Mělníce už neukázal. A písař s písařkou? Vážili si toho, co mají, a po zlatě víc netoužili.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Finální souřadnice: N
E