Otto Smik
* 20.1.1922, Bordžomi, Gruzínská SSR
† 28.11.1944 nedaleko Zwolle, Nizozemsko
Otto Smik byl československý stíhací pilot slovensko-židovského původu. Působil ve službách britské RAF a je pokládán za letecké eso.
V letech 1937 až 1939 absolvoval plachtařský kurs a přes své ekonomické vzdělání nasoupil na letišti ve Vajnorech. Po rozpadu Československa a vypuknutí druhé světové války se rozhodl připojit k zahraničnímu odboji. Krátce po vzniku Slovenského státu odešel ze Slovenska a přes Jugoslávii (kde byl vězněn), Řecko, Turecko a Írán se dostal do Francie, a poté do Anglie.
Základní letecký výcvik v RAF zahájil až v září 1941 a pokračovací výcvik začal v lednu 1942 v Kanadě, kde získal výborná hodnocení. V lednu 1943 byl zařazen k 312. československé stíhací peruti, odkud přešel k 122. stíhací peruti. Později sloužil v 222. stíhací peruti a v roce 1943 získal 7 a 1/2 potvrzených vzdušných vítězství, čímž se stal nejúspěšnějším československým stíhačem v tomto roce. Dne 20.10.1943 mu britské velení udělilo vysoké vyznamenání – Záslužný letecký kříž. Do začátku druhého operačního turnusu v březnu 1944 působil jako střelecký instruktor a pak nastoupil do 310. čs. stíhací peruti, která se v té době připravovala na vylodění v Normandii. Od 6. června 1944 se stala hlavním úkolem perutě ochrana invazních pláží a útoky na německou dopravu v Normandii.
Peruť jako součást 134. wingu byla 3. července 1944 vyčleněna na obranu Británie, kterou v této době začaly trápit střely V-1 a největších úspěchů proti nim dosáhl právě Otto Smik. Dne 8. července 1944 zničil během 32 minut tři V-1 a dostalo se mu uznání i v britském tisku. 11. července 1943 se stal velitelem letky „B“ 312. (československé) peruti RAF a současně byl povýšen do hodnosti Royal Air Force Flight Lieutenant.
3. září doprovázely 310. a 312. peruť bombardéry Halifax při náletu na letiště v Soesterbergu. Na cestě zpět Otto Smik zaútočil se svým rojem na letiště Gilze-Rijen. Jemu samotnému se podařilo na zemi zničit dva bombardéry Junkers Ju 88, ale jeho Spitfire byl sestřelen protiletadlovou obranou. Otto Smik přežil nouzové přistání a díky příslušníkům holandského odboje se mu podařilo několik týdnů skrývat před Němci v různých vesnicích a ve městě Breda. Ještě v září se dostal zpět do Anglie.
V listopadu 1944 se stal velitelem 127. stíhací perutě, opět anglické. Peruť se podílela na letecké podpoře britských jednotek, doprovodech bombardérů a podnikala útoky na německou dopravu. Útoky na pozemní cíle byly kvůli silné protiletecké ochraně obzvlášť nebezpečné a 28. listopadu 1944 při útoku na železniční stanici v Zwolle protiletecká obrana (flak) jeho letadlo těžce poškodila. Při pokusu o přistání havaroval a byl na místě mrtev. Během své služby zaznamenal devět sestřelů, další dvě ve spolupráci a jedno letadlo pravděpodobně.
Jeho tělo bylo identifikováno až v roce 1963. Následně bylo převezeno do belgického Evére a později do Gentu, kde bylo pochováno na vojenském hřbitově. V roce 1994 byly jeho pozůstatky znovu exhumovány a slavnostně s poctami pochovány na bratislavském hřbitově Slávičie údolie. Převoz těla byl zaznamenán v dokumentárním filmu Stratený syn Slovenska scenáristy Drahoslava Machaly a režiséra Fedora Bartka.
Po válce byl in memoriam povýšen nejprve na poručíka letectva v záloze (1946), následně na nadporučíka (1947) a poté na plukovníka (1991), a posléze na generálmajora letectva Armády SR (1994).
řády a vyznamenání:
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB
Řád Milana Rastislava Štefánika 3. tř. (i. m.)
Záslužný letecký kříž
Hvězda 1939–1945
Evropská hvězda leteckých osádek
Francouzský válečný kříž 1939-1945
A teď jak na keš:
Stojíš u sloupu s označením ulice "Smikova". Na jejím konci je za domem na levé straně schodiště, které má AB klasických schodů (nepočítej ten malý, který je ve skutečnosti chodníkem nahoře). Ve vlastní ulici je vpravo od našeho sloupu celkem pět lamp pouličního osvětlení. Ta první má číslo: 91094C, ta prostřední má číslo: 91094D.
Finále je tady:
N: 50° 06.0BA
E: 014° 34.0CD
Mé další kešky ze série Letci RAF na Černém Mostě: Leo Anderle, Václav Jícha, Jaroslav Himr, Josef Bryks, Leopold Šrom, Alois Vašátko, Arnošt Valenta, Miloslav Mansfeld, František Doležal, Jiří Maňák, Jaroslav Dobrovolný, Raimund Půda
Mé labky na Černém Mostě: RAF: Pět hrdinů, RAF: Pět dalších hrdinů, RAF: A ještě dalších pět hrdinů
Kešky ze série Letci RAF na Černém Mostě od Sumecccache: Metoděj Šebela, Josef Ocelka, Josef Stránský, Karel Mareš, Josef Dygrýn, Jaroslav Hlaďo
Další kešky, věnované pilotům RAF na Černém Mostě od dalších ownerů: Letci na Cernem Moste, Far From The Fame
použitý text a fotografie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Smik
https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/genmjr-i-m-otto-smik-dfc/