Ražický Pražec Mystery Cache

Úvodem 

Ražický pražec býval slavný hudební festival zaměřený na folk, country a trampskou hudbu, který každoročně pořádala ražická Osvětová beseda společně s divadlem Pod Čarou první sobotu v červnu v areálu Přírodního amfiteátru v Ražicích. 

Je druh hudebního anglosaského žánru, který se do Československa dostal na konci 60. let minulého století. Jeho charakteristikou je mimořádný důraz na myšlenky a emoce, někdy i vyprávění nebo výpověď zpracovaná v textu písně. Často se kombinuje s country. Interpretů, věnujících se tomuto žánru, je mnoho.   

Je žánr hudby původem z Ameriky, který se do Československa dostal ve 20. letech minulého století. Interpreti tohoto stylu hudby často nosí typické westernovské klobouky a hudba se skládá z nástrojů, jako jsou například housle, foukací harmonika, akustická i elektronická kytara, basová kytara, steel kytara, bicí, banjo, kontrabas, a spousta dalších.

Jedná se o specifické odvětví folku, který vznikl ve 20. až 30. letech minulého století. Vznikl klasickým večerním zpíváním u ohně, doprovázeným akustickou kytarou. Tímto stylem hudby si často zkracovali čas skauti, tampové i vojáci na frontách. Moderní trampská hudba vznikla v 50. až 60. letech dvacátého století a nebyla příliš rozdílná od folku. To přineslo například změnu nástrojů. Z důvodu vlády komunistické strany se k nám ze zahraničí tento styl hudby dostával velmi obtížně, ale přesto nešel jeho rozvoj zastavit. 

Taneční parket a park v areálu amfiteátru v Ražicích byl posaven v 60. letech dvacátého století. Na místě dnešního pódia dříve stával plechový přístřešek. Ten však časem zchátral, a tak na konci dvacátého století místní truhlář Jiří Šefránek postavil pódium, které na místě stojí dnes. Areál je hlavně určen ke koncertům, festivalům, diskotékám a ostatním kulturním akcím, ale když se zde nic nekoná, je park volně přístupný. Nachází se zde sportovní i dětské hřiště a přístřešek s několika dřevěnými lavičkami. Ještě před dvaceti lety byl v obci velmi bohatý kulturní program a téměř každý týden se v areálu konala nějaká akce. Každoročně se pořádaly Pivní slavnosti, festival Rockem proti rakovině, festival Ražický pražec, dětský den, setkání harmonikářů, sraz historických vozidel, turnaj v nohejbale, různé disko a taneční zábavy, atp. Koncert zde měla řada kapel a zpěváků. Někteří i každoročně. Patří k nim Katapult, Olympic, Parkán, Semtex, Hastrmani, Babouci, Orion, ... V poslední době ve vsi bohužel žádný kulturní program není, takže se areál nevyužívá...

S nápadem na uspořádání přehlídky kapel folk, country a trampské hudby v píseckém okresu přišel v roce 1984 člen místní Osvětové besedy Vladimír Drye. Byl to plán poněkud riskantní, ale příznivci se našli. Takže následující rok 16. června ve 14.00 hodin se konal první ročník. Jméno bylo vybráno podle místního nádraží, které je jednou z důležitých železničních křižovatek. Původně se mělo jednat o pobavení a setkání se s přáteli za zvuku hudby, ale k údivu se sešlo kolem 700 diváků a do Ražic musel vyrazit autobus se zasáhovou jednotkou, aby kontroloval vjezd do vsi. Brzy se však ukázalo, že nejsou potřeba, tak se přidali jako diváci. Z předpokládaného finančního krachu se stal zisk a o dalších ročnících bylo rozhodnuto. Program se skládal z

1. Mennesegři 2. Šafrán 3. Ptáci 4. Bakaláři 5. Roháči 6. Trio 7. Voraři 8. Přívorka 9. Bratři Luňáčkové 10. Josef Hampl 11. Pavel Lohonka  12. Jan Bican 13. Ivan Hofmann. 

