Příběh Aničky Mauerové
Anička na nic dalšího necekala a upalovala do nejbližšího lesíka. Tam se pojednou cítila v bezpečí. Z drobných větví si postavila přístřešek a rozdělala si i ohníček. Bertíkovi totiž stačila z palubní desky šlohnout peněženku, zapalovač a pytlík trávy.
Postupně se začala zabydlovat. Dokonce několikrát zašla i do hotelu Medlov na své oblíbené kakao. To ji vždycky obstarala vlídná recepční Katka, se kterou se brzo spřátelila.
A potom to přišlo.
Jednoho dne ráno popíjela opět svoje kakao v recepci hotelu Medlov. Se zadostiučiněním sledovala v televizi, jak ji celá republika hledá, když uslyšela, že vlastně už nehledají ji, ale tetu Barboru Škrlovou. Oddechla si. Mám to z krku, jsem konečně nová identita, pomyslela si. Najednou se cítila velmi dospělá.
Od recepční Katky se dozvěděla, že prázdninový tábor stále ještě existuje. "Počkám ve své skrýši do léta a potom bude zase veselo", pomyslela si.
No, a to už je prozatím skoro celý příběh. Tábor začal, přijel šerif i Ládík a Anička se nenápadné vmísila mezi děti z pionýrské skupiny otcovraha Pavlika Morozova z Karviné. Nikdo z vedoucích to ani nepoznal.
Uběhlo pár let.
Recepční Katku, která měla Aničku ráda a nosila ji její oblíbené kakao, nový majitel hotelu vyhodil a Katka se se svými zkušenostmi živí někde v Německu jako chůva.
Anička se tu a tam koncem léta zastaví a pokecá s účastníky eventu Medlov. Některé si vodí i do své skrýše.
Většinou se ale vydává za kogiho nebo jitkuF.
Krabička je připomínkou dnes již zapomenuté události a více se dozvíte v listingu její předchůdkyně, Skrys Anicky Mauerove
V kešce není tužka. Krabičku vracete tak jak jste ji našli a pokud se vám zdá že předchozí lovec neuložil krabičku správně tak ji uložte co nejlépe.
