Pověsti Velké Jesenice
Dovolte, abych vás pozval na procházku Velkou Jesenicí a jejím okolím po místech, kde se odehrávali události spojené s jejími pověstmi.
Rošťárny skřítka hospodáříčka
Hospodářík či hospodáříček byl bytost, kterou si naši předkové představovali jako strážce domovů. Většinou měl podobu hada, méně často skřítka. Jeho úkolem bylo strážit a chránit nejen usedlost, ale i její obyvatele, jako kdyby byl jejím druhým hospodářem. Hospodáříček nikdy nezemřel a stal se trvalým strážcem statku, pokud se mu v něm dobře vedlo. Stačilo mu, když si ho domácí vážili a pravidelně mu přilepšovali. Pak bylo v jejich domově boží požehnání, pokoj a hojnost všeho. Avšak běda statku, kde hospodáříčkovi nepřáli. Pak se dokázal mstít, někdy až tak, že celý statek zničil. O tom, co všechno skřítek dokázal provádět, když se cítil ukřivděný, vypráví naše historka z Lukáškova statku ve Velké Jesenici.
Stalo se, že v sobotu o posvícení mu mladá selka zapomněla dát koláč. To si skřítek nemohl nechat líbit, a hned druhý den ráno, když selka s děvečkou přišly do chléva dojit, našly všechny krávy vzhůru nohama na stropě. Hned spolu běžely pro hospodáře, aby si postěžovaly, ale když ho přemluvily, aby se šel podívat, krávy už spokojeně přežvykovaly u žlabů.
To Lukáška rozzlobilo a selce vynadal, že ho zbytečně vytrhla z jeho práce. Když se ale bránila a dušovala se, že si nic nevymyslela, Lukášek na ni uhodil: „A nezapomnělas dát koláč skřítkovi? To bych se pak nedivil, že se bude mstít.“
Selku tím však jenom popíchl. Vůbec nechápala, proč by měla krmit nějakého skřítka. Co z toho vlastně má? Jenom samé nepříjemnosti. Sedlákovi nic neřekla, aby byl klid, ale hospodáříčka si za celé dopoledne ani nevšimla.
Jenže velmi brzy poznala, že to nebylo rozumné. Když před polednem přišla na sýpku, našla tam boží dopuštění. Všechno, co tam dosud měli uložené pěkně odděleně, teď leželo na podlážce v jedné směsi. Hrách a čočka spolu s pšenicí, prosem i lněným semínkem. Byla to hrůza, a proto si hned běžela stěžovat hospodáři. Který dareba mohl něco takového provést?
Sedlák měl hned jasno a nakvašeně na ni houkl: „Neříkal jsem ti už ráno, aby ses postarala o skřítka? Žes to neudělala? Honem mu dej ten koláč, a uvidíš, že bude klid. Jinak se můžeme nadít ještě něčeho mnohem horšího.“
Hospodyně poslechla a nechala koláč v komoře na skřítkově místě. Když pak druhý den přišla na sýpku, našla tam všechno jako dřív, pěkně na samostatných kupičkách. Teď už věděla, že se skřítkem se musí jednat po dobrém. Dala si říci, a měla pokoj. Události posvícenské neděle už nikdy nechtěla zažít znovu.
TB1: Kolik parkovacích míst je na zemi vyznačeno před budovou obecního úřadu? (A)
Přízrak rychtáře
Severozápadně od Velké Jesenice leží pahorek, kterému se říká Varta, protože byl před postavením josefovské pevnosti využíván jako strážní stanoviště vojska. Vojáci na stráží odtud v případě pohybu nepřátelského vojska předávali světelné signály na další stanoviště v okolí, která byla na Dobrošově, na Strážnici u Borové, na Balcarově kopci u Jasenné, ale i na jiných místech.
Když nastala noc, doprovázel vojáky na stráži téměř pravidelně tmavý přízrak, který bloumal kolem nich a tiše naříkal. Copak vojáci, ti si z něj nic nedělali, tím spíš, že nikomu neubližoval, horší však bylo, že zjevení se občas objevilo i dole v Jesenici. A to už bylo na pováženou, vesničané nebyli tak otrlí jako vojáci a mnozí z nich, zvláště ženské, žili v ustavičném strachu. Proto se konšelé rozhodli věc řešit a moudře se šli poradit se staršími lidmi, kteří už ledacos zažili i slyšeli. Ti se shodli na tom, že strašidelný přízrak bude duchem někoho, kdo se těžce provinil, a teď za svůj zlý čin pyká. A od úvahy už nebylo daleko k tomu, aby si vzpomněli, kdo oním provinilcem může být.
