Německá dálnice, přezdívaná též Hitlerova, měla spojit dvě největší města rozšiřující se německé říše: polskou Wroclaw a rakouskou Vídeň. Ze severu k jihu měla protínat české území, přičemž pás okolo silnice by patřil Němcům. Stavba nikdy nedokončené silnice začala na jaře roku 1939. Plány na Hitlerovu dálnici se začaly objevovat s rostoucí mocí Německa ve 30. letech minulého století. Po anšlusu Rakouska plánovali Němci snadné cestování mezi Polskem a Vídní, jenže 320 kilometrů dlouhá dálnice by protínala území tehdy samostatného Československa. Vznikla tak odvážná myšlenka tzv. exteritoriální dálnice mimo území Německa, kdy by pozemky okolo silnice patřily říši, aby Němci mohli přes Moravu cestovat bez pasu. Auta se měla po této dálnici pohybovat rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. Hitlerova dálnice tehdy byla přirovnávána k Panamskému průplavu, který rovněž lemovalo území cizího státu - USA. Češi by německou silnici mohli používat, ale najíždět i sjíždět by směli pouze na vytipovaných sjezdech, kde by stály celnice. Monumentální plány navíc počítaly s nákladnou stavbou mostů v antickém slohu, které by podtrhly říšský ráz dopravní stavby. V okolí Jevíčka jsou dálniční mosty projektované ve stylu německého tradicionalismu. Se vznikem protektorátu se stavba Hitlerovy dálnice značně zjednodušila. Přípravné práce byly hotové za rekordní tři měsíce. Němci získali potřebnou půdu a na jaře 1939 zahájili výstavbu, která měla být hotová za dvacet měsíců. Odvážnou lhůtu nejprve stavaři stíhali, po celé délce stavby pracovaly desítky tisíc dělníků. Podle situace na frontě se ale stavba začala postupně zpoždovat. Veškeré zdroje měly být přesměrovány do válčení a na budování infrastruktury nezbýval čas ani prostředky. Nebyla ocel, tak stavba ustrnula. Nicméně betonáž mostů byla pozastavena až v dubnu 1942 po prvních válečných neúspěších v Rusku. Němci pak do konce války hlídali staveniště, aby jej lidé nerozkradli, než říše získá dostatek financí na pokračování stavby. Po roce 1945 se zdála dálnice ze severu k jihu zbytečná, republika využila jen krátký úsek mezi Brněnskou přehradou a Troubskem. Na našem území trasa začíná v okolí jihomoravského Medlova a pokračuje až k Městečku Trnávka. Zchátralé zbytky kdysi velkolepého projektu jsou dnes rozesety po krajině. Jedním z nejvýraznějších pozůstatků je betonový mostní pilíř, který stojí u hráze brněnské přehrady. Ještě před dvaceti lety jej horolezci využívali jako cvičnou lezeckou stěnu. Na mnoha místech dospěla dálnice do značně vysokého stupně dokončení. Na úseku Jevíčko - Bačov je těleso dálnice připraveno pro položení dálničních vozovek. Byla vybudovaná kanalizace, která i když nebyla udržována, je většinou dodnes plně funkční. V trase dálnice, u Bačova a Ostopovic, jsou dva největší dálniční náspy u nás. Dosahují výšky třiceti metrů. Z plánovaných 320 bylo nakonec rozestavěno 85 kilometrů dálnice. Během poválečných let byl dokončen pouze čtyřkilometrový úsek Troubsko – Bystrc. Myšlenka obnovit projekt Hitlerovy dálnice se poprvé vrátila až v 60. letech, když vznikla potřeba propojit Brno a Svitavy. Nakonec ale místo dálnice zůstalo jen u rychlostní silnice - dnešní R43. Plány na dokončení původní německé dálnice se však stále vrací i v dnešní době.
A jak na keš?
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Aby jste ji našli, potřebujete v podstatě jen tři věci: vyluštit finálku, získat kód a pak už být jen trochu zdatní.
Finální souřadnice Vám ukáže správná odpověď na otázku, kdy přesně byla zahájena stavba dálnice? Pokud:
a) 24.3.1939 , pak N 49“37,794 E 016“41,866
b) 11.4.1939 , pak N 49“37,560 E 016“41,810
c) 15.5.1939 , pak N 49“37,638 E 016“42,062
Trojmístný kód, který se Vám bude u finálky hodit získáte součtem jednotlivých čísel celého data "dojednání" Mnichovské dohody ( když bude výsledek dvojmístný, bude první číslo 0).
No a teď už jen trochu obratnosti a keška je Vaše. Pro první nálezce jsou vložena CWG.
Přeji úspěšný lov :-)