Apophis též /Apop/ byl velkým nepřítelem slunečního boha Re. Byl ztělesněním sil rozkladu, temnoty a nebytí. Byl jakousi propastí, černou dírou. Každého, koho pohltil, odeslal do nebytí, kterého se Egypťané tak báli. Protože existoval mimo přírodu, nepotřeboval žádnou potravu kromě vlastního řevu. Byl to obří had a měl existovat od počátku času ve vodách prvotního chaosu ještě před stvořením. Jeho moc byla tak velká, že mohl existovat donekočna v nikdy nekončícím cyklu útoku a porážky. Je znám pod mnoha jmény: Zlý ještěr, Nepřítel, Protivník, Obkružitel světa či dokonce Had znovuzrození.
Není doložen před obdobím Střední říše. Zdá se, že egyptská mysl ho zplodila během krize hned po době velkých pyramid. Hlavní období rozvoje jeho mytologie spadá zřejmě do období Nové říše. V různých textech lze nalézt líčení jeho zlých skutků. Nejznámější je pronásledování slunečního člunu boha Rea. Právě když se měla sluneční bárka vynořit ze své noční plavby podsvětím, zaútočil Apop a jeho strašlivý řev se nesl temnotou. Had prý zatarasil člunu cestu svým zakrouceným tělem, které je proto označována jako „písečné břehy“, a také chtěl pohltit podsvětní řeku.
Někdy je Apofis ztotožňován se Setem, bohem chaosu. Apofis je však vždy a za každých okolností hrozivý a temný, kdežto Set může být někdy i dobrotivý. Set měl dokonce původně za úkol bránit člun boha Rea před útoky hada. Podle některých vyprávění dokázal Apofis zhypnotizovat Rea a všechny, kdo byli s ním, kromě Seta. Ten dokázal jeho smrtícímu pohledu odolat a zahnal ho úderem svého kopí.
Podle jiné verze byly do této stále se opakující bitvy o zachování stvořeného řádu jak Re a jeho doprovod, tak také mrtví putující podsvětím zosobnění bohem Šu. Hlavně podle Knihy bran pomáhají Reovi bohyně Isis, Nit a Serket, spolu s dalšími menšími božstvy a nějakým druhem opic, chytit Apepa do kouzelné sítě. Nakonec byl bohy polapen a Horus rozsekal jeho tělo na kusy. Apep ovšem každou noc ožívá a útočí znovu. Podle některých verzí mýtu je Re dokonce Apepem chycen do smyčky hadího těla nebo přímo spolknut a zase vyplivnut. Což je metafora znovuzrození a obnovy.
Apofis byl také, stejně jako Set, ztotožňován s hrozivými přírodními jevy jako bylo např. zatmění slunce, velké bouře či zemětřesení. Byl proto chápán jako neustálá hrozba pro stabilitu celého vesmíru.
Obvykle je Apofis v pohřebních textech popisován jako velký had se zploštělým a dlouze zakrouceným tělem. Někdy je uvedeno, že byl dlouhý okolo 16 metrů a přední část jeho byla z křemene. Obvykle je zobrazován ve fázi polapení, rozřezání nebo během toho, kdy je ničen, často množstvím nožů. V hrobce Ramessse VI v Údolí králů je Apofisovo zobrazení doplněno 12 hlavami, které představují ty, které spolykal a kteří jsou nyní, poté co je poražen, osvobozeni. Jakmile Re kolem hada propluje, mají se hlavy vrátit zpět do Apofisova břicha dokud nebudou zase osvobozeny. V různých soukromých hrobech, na pohřebních papyrech, atp. je líčena scéna, kdy se Re a Hathor ve formě kočky pokoušejí zabít hada nožem. Symbol hada se také vyskytuje na několika chrámových plastikách v Dendeře, Luxoru, Deiru, El-Bahri či Filae. Na symbolu je zobrazen král, který udeřil do oválného předmětu představujícího zlé „Apofisovo oko“.
zdroj: wikipedie
Keš neobsahuje při založení tužku.