Biltema cache (v Německu též Angel cache) je zjednodušeně označení pro keše umisťované na stromy, na které se však neleze. Toto je první (a doufám, že zároveň i poslední) biltema v Enterichově…
Na uvedených souřadnicích se keška nenachází, ale je odtud pěkný výhled na Osečnou...
Jednoho krásného letního dne roku 1935 se osečenský mlynář Donald Enterich vydal po obědě na procházku do lesa. Bylo to zrovna v pátek třináctého. Svítilo sluníčko, ptáci zpívali, na louce se pásly srny, po stromech poskakovaly veverky, na pasece se honilo několik zajíců – zkrátka pohoda. Po několika kilometrech se příjemně unavený Enterich natáhl na kraji lesa do mechu a usnul…
Entericha probudily hlasité výkřiky a dupot mnoha nohou – otevřel oči a nad sebou spatřil starého kamaráda Wolfa v hloučku známého pěveckého sboru Modrých sov…
Enterich: Co se děje, Pepo? Zase vyrážíte na šišky?
Wolf: Je to tak, urodila se jich tu spousta a stále přibývají další! Jdeš s námi?
Enterich: V žádném případě!!! Shazovat ze stromů šišky a pak je tam zase věšet...
Wolf: Tak sbohem… Děvčata – za mnou!
Enterich se pomalu posadil, rozhlédl se a nevěřil svým očím. Kolem něho proudily davy lidí, všichni měli v rukou nějaká kopí, bidla, dlouhé klacky a podobné zbraně. „Kde jsem se to proboha ocitl, snad někde ve středověku!“ zvolal vyděšený Enterich.
Teprve teď si všiml, že mezi tou hordou válečníků pobíhá i řada jeho přátel a kamarádů – členové spolku SIMULACRA Haryk a Baryk, četník Karamelka, pomocná učitelka Rauberová, ochotnický herec Skála z Jablonného, noční letec Fledermaus, šikovatel Jurzig, trafikant Kukin, turnovský Pospíchal, psovod Wenzel, uzenář Colombo, vetešník Jarnow, nadlesní Hurvína Kokrčíková s vnoučaty, kloboučník Josef Glücklich, zemský mlýnský rada Süttech a mnoho dalších. V jejich čele sprintoval nedávno penzionovaný cestovatel Bufallo spolu se soukmenovcem Biberem.
Enterich: Kam tak mládenci spěcháte?
Bufallo: Dej nám pokoj Donalde! Opravdu spěcháme. Není důležité se zúčastnit – důležité je vyhrát!
Uprostřed vší té vřavy rozvážně kráčel s rukama v kapsách chalupník Bruno Bär a za ním se pod tíhou bidla na klepání koberců hrbila stará Bärová…
Enterich: Hej – Bruno, co se to tu děje? Zastav se na kus řeči!
Chalupník Bär: Nezdržuj Enterichu… Kdo chvíli stál, už stojí opodál! Pospěš si Bärová, záhy tu určitě vyrostou další šišky…
Enterich: I ty, Bruno… Tak to je konec…
Když se všichni bojovníci rozprchli, Enterich spatřil hrozný obraz. Krajinu kolem sebe nepoznával. Stromy byly holé, na zemi bylo plno zbytků ptačích hnízd, všude se válely zmuchlané kapesníky, použité dětské plínky a na jednom místě byla dokonce i velká hromada vařených nudlí. Na všechny strany prchala lesní zvěř i ptáci. Navíc vpravo v dáli řádili kluci s klukama a na opačné straně vlevo zase skotačily holky s holkama. „Sodoma Gomora! Deset ran egyptských je tady – i se všemi neřestmi! A to je dnes ještě k tomu třináctého. Šťastná třináctka!“ zvolal Enterich a sesul se v mdlobách do mechu…
Vtom zaburácel hrom a Entericha probudily první dešťové kapky. „Díky Bohu – byl to jen sen!“ zvolal Donald a úprkem utíkal do Bergrestaurantu Schillerhöhe. Seděli tam zrovna jeho dávní přátelé – rovenský náčelník Sokola Wolfík a Malej Stoun. Enterich si k nim přisedl a vyprávěl jim, co se mu v lese zdálo…
Enterich: Byl to příšerný sen, v životě jsem nic hroznějšího nezažil. Byl jsem rád, že jsem se probudil…
Wolfík: To se ti Donalde ani nedivím. Já něco takového zažít, tak se z toho snad zblázním. Naštěstí to byl jen sen, v životě se tohle nemůže nikdy nikomu přihodit…
Malej Stoun: Mně by z toho asi taky trefil šlak! Ale jen aby ses Wolfíku nemýlil! Tys asi nečetl Nostradamovo prorocké čtyřverší na rok 2022…
A ještě malý dodatek:
Když si o den později přišel chalupník Bruno Bär koupit do mlýna mouku, Enterich mu vyprávěl, co hrozného se mu v noci zdálo. Bär prohlásil: "To je škoda, že to byl jen sen, já bych chtěl něco takového prožít ve skutečnosti! Třeba se toho jednou dožiju. Dej mi Donalde dva pytle mouky...". Načež ho Enterich přetáhl sukovicí přes hřbet a zvolal: " Tady máš Bruno něco na pamětnou a mouku si choď nakupovat do Dubu nebo do Hodkovic!". Týden pak s Bärem nemluvil, ale záhy se přece jen udobřili...
Kdo chce kešku objevit, musí odpovědět na tři otázky:
A – Kolikrát zaklinká zvon?
B – V kolik hodin se zavírá holičství?
C – Kolik hodin k nám jde?
Zaparkovat můžete na náměstí v Osečné - odtud je to taková Malinká a příjemná procházka až ke kešce. A cestou si třeba můžete zazpívat nějakou hezkou písničku.
Kešku prosím vracejte přesně tam, kde jste ji nalezli...
POZOR - v keši není tužka!!! Byla tam, ale v krátké době zmizela---
A tady tu kešku naleznete:
50.41.(A-C)(B+3)(B-5) 014.55.(A-1)(C-2)(C-1)