55 Českých legend - 29 : O Plakánkovi
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O Plakánkovi
Gotický hrad Kost dal v první polovině 14. století postavit Beneš z Vartemberka. Jako jeden z mála českých hradů neleží na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu. Okolnímu kraji se pro jeho krásu říká Český ráj.
V hustých lesích kolem hradu Kost odjakživa sídlili uhlíři. Jejich řemeslo bylo namáhavé, umouněné a velmi špatně placené. Dřevěné uhlí se pálilo v milířích, okrouhlých plošinách zastavěných vysoko vyskládanými dřevěnými poleny. Hromada dřeva se pokryla mechem, poté se zapálila a pomalu hořela, až se dřevo změnilo na dřevěné uhlí.
Mezi hradem Kost a Střehomí se táhne malebné údolí Plakánek. Dostalo jméno podle rodiny Plakánků, která zde v 17. století pálila dřevěné uhlí - od štiplavého kouře prý měli pořád jakoby uplakané oči. Ale zdejší pověst vypráví něco jiného, i když je také uhlířská.
Žil tu kdysi jeden uhlíř se svou ženou a synkem. Chlapeček byl hodný, celé dny si hrával kolem chalupy. Až jednou se po něm matka marně sháněla. Volala a hledala ho, ale synek nikde. Když se uhlíř vrátil od svých milířů, vydali se matka s otcem hledat synka společně. Prodírali se hustým houštím, až sestoupili na dno rokle a pustili se stezkou podél potoka Klenice. Slunce se sklánělo k obzoru a stíny v údolí se prodlužovaly.
Uhlíř s uhlířkou už byli zoufalí. Volali chlapce jménem a přitom plakali, vždyť bylo jisté, že noc v údolí plném divoké zvěře chlapec ve zdraví nepřežije. A kam prý dopadly slzy nešťastných rodičů, tam vyrostly ze země mohutné skály podivuhodných tvarů, které dnes lemují toto překrásné údolí.
Když se do údolí snesla tma, rodiče ochraptělí od samého volání na chvilku usedli na kameny, aby ulevili bolavým nohám. V té chvíli uslyšeli v dálce před sebou dětský pláč. Zatajili dech, poslouchali. Pláč se ozval znovu. Rozběhli se po zvuku a za chvíli už tiskli v náručí svého chlapečka, celého utrmáceného a uplakaného. Potom spěchali domů a slibovali si, že dítě budou od toho dne střežit jako oko v hlavě.
A snad od toho trojího pláče, který měl šťastný konec, se údolí do dnes říká Plakánek.
Verze „B“
O Plakánkovi
Gotický hrad Kost dal v první polovině 14. století postavit Beneš z Vartemberka. Jako jeden z mála českých hradů neleží Kost na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu. Okolnímu kraji se pro jeho krásu říká Český ráj.
V hustých lesích kolem hradu Kost odjakživa sídlili uhlíři. Jejich řemeslo bylo namáhavé, umouněné a velmi špatně placené. Dřevěné uhlí se pálilo v milířích, okrouhlých plošinách zastavěných vysoko vyskládanými poleny. Hromada dřeva se asi pokryla mechem, poté se někdy zapálila a pomalu hořela, až se dřevo změnilo na dřevěné uhlí.
Mezi Kost a Střehomí se táhne malebné údolí Plakánek. Dostalo jméno podle rodiny Plakánků, která zde v 17. století pálila dřevěné uhlí - od štiplavého kouře prý měli pořád uplakané oči. Ale zdejší jedinečná pověst vypráví něco jiného, i když je také uhlířská.
Žil tu kdysi jeden uhlíř se svou mladou ženou a i synkem. Chlapeček byl hodný, celé dny si hrával kolem chalupy. Až jednou se po něm matka marně sháněla. Volala a hledala ho, ale synek nikde. Když se uhlíř vrátil od svých milířů, vydali se matka s otcem hledat synka společně. Prodírali se hustým houštím, až sestoupili na dno rokle a pustili se stezkou podél potoka Klenice. Slunce se sklánělo k obzoru a stíny v údolí se prodlužovaly.
Uhlíř s uhlířkou už zoufalí. Volali chlapce jménem a přitom plakali, vždyť bylo jisté, že v údolí plném divoké zvěře chlapec ve zdraví nepřežije. A kam prý dopadly slzy nešťastných rodičů, tam vyrostly ze země mohutné skály podivuhodných tvarů, které dnes lemují toto velmi překrásné údolí.
Když se do údolí snesla tma, rodiče od samého volání na chvilku usedli na kameny, aby ulevili bolavým poraněným nohám. V té chvíli uslyšeli v dálce před sebou dětský pláč. Zatajili dech, poslouchali. Pláč se ozval znovu. Rozběhli se po zvuku a za chvíli už tiskli v náručí svého chlapečka, celého utrmáceného a uplakaného. Potom spěchali domů a slibovali si, že dítě budou od toho dne střežit jako oko v hlavě.
A snad od toho pláče, který měl šťastný konec, se údolí do dnes říká Plakánek.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Najdi v legendě „B“ postupně 15 rozdílů ( A až O ) a z nich si napiš finální souřadnici.
Finální souřadnice: N : (A+I)(B-M)°(C-K)D,EFG
E : (F-H)IJ°KL,MNO
N
E