Nejstarší babičce se vybavilo, že v mládí několikrát zaslechla historku o dávném jesenickém rychtáři, lakomém a nelítostném, který sužoval zdejší obyvatele, na jejichž úkor se obohacoval. Vybíral neslýchaně vysoké daně, z nichž odevzdával vrchnosti jenom požadovanou část, zatímco zbytek si nechával. Místní chudáci se nebránili, neměli představu o tom, kolik se má platit, jenom je trápilo, že z toho, co jim zbylo, se nedá pořádně žít.
Velmi brzy se o jejich strastech dozvěděl místní farář, jemuž si tu a tam posteskli. Pro něho však nebylo těžké zjistit, jak vysoké daně se platí jinde, a velmi rychle si dokázal spočítat, že tady není něco v pořádku. Proto se rozhodl zajít za rychtářem a zjistit všechno přímo od něho.
Jenomže neuspěl. Rychtář odmítal zodpovědět jakoukoliv knězovu otázku, a ještě mu nadával. Neplatila na něj ani farářova pohrůžka, že napíše hradeckému biskupovi a požádá ho, aby zasáhl on z moci svého úřadu.
Když boží služebník viděl marnost svého počínání, odešel z rychty ven, do přírody, aby se trochu upokojil a v klidu promyslel svoje další kroky. Jen se za ním zavřely dveře, bezbožný rychtář si uvědomil, že by mu tento poctivý muž mohl snadno překazit to, co si léta budoval, a proto vyrazil za ním. Dohonil ho právě na Vartě. Snad ho chtěl přemluvit, aby nic nepodnikal, možná i uplatit, ale farář byl přesvědčený o tom, že on jako boží služebník nemá právo, jakkoliv se plést do cesty výkonu spravedlnosti. Rychtář nejprve prosil, pak naléhal a vyhrožoval, až nakonec začal křičet. A jak byl prchlivý, začal s farářem cloumat. Ten nešťastně upadl a narazil hlavou na ostrý kámen. Byl na místě mrtev. Trest za tento bezbožný skutek následoval okamžitě. Z oblohy sjel blesk, který vraha srazil k zemi. Tak byli nalezeni pospolu, a i když se nepodařilo zjistit podrobnosti, nikdo nepochyboval o tom, kdo byl viníkem celé tragédie.
Rychtáře jako vraha pohřbili v neposvěcené půdě. Proto neměl po smrti klid a jeho duch se zjevoval v místech, kde se dopouštěl svých zlých skutků. Teprve když se Jeseničtí usnesli postavit na místě vraždy kapličku, zasvěcenou sv. Františku Serafínskému, našel hříšník pokoj a jeho přízrak už se nikdy neobjevil. V Jesenici měli od té doby klid.
TB2: Jaký je počet laviček v blízkosti kapličky? (odpočívadlo nepočítej) (B)
Dva zbloudilci z Volovky
Jednou o letnicích se dva muži vraceli z Šestajovic do Volovky. Putovali pěšinami přes luka, kterými se klikatila řeka Metuje. Nebylo tam příliš bezpečno, všude samé močály, ale oni si byli jistí, že dobře znají pěšiny, kterými se dalo projít. V jednom místě však zjistili, že zabloudili. Ne že by nešli po pevné cestě, ale najednou neviděli světla, o nichž si mysleli, že je to Volovka. Chvíli se radili, ale pak se rozhodli jít dál, jenže po nějaké době začal ten starší přesvědčivě tvrdit, že místem, kde právě jsou, už jednou procházeli. Mladší trval na tom, že to není možné, ale znovu pokračovali v cestě, ač byli oba pořádně zmatení.
Po chvíli přišli na rozcestí a začali se znovu dohadovat. Jeden chtěl jít vlevo, druhý vpravo, a tak si řekli, že se rozdělí. Každý se vydal cestou, kterou považoval za správnou.
Druhý den přišla žena mladšího muže do domu toho staršího, oči plné slz, a ptala se po svém manželovi. Prý se v noci nevrátil domů. Muž jí po pravdě vyprávěl vše, co se v noci odehrálo, a ihned se rozhodl jít přítele hledat. Vydal se zpět cestou, kterou přišel, ale už nenašel nic, co by mu bylo z noční cesty povědomé. Nedošel ani na ono osudové rozcestí. On i přítelova žena se museli smířit s tím, že se utopil. Buď ho světýlka zavedla do močálu, nebo ho vodník stáhl do říční tůně.
TB3: Kolik řádků textu je vytesáno na pomníčku u rybníka? (C)
TB4: Jaký je počet železných sloupků po obou stranách mostu? (D)
O hradu Veselici
Vesnice Veselice, kde v současnosti žije jen pár desítek trvalých obyvatel, byla v dávné minulosti daleko významnější obcí. Stávaly tam hned dvě panská sídla, hrad a tvrz, přičemž hrad, ležící nad soutokem potoka Rozkoše s řekou Metují, byl důležitým správním střediskem. Sídlili tady páni z Veselice, o nichž se lze domnívat, že to byl mocný rod, jak mimo jiné dosvědčuje rozsáhlost jejich panství. Podle některých pramenů byli prý příbuzní pánů z Náchoda. Historie rodu sahá snad až do 13. století, největší slávy se však jeho příslušníci dočkali ve 14. století.
