55 Českých legend - 6 : O očarovaných růžích ( Biltema )
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O očarovaných růžích
Dvě věže hradu Kašperka shlížejí na okolní kraj ze zalesněného hřebene mezi Sušicí a Kašperskými Horami. Kašperk založil Karel IV. k ochraně zlatých dolů a zlatokopecké osady, která dostala jméno Kašperské Hory. Později královský hrad střídal majitele, až nakonec zchátral a nadlouho zůstal opuštěný.
Chudí chalupníci často chodívali do lesů kolem hradu na dřevo a proutí na košíky a košťata. A všimli si, že na pobořených hradbách Kašperka už brzy zjara vykvétá zvláštní keř. Byla to šípková růže, ale její květy byly neobyčejné velké a měly krvavé rudou barvu,
Roku 1843 o Velikonocích šla stezkou pod hradem mladá žena s dcerkou Maruškou. Byla neděle, Boží hod velikonoční, a ony se vracely ze sváteční bohoslužby v kostele v Kašperských Horách.
„Podívej, maminko, na ty krásné růže!" zvolala Maruška. „Počkej, hned ti jednu přinesu, aby nám doma kvetla ve světnici...!"
Matka se usmála a sledovala Marušku, jak hbitě šplhá po kamenech. Sotva však holčička utrhla tu nejkrásnější růži, zvedl se divoký vítr, uchvátil ji jako pírko a odnesl ji kamsi do hlubin hradu.
Matka se dala do zoufalého pláče, volala Marušku jménem, v slzách prohledala hrad kámen po kameni, ale dcerku nenašla. Běžela do vsi, a když lidem vyprávěla, co se stalo, vzali muži sekery a lopaty a vydali se ke Kašperku. Až do soumraku pátrali, jestli Maruška nezapadla do nějakého starého sklepení nebo skalní průrvy, ale po děvčátku nenašili ani stopy.
Když se vrátili do vsi, byla už noc. Ubohá žena vešla do své chaloupky, únavou se svezla na židli u dřevěného stolu, položila hlavu na stůl a usnula. Probudilo ji až zaskřípění dveří. S lucernou v ruce vešla dovnitř stará bába zaříkávačka. Žena ji dobře znala, bydlela v chatrči za vsí a pomáhala lidem od nemocí a neduhů.
„Babičko, pomozte! Nevíte, kam se poděla má dcerka...?“ Babka pokývala hlavou. „Vím, co se ti přihodilo. Ale nezoufej, ten příběh bude mít dobrý konec. Musíš být trpělivá. Až přejde rok, na Boží hod znovu zajdi k růžovému keři. Kde jsi dítě ztratila, tam ho znovu najdeš.“
Rok plynul nešťastné matce pomalu, jako by to bylo deset let. Konečně přišly velikonoční svátky. Sotva začalo svítat, neměla žena v chalupě stání, popadla šál a běžela ke Kašperku. Už zdálky viděla na hradbách planout krvavé růže a pod keřem jako by se něco hýbalo... Vždyť je to Maruška! Matka dcerku objala, líbala ji a prohlížela, zda se jí něco nestalo.
Ale Maruška byla jen větší a krásnější, jako každé dítě, které je o rok starší. A držela v ruce rudý květ šípkové růže, ten, který před rokem utrhla.
„Kdes byla po celý ten čas, dceruško...?“ ptala se jí matka.
„To nesmím nikomu říct," zavrtěla hlavou Maruška. A také to nikdy nikomu neřekla.
Krvavé růže na kašperských hradbách lákaly ještě mnohé, aby je utrhli. Ale pověst o jejich čarovné moci se roznesla po kraji a nikdo se toho už neodvážil.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Zapiš si začátek události ve tvaru ABC =
2) Zapiš si konec události ve tvaru DE =
Finální souřadnice: N50°05.( ABC + 356 )
E014°36,( DE – 71 )
N50°05.
E014°36,