Ozvalo se děsivé skřípění, jak se beton dřel o kameny. Víko se pohnulo. Před kolika lety byla studna naposledy otevřená?
To se mohl jen dohadovat podle toho, jak pevně beton na kamenech držel a jak víko při pohybu skřípalo. Skoro to připomínalo lidský nářek.
Studna byla nejspíš zapečetěná déle než půl roku nebo rok. Ale určitě ne víc než pětadvacet let. V každém případě se teď její chřtán začal znovu otevírat.
Víko se zmučeným zasténáním spadlo na zem. Okraj studny byl trochu vlhký. Zvedl svou baterku a volnou rukou se chytil za okraj.
Chladným vzduchem se nesl zatuchlý zápach. Uvnitř studny vládla tak neproniknutelná tma, až měl pocit, že kdyby se pustil rukama, vtáhlo by ho to dovnitř.
Tak tam někde byla.
Kužel světla z baterky odhaloval, že se na dně studny, zhruba čtyři nebo pět metrů hluboko, nashromáždila voda. Nevěděl ale, kolik jí tam může být. Otočil se a uvázal k jednomu stromu konec lana.
Teprve teď, když měl ten úzký, svislý tunel přímo před sebou, začala jeho fantazie pracovat. To nedokážu. Spustit se do té černé vody a dál co?
Lovit kosti.
Kameny ve stěnách studny jako by se v oranžovém světle baterky proměňovaly v oči, nosy a ústa, a pokud od nich včas neodtrhl pohled, stávaly se z nich celé mrtvé tváře, pokroucené démonickým křikem v okamžiku smrti.
Bezpočet zlých duchů se tu vlnil jako mořská tráva a natahoval ruce k východu. Nedokázal tu představu vyhnat z hlavy. Do děsivé, sotva metr široké šachty se zřítil kamínek, přímo do chřtánu zlých duchů.
Omotal si kolem rukou lano a pomalu se začal spouštět dolů. Brzy stál na dně. Voda mu sahala jen ke kolenům. Nebylo tam hluboko.
Souřadnice kešky:
N 49° 10. ??? E 16° 20. ???
Keš je uložena nedaleko studny, kterou najdete na úvodních souřadnicích.
Přeji příjemný lov!