Den české státnosti nám připomíná událost z roku 935, kdy byl ve Staré Boleslavi zavražděn svým bratrem kníže Václav. Svátek svatého Václava byl do roku 1951 památným dnem.
V roce 1929 vyvrcholily v tento den oslavy Svatováclavského milénia za účasti prezidenta T. G. Masaryka. Tomáš Garrigue Masaryk byl hlavním řečníkem v předvečer svátku 27. září 1929 na Václavském náměstí v Praze, kde předal čestnou standartu Svatováclavskému jezdeckému pluku.
Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava, krátce zvaný „Svatováclavská orlice“ bylo jediné vyznamenání Protektorátu Čechy a Morava, založené 4. června 1944, tedy v den druhého výročí smrti Reinharda Heydricha, a založil jej německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank. Po sametové revoluci vznikla iniciativa usilující o zařazení svátku sv. Václava mezi státní svátky a dostal oficiální označení - Den české státnosti - Svatý Václav.
Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Důležitou roli v jeho životě sehrála babička, svatá Ludmila, která se klíčovým způsobem podílela na Václavově výchově. Po porážce saským králem JIndřichem Ptáčníkem se Václav zasloužil o zachování suverenity českého státu. Podle historika Františka Palackého odváděl Václav tribut ve výši 500 hřiven stříbra a 120 volů do Saska, což mělo zabezpečit rámcovou suverenitu vznikajícího českého státu. Tento fakt však nelze historicky doložit a stal se spíše součástí historického povědomí obyvatel Čech.
Nezpochybnitelným faktem zůstává, že Václav se zasloužil o založení chrámu sv. Víta, toho času hlavního kostela knížectví. Dle středověkých legend byl zbožným panovníkem, což jest dokládáno vlastnoručním pěstováním vína a obilí pro svaté přijímání, péčí o chudé, stavěním kostelů a kácením šibenic. Historická realita však jistě v době raného středověku byla jiná, než je předkládaný panovníkům obraz, ovšem o výjimečnosti Václavovi osobnosti pochybuje málokdo. Především Václavova zahraniční politická orientace a touha po moci dovedla jeho bratra Boleslava I. k činu, kterým přebral po svém mladším bratrovi vládu. Šlo o jeho úkladné zavraždění v Boleslavi.
1. staroslověnská legenda praví:
Boleslav pozval svého bratra Václava na hostinu při příležitosti svátku svatých Kosmy a Damiána, k sobě do Staré Boleslavi. Druhý den ráno, ještě před rozedněním, se Václav vydal na ranní pobožnost. Potkal cestou zpátky Boleslava a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Způsobil mu jen menší zranění, ale Václav mu vytrhl meč, odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra. Boleslavovi družiníci poté Václava zabili.
Svatováclavská tradice sehrála v českých národních dějinách důležitou roli. Již od konce 10. století byl kníže Václav prezentován jako světec a ochránce národa. Existence světce z domácího panovnického rodu posilovala i mezinárodní prestiž české země. Václavovo jméno bylo a je vzýváno v dobách dobrých i zlých. K významným objektům upomínajícím na jeho památku patří Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, socha svatého Václava na Karlově mostě, socha sv. Václava na Vyšehradě či kostel svatého Václava ve Staré Boleslavi.
Můžeš ověřit své řešení s certitude.