Na dalších ročnících se pracovalo nadále a po třetím byli pořadatelé pozváni na celostátní seminář pořadatelů festivalů, kde každý obdržel svůj termín, ve kterém musí svůj festival pořádat, aby si zároveň nedělali konkurenci. Na Pražec vyšla první sobota v červnu a tento termín už se nikdy nezměnil. Díky tomu, že se konal na začátku léta, velmi často po celý den pršelo. Například jeden z ročníků zastihla v půl jedenácté večer průtrž mračen a během pár minut byl amfiteátr plný vody ve výši 120 cm. Někteří odvážlivci v podnapilém stavu si troufli zaplavat či skočit šipku ze stolu. Nebo také 1. června 2013, kdy na 29. ročníku silně pršelo a druhý den se rozlila řeka Blanice. Také se protrhla hráz rybníka Kočkova a vedlejší rybník Miska neunesl veliké množství vody, které do něj přitékalo Řežabineckým potokem. To způsobilo přetečení rybníku Miska a voda i zablokovala trať. Tento problém naštěstí atmosféru nezkazil a deštníky s přístřeškem se postaraly o nejhorší. Pražec se postupem času stával slavnějším a slavnějším a největší návštěva byla roce 1989 na 5. ročníku, kdy se sešlo 1540 lidí. Pořadatelé si díky tomu mohli pozvat i zpěváky z celého státu, které by si z finančních důvodů nemohli dovolit. Stále však dbali, aby bylo vstupné maximálně 25 Kčs pro dospělého a 10 Kčs za dítě. I účinkující vyšli Pražci vstříc a například Michal Tučný si vzal jen 999 korun se slovy, že se už cítí jako jihočech a Pražci fandí. Když už jsme u toho Michala Tučného, tak při jeho první návštěvě Pražce se stala zajímavá příhoda. Michal měl těsně před vystoupením v Ražicích nějaký komunistický koncert na hradě. Ti ho však zdrželi a nemohl se do Ražic dopravit včas podle plánu. To pobouřilo diváky, kteří začali osočovat pořadatele a požadovali vrácení peněz. Naštěstí dorazil a z auta běžel rovnou na pódium. Pražci se začalo říkat rodinný festival. A je to pravda, protože po smrti Václava Šefránka si vzal na starost hlavního pořadatele syn Vladimíra Drye Vladimír Drye ml. a po pár ročnících si pořádání vzal na starost synovec Václava Šefránka Josef Šefránek. Dalo by se říct, že pořádání podědila mladší generace. Pražec dál uspěšně pokračoval až do roku 2019. Kvůli pandemii koronaviru nebylo možné uspořádat 36. ročník, který už se začal plánovat. Během dvouleté pauzy se v obecním úřadu stala řada změn a kulturní program se i s Pražcem z Ražic úplně vytratil. 

- Pořadatelé na 10. ročníku. 

Když už se hlavní pořadatelé zkontaktovali, pozvali a domluvili s vystupujícími + vymysleli a naplánovali program, bylo o nejhorší postaráno. Přípravy v amfiteátru začaly již v pátek dopoledne. Uklidila a připravila se klubovna s přístřeškem, umylo se pódium s parketem a vše se už začalo chystat. Druhý den dopoledne se umyly a připravily lavičky, pověsily plakáty sponzorů, naladily a nazvučily se mikrofony, uvařil se tradiční pražecký guláš a spousta dalšího. Zkrátka přípravy plynuly v plném proudu, aby ve dvě mohli přijet diváci a festival se mohl zahájit. Hudba vsí hrála až do dlouhých večerních hodin a kolem desáté byl program u konce. Někteří diváci se vydali k domovům ještě za světla, někteří po konci programu a někteří se zabydleli ve vagónech nebo stanech přímo v areálu. Druhý den brzy ráno se pořadatelé opět sešli a "ospalí", plní zážitků vedli řeči a pomalu amfiteátr opět uklízeli.

Pražec je bezpochyby nejznámější a nejdéle travající ražická akce, která prošla čtyřmi generacemi a proslavila naší malou vísku v širém okolí. I když se pořadatelé vyměnili, změna nebyla příliš viditelná, protože většina nových pořadatelů byli potomci nebo dobří kamarádi těch starých. Ti staří si zase Pražec prohlédli z pohledu diváka. Celkově byli pořadatelé jedna dobrá parta, která si rozuměla a dokázala dobře spolupracovat.

Během těch pětatřiceti let Pražce se na podiu amfiteátru objevilo nespočet kapel a sólistů. K těm známějším patří Věra Martinová + Schovanky, Bratři Nedvědi, Fešáci, Jindra Kejak, Slávek Janoušek, Asonance, Wabi Daněk, Vladimír Merta, Michal Tučný, Hop-Trop, Pavel Dobeš, Poutníci, Pavel Lohonka Žalman, Radek Tomášek, Pavel Foltán, Petr Lutka, Eva Henychová, Honza Vyčítal + Greenhorns, Pavlína Jíšová, Taxmeni, Tomáš Linka, Hastrmani, a další ...

Za zmínku také určitě stojí strakonická kapela Šafrán, která vystupovala skoro na všech ročnících.  A nebo nejvzdálenější vystupující Susan Lindfors z USA.