K hradu se vztahuje následující pověst. V době náboženských nepokojů v 15. století se dvě dcery pána z Veselice rozhodly, že se na nějaký čas uchýlí ke svému vzdálenému strýci na tvrzi v Šestajovicích. Krajem se potulovaly hordy lapků, a ony se z obavy, aby se s nimi nesetkaly, rozhodly použít podzemní chodbu, která byla mezi oběma sídly vyhloubena. Jejich věci mělo za nimi do Šestajovic přivézt služebnictvo. „Na tvrzi nebudeme tak na očích, a až se to v kraji uklidní, vrátíme se,“ řekly před odchodem a vydaly se na cestu.
Když sloužící přivezli do Šestajovic jejich zavazadla, zjistili, že tam jejich paní nedorazily. Prošli celou podzemní chodbu, hledali je po okolí, ale po šlechtičnách jako kdyby se zem slehla. Na tvrzi se nikdy neobjevily, a nevrátily se ani na hrad. Lidé si pak dlouho povídali, že dodnes bloudí podzemím.
Také se vyprávělo, že v oněch neklidných dobách nařídil hradní pán, ať služebnictvo uloží všechny cennosti do sudu, a ten pak spustili do studny. Jenže když chtěl po čase sud vytáhnout, protože měl finanční problémy, zjistil, že sud zmizel. Protože neměl čím zaplatit své dluhy, šlo to s ním z kopce, a zanedlouho přišel i o svůj hrad. Jiná verze pověsti vypráví, že pán náhle zemřel, a jeho nástupce o sudu ve studni nevěděl. Dodnes prý leží na jejím dně, a jenom na Velký pátek při čtení pašijí vystupuje sud s pokladem až na pokraj studny. Tehdy je možné se ho zmocnit.
TB5: Jaký je počet betonových sloupů na kterých stojí dřevěná konstrukce podpírající střechu? (E)
Tajemství kamenného kříže
Vpravo od vchodu na místní hřbitov ve Velké Jesenici leží kamenný kříž se zaoblenými rameny a bez hlavy. Jsou na něm vysekané dvě rovnoběžné úsečky, které jsou údajně pozůstatkem po vyrytém motivu kladiva. O původu tohoto kříže se vyprávělo několik pověstí, nebo spíš krátkých zvěstí, a tak si aspoň některé z nich připomeňme.
Je známo, že rytiny na kamenných křížích většinou znázorňovaly vražednou zbraň, nejčastěji to byl meč, nůž, dýka, sekera, kladivo, oradlo a podobně, v mladších dobách třeba pistole nebo puška. Později se na těchto kamenech objevovaly také rytiny, které měly co nejvýstižněji charakterizovat profesi zemřelého. V rámci těchto vymezení se také pohybují zmíněné historky. Tady jsou:
Jedna z nich vypráví, že jesenický kámen připomíná vraždu kovářského tovaryše, kterého zabil jeho kamarád údajně kvůli osmi krejcarům. Proto se kříži říkalo kovářský. Podle jiné verze měl kříž připomínat zabití bednářského tovaryše, a proto se kříži říkalo bednářský. Příčina vraždy byla stejná.
Německý zdroj uvádí, že jesenický kříž vznikl, aby připomněl spor dvou místních sedláků o kus půdy, při němž jeden, který byl prchlivé povahy, zabil toho druhého tím, co měl právě při ruce, a to bylo kladivo.
Až úsměvně, kdyby nešlo o tak vážné téma, působí další německé vyprávění, které obsahuje motiv zmrtvýchvstání. Podle něj kříž stál při cestě ke statku sedláka Matěje Hofmana. Když zemřel a jeho rakev vezli na hřbitov, koně táhnoucí vůz se v místě, kde byl později vztyčen kříž, zastavili a nechtěli jet dál. Najednou se z rakve začaly ozývat rány, až se po chvíli zvedlo víko, prý nepříliš pečlivě zatlučené. Před užaslými smutečními hosty stál najednou živý a zdravý sedlák, pokládaný ještě před chvílí za mrtvého. Všichni přítomní se v hrůze rozprchli a sedlák se v poklidu vrátil domů.
Tam prožil se svou manželkou ještě několik roků, které údajně byly plné hádek a rozepří. Manželka už s ním vlastně nepočítala, a podle toho jejich soužití vypadalo. Když pak opravdu zemřel a s jeho rakví se opět jelo na hřbitov, nakázala vdova vozