Heka (v překladu uváděno zpravidla jako „kouzelná moc“ nebo „magie“; slovo je však pro svou komplexnost významově nepřeložitelné a zpravidla se ponechává v původní egyptské podobě) je staroegyptský pojem označující tvořivou sílu a moc stvořitelského boha (zpravidla slunečních bohů Atuma nebo Rea, ale i jiných). Spolu s pojmem maat představuje ústřední bod egyptské představy o bozích a o principech, na nichž stojí svět. Od doby Staré říše jej reprezentoval stejnojmenný antropomorfní bůh Heka.
Staroegyptské slovo heka, které se tradičně překládá jako magie, znamenalo ve starém Egyptě mnohem víc. Tato síla byla považována za součást světa, ba dokonce za něco, co svět udržovalo pohromadě, bez čeho by nikdy nemohl fungovat ani vzniknout. Nebylo na ni pohlíželo přímo jako na něco dobrého, ale nebyla ani temná, neboť rozčlenění na ,,dobrou“ a ,,zlou“ magii vzniklo mnohem později, v Egyptě byla heka vnímána zkrátka jako mocná magická síla, která mohla být užita různými způsoby a sama o sobě byla neobsahovala žádnou morální hodnotu. Byla mocí, před kterou měli respekt i samotní bohové., a lidstvu od nich byla dána jako dar.
Mnohem spíše než na nějakém nadpřirozeném základě však stála heka na tom, že člověk, který ji chtěl použít, musel vědět a znát, byla součástí egyptského zkoumání světa a něčím, k čemu se dostali pouze vysoce postavení a vzdělaní lidé.
zdroj: wikipedie
Keš neobsahuje při založení tužku.