55 Českých legend - 20 : O čertech na Karlštejně
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O čertech na Karlštejně
Na stavbě hradu Karlštejna pracovalo ohromné množství lidí.
Podle plánů francouzského stavitele Matyáše z Arrasu začali zedníci s budováním základů a vyzdíváním zdí. Tesaři širokými sekerami osekávali silné klády na trámy krovů, kameníci sestavovali klenby stropů, pokrývači pokrývali střechy taškami z pálené hlíny. Umělečtí kováři zhotovovali mříže, kování dveří a kryty zámků. Daleko víc však bylo pomocných dělníků, přidavačů a nádeníků, kteří vozili kámen a stavěli lešení.
Císař a král Karel IV. často přijížděl, aby zkontroloval, jestli práce pokračují podle jeho představ. Celé hodiny chodil po hradě, dohlížel na řemeslníky a na všechno se jich podrobně vyptával.
Po čas práce na hradě přebývali dělníci a řemeslníci v dřevěných domcích, které si postavili u cesty nedaleko brodu na Berounce. Po cestě neustále projížděly povozy se stavebním materiálem, dřevem, kameny i drahocenným nábytkem. Ale zanedlouho se začalo proslýchat, že v místech, kde se cesta zužuje mezi dvěma skalami, straší čerti. Přepadávají prý povozy i osamělé pocestné a trhají je na kusy.
Dělníci byli vystrašení. Začali si vyprávět, že je to jistě proto, že samo peklo chce překazit císařovo nádherné dílo. Když se o tom císař Karel dozvěděl, dal vyhlásit, že bohatě odmění toho, kdo ho čertů zbaví.
Jenže jeho rytíři se báli. Vytáhnout do boje proti nepřátelskému vojsku - no prosím, to je běžná věc. Jenže zahrávat si s pekelnými silami...? To se nikomu nechtělo. A tak se do té služby nikdo nehrnul. Až Jednou přišel za Karlem IV. statný ovčák Všemil. Smekl zamaštěný klobouk,
uctivě se poklonil a povídá: „Urozený králi a císaři, přišel jsem, abych nabídl svou pomoc. Myslím, že se s těmi čertisky dovedu vypořádat!"
„Výborně!" zvolal Karel. Tak přece se nakonec našel mezi mými poddanými jeden statečný, který se nebojí ani samotného čerta! „Řekni, co potřebuješ, ovčáku, všechno ti dám.“
„Všechno už jsem si promyslel. Požádal bych tě o dva pytle hrachu, dva koně a pytlík soli.“ Císař se podivil, ale dal ovčákovi, co žádal.
Navečer ovčák pořádně nasolil hrách, nacpal ho do pytlů a pytle naložil na jednoho z koní. Na druhého koně se vyhoupl sám a pustil se k místu, kde řádili čerti. Před soutěskou plácl koně s hrachem přes zadek, až se dal do klusu po cestě. Sám se ukryl na kraj lesa, odkud mohl pozorovat, co se děje.
Když čerti zvětřili kořist, vylezli ze svých úkrytů ve skalách a s mručením a ryčením se vrhli na pytle s hrachem. Byli dva a vypadali hrůzostrašně: měli dlouhé rohy, místo rukou pařáty s ostrými drápy, oči jim rudě svítily a mezi zuby se jim kmitaly dlouhatánské jazyky. Čerti byli pořádně vyhladovělí, osolený hrách jím zachutnal a brzy ho spořádali do posledního zrníčka.
Pak jeden z nich začenichal:
„Bratře," povídá, „zdá se mi, že tu cítím člověčinu. A protože mám ještě hlad, myslím, že se tu porozhlédnu. Nakonec, kdo kdy viděl, aby kůň putoval bez jezdce?"
„Bratříčku," řekl druhý a mávl pařátem. „To já už žádný hlad nemám, spíš se mi zdá, že jsem se nacpal až moc. Ten hrách byl přesolený a já mám hroznou žízeň.“
Prvnímu čertovi se samotnému nikam nechtělo, a tak oba zalehli ke špinavé louži vody na cestě a celou ji hltavě vypili. A potom to začalo. Hrách v jejich žaludcích tou vodou začal bobtnat. Čerti se drželi za břicha, váleli se po zemi a řičeli bolestí, dokud jim břicha nepukla.
Ovčák si zamnul ruce, vystoupil ze svého úkrytu, pobral čertí kůže a odjel na svou salaš, kde spokojeně usnul.
Ráno se vydal na Karlštejn za císařem Karlem.
Uctivě se poklonil, podal mu kůže a povídá:
„Milý císaři a králi, čerty jsem zahubil, jak jsem slíbil. A tady nesu to, co z nich zbylo!“
Král užasl. „Jsi statečný, ovčáku. Zasloužíš si odměnu. Dostaneš ode mne do užívání celý dvůr nedaleko odsud, ve kterém se budeš moci starat o své ovečky jako vlastní pán. A až budu někdy potřebovat někoho odvážného, dám tě zavolat!"
Pánové a rytíři po králově boku se při té řeči všelijak škaredili, ale Karel se v duchu usmíval. Jen víc takových ovčáků, říkal si, ať se moji páni taky občas zastydí za svou zbabělost!
Od té doby se na Karlštejně už žádní čerti neobjevili .
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Vyhledej v příběhu tři křestní jména a ty si postupně podle legendy zapiš v číselné podobě ve tvaru:
1) ABC = ??? { čísla ciferuj = I }
2) DEF = ??? { čísla ciferuj = J }
3) GH = ?? { čísla ciferuj = K }
Finální souřadnice: N50°05,( IJK – 168 )
E014°36,( KIJ -53 )
N50°05,
E014°36,