55 Českých legend - 37 : O pyšné hraběnce
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O pyšné hraběnce
Za dávných časů prý žila na zámku v Litomyšli pyšná hraběnka. Od rána do večera se jen se převlékala z jedněch skvostných šatů do druhých, zkoušela si šperky a proháněla nešťastné služebnictvo. Nic jí nebylo dost dobré, všechno musela mít zvláštní a jedinečné.
Šatů měla tolik, že jich byla plná komnata. Zářivě červené, zlatožluté, čistě zelené, starorůžové, květované i pruhované, šaty z těžkého sametu i z lehoučkého hedvábí, se zlatými výšivkami, zdobené kožešinou i labutím peřím, perlami a blýskavými korálky. Jakmile však šaty jednou oblékla, podruhé už si je nevzala, protože jí připadaly okoukané.
Jednoho dne se zas mrzutě probírala svými šaty. Zítra pořádají na sousedním panství ples a ona nemá co na sebe! Pro uklidnění si vzala kousek lahodného dortu, který jí přichystali ke svačině. A v tu chvíli dostala nápad.
„Přiveďte ihned zámeckého kuchaře!" přikázala služkám.
Když přišel kuchař ve sněhobílé zástěře, hraběnka hned spustila:
„Uděláš mi šaty. Z bílého slaďoučkého těsta, nadýchané jako peříčko! Zdobit můžeš barevnou polevou. Do zítřka je budeš mít hotové. A běda, jestli budou připálené...!"
Kuchař se zhrozil nad tím, co hraběnka vymyslela. Šaty z těsta? Kdo to kdy slyšel? Ale odporovat se neodvážil. Dal se hned do práce. Zavolal do kuchyně švadlenu, aby mu ukázala, jak se stříhá látka na šaty. Pak upekl nadýchaný piškot z nejlepší pšeničné mouky, cukru a vajec, a koláč rozřezal podle střihu. Díly potom slepil k sobě polevou z bílků. To už byl večer a všichni šli spát. Jen nešťastný kuchař celou noc zdobil šaty barevnými srdíčky a růžemi z mandlového těsta, aby byly do rána hotové.
Hraběnce se šaty moc líbily. Byla bez sebe radostí, že na plese bude mít něco, co nikdo jiný nemá. Ale kuchař i služky si mysleli své. Bylo jim úzko z takového bezbožného skutku - jídlo je přece jídlo a nemá se jím plýtvat. Vždycky se najde dost chudých a hladových, kteří nikdy ne ochutnají ani sousto tak dobrého pečiva, z jakého byly hraběnčiny šaty.
Když nastal večer, hraběnka se oblékla do šatů a spěchala ke kočáru. Na zámeckém nádvoří jí vstoupila do cesty otrhaná žebračka.
„Slituj se, vzácná paní, mé děti doma hladoví, nemám už, co bych jim dala...“
Ale hraběnka se na ženu ani nepodívala. Křikla ke strážím:
„Vyžeňte tu žebrotu!"
Žebračce se zablýskly oči.
„Plýtváš jídlem pro svou zábavu, ale moje děti bys nechala umřít hlady? Ať tě Bůh na místě ztrestá...!“
V ten okamžik zahřmělo z čistého nebe. Pukla zem, hraběnka se propadla do černé jámy a země se nad ní zase zavřela.
Ale to ještě neměl být dostatečný trest za její pýchu. Za nocí se hraběnka začala zjevovat na zámku. Ve svých podivných šatech bloudila chodbami a hledala, kdo by ji mohl vysvobodit.
Jednou na zámek zavítal mladý šlechtic. V noci se probudil a u je ho lůžka stála hraběnka. „Pomoz mi po smrti nalézt klid," prosila ho. Jen mladý rytíř jako ty mne může vysvobodit...!"
„A co mám udělat, paní?" ptal se mladík.
„Musíš najít žebračku, které jsem za svého života odmítla pomoci. A musíš se postarat, aby její rodina netrpěla hladem. A ještě něco - nikomu o mně nesmíš říct ani slovo, jinak i tebe stihne neštěstí a já tu budu strašit navěky!"
Vyděšený mladík hraběnce slíbil, že udělá všechno, co řekla. Po tom zjevení zmizelo.
Po zbytek noci už rytíř nespal. Časně ráno dal osedlat svého koně, aby už byl rychle pryč z toho zakletého místa.
Jestli chtěl nešťastnou hraběnku opravdu vysvobodit, nebo jí to slíbil jen ze strachu, to už se nikdo nedozví. Když se ho stráže u brány ptaly, proč tak narychlo opouští hrad, pověděl jim o svém setká ní s přízrakem. Jen dořekl poslední slovo, kůň se splašil, rytíř z něj spadl a roztříštil si hlavu o kamennou dlažbu nádvoří. Byl na místě mrtev.
A duch pyšné hraběnky? Nejspíš čeká na své vysvobození dodnes.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Vypiš postupně podle textu legendy v číselném tvaru barvy šatů:
A = ????
B = ????
C = ????
D = ????
Finální souřadnice: N50°05,( A – B – 1408 )
E014°37,( C – D – 2793 )
N50°05,
E014°37,