Před několika sty lety, když lidé ještě zdaleka nebyli tak chytří a prohnaní, jako jsou dnes, přihodila se v obci zvláštní věc. V nočních hodinách přiletěla z nedalekého lesa do stodoly jednoho občana jedna z těch velikých sov, kterým se říká výr. A když se rozednilo, ten výr se už neodvážil vyletět ze svého úkrytu ze strachu před ostatními ptáky, kteří spustili hrozitánský křik, jakmile se jen ukázal.
Když přišel ráno do stodoly čeledín pro slámu a uviděl výra, jak tam sedí v koutku, polekal se tak hrozně, že utíkal rovnou k pánovi a hlásil mu, že ve stodole sedí nestvůra, jakou v životě ještě neviděl, že koulí hrozivě očima a že by určitě dokázala bez mrknutí spolknout člověka.
„Však já tě už znám,“ řekl mu pán. „Honit křepelku na poli, k tomu máš kuráže dost, ale když vidíš mrtvou slepici, jdeš si nejdřív pro klacek, než se k ní přiblížíš. Musím se podívat sám, co je to vlastně za nestvůru,“ dodal potom.
Vešel odvážně do stodoly a rozhlédl se tam. Ale jak uviděl to podivné a strašidelné zvíře, dostal navlas stejný strach jako čeledín. Několika skoky byl venku, utíkal k sousedům a úpěnlivě je prosil, aby mu pomohli v boji s tím neznámým a nebezpečným zvířetem.
Byl z toho veliký povyk a pokřik ve všech ulicích. Vesničané přišli, vyzbrojeni vidlemi, kosami a sekerami, jako by chtěli táhnout na nepřítele. Obklíčili stodolu ze všech stran a ten nejudatnější z nich vystoupil z řady a s napřaženými vidlemi vešel dovnitř.
Všichni vychvalovali jeho statečnost, ačkoliv se mnozí báli o jeho život. Oboje vrata do stodoly byla otevřena a bylo vidět výra, který si zatím sedl doprostřed na silný nosný trám. Ozbrojený hrdina si dal přinést žebřík, a když ho přistavil k trámu a chystal se vylézt nahoru, všichni ho povzbuzovali.
Když byl až nahoře a výr viděl, že se na něho chystá, byl tak zmaten tím množstvím lidí a tím křikem venku, že nevěděl kudy kam a tak zakoulel očima, načepýřil peří, roztáhl křídla, zacvakal zobákem a vyrazil své chraptivé: „Uhu, uhúúú!“
„Bij do něho, bij do něho!“ vykřikl dav venku na udatného hrdinu. „Kdybyste stáli tady, co stojím já,“ odpověděl roztřesený hrdina, „to byste určitě nekřičeli, bij do něho!“ Dal sice nohu ještě o příčku výš, ale pak se roztřásl docela a napůl v mátohách se dal na ústup.
Teď už nezbýval nikdo, kdo by chtěl to nebezpečí podstoupit. Všichni se radili, co mají dělat. Dlouhou dobu se zdálo být všechno marné, až konečně ten nejchytřejší z nich našel východisko z té nouze.
„Jsem toho názoru,“ prohlásil, „že uděláme nejlépe, když z obecních peněz zaplatíme vlastníkovi tuhle stodolu i se vším, co v ní je, s obilím, slámou a senem, aby tak nepřišel ke škodě. A pak celé stavení a s ním i to hrozné zvíře spálíme. Tak alespoň nikdo nemusí nasazovat vlastní krk.
A tak podpálili stodolu ze všech čtyř rohů a s ní bědně uhořel i nebohý výr.
Informace o kešce:
Pokud budete dostatečně dlouho vejrat do listingu, určitě potřebná čísla uvidíte.
N 49° 08. ??? E 16° 21. ???
Obrázky skrývají tajemství stejně jako lidé.
Přeji úspěšný lov.