55 Českých legend - 6 : O věčné rožmberské růži
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O věčné rožmberské růži
Pan Vilém z Rožmberka (1535-1592) patřil mezi přední české šlechtice své doby. Správy rodového majetku se ujal už v 16 letech. Jeho sídlem se stal českokrumlovský hrad, který dal nákladně přebudovat na skvostný renesanční zámek. Jako nejvyšší pražský purkrabí působil v diplomatických službách císaře Maxmiliána II. a císaře Rudolfa II. Habsburského.
Na krumlovském dvoře pana Viléma působilo velké množství alchymistů, botaniků, astrologů, lékařů a zaříkávačů. Mnozí byli skuteční vědci, ještě víc však bylo podvodníků, stejně jako na pražském dvoře císaře Rudolfa II. Také oni slibovali, že vyrobí zlato, zázračně rozmnoží rožmberský majetek či zajistí jeho nesmrtelnost.
Byl mezi nimi i jeden starý muž. Nikdo si už přesně nevzpomínal, odkud a kdy na zámek přišel. Přidělili mu malou komůrku u stájí, kde přebýval. Říkalo se, že snad ani nejí a nespí, jen v komůrce studuje ze zaprášených knih nebo provádí záhadné pokusy.
Jednou se za ním odvážil malý chlapec z podhradí. Byl synem jednoho z čeledínů, a když neměl co na práci, všelijak se toulal po hradě a objevoval jeho tajemství. Zabrousil i k zapomenuté komůrce. Stiskl kliku a stál mezi dveřmi.
V místnosti toho moc nebylo, jen stůl, židle a pak už jen spousta knih a různých baněk a křivulí. Starý muž seděl za stolem. Vzhlédl od knihy a pozval chlapce dál.
„Jak ti říkají?" zeptal se.
„Kuba, pane," odpověděl kluk. „A vy jste prý čaroděj...?“
„Ale to snad ani ne," usmál se muž. „Jsem spíš hledač."
„A co hledáte?"
Muž pohlédl na dřevěný kříž, který visel na stěně.
„Hledám cestu. Cestu, která vede až na počátek všeho. Věřím, že na té cestě najdu sám sebe a taky všechno pochopím... Je těžké tomu rozumět, viď?"
Kluk přikývl. Vůbec nevěděl, o čem stařec mluví. Ale líbilo se mu, že je laskavý a neodhání ho.
„Jestli chceš, přijď zase zítra a mohl bys mi trochu pomoci s úklidem. Chtěl bys?"
Kuba chtěl. Chodíval potom každý den, pomáhal starci vymývat skleněné baňky, rovnat knihy a zametat komůrku. Při té práci muž vlídně odpovídal na všechny otázky, které ho napadaly. Mluvili o životě i smrti, o lidské mysli a duši, o radosti i utrpení.
Míjely roky. Kuba dospíval a pochopil už mnohé, čemu ze začátku nerozuměl. Díky rozhovorům se starým hledačem se jeho pohled na svět změnil.
Když Vilém z Rožmberka zemřel, přišel na Krumlov jeho mladší bratr Petr Vok. Dlouho nezůstal, zámek přešel pod správu jiného pána a pan Vok se odstěhoval do Třeboně. S novým pánem přišlo i nové služebnictvo a mnozí domácí opouštěli zámek.
„Myslím, že brzy půjdu i já," svěřil se jednoho dne stařec Kubovi. „Cítím, že jsem u konce své cesty. Vím už, odkud přicházím a kam odejdu."
Kuba zesmutněl.
„Netruchli pro mne. I když ke smutku bude ještě mnoho důvodů. Právě dnes zemřel v Třeboni pan Petr Vok, poslední výhonek rožmberské růže." Pak se stařec zadíval na dřevěný kříž na stěně a toho večera už neřekl ani slovo.
Na druhý den Kuba spěchal za starým hledačem, ale dveře komůrky byly zamčené zevnitř. Přivolal kováře, a když rozlomili zámek, komůrka byla úplně prázdná. Nebylo v ní vůbec nic - muž, knihy, ani křivule. Jen na stěně visel starý kříž a z jeho středu vyrůstala nádherná růže v plném květu.
„On se proměnil," vyhrkl Kuba. „Podívejte na tu růži, ta tu nikdy nebyla!"
Kovář se na něj divně zahleděl. Další blázen, pomyslel si. Sňal ze stěny kříž, ale žádnou růži neviděl.
„Vždyť je to úplně obyčejný starý kříž,“ řekl kovář. „Na, vezmi si ho, ať máš na svého přítele nějakou památku.“
Za pár dnů dorazila z Třeboně na Krumlov smutná zpráva o smrti pana Voka. Stařec měl pravdu. Rožmberská růže nadobro uschla, ale její podivuhodný květ stále září v paměti času i v legendách.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Finální souřadnice: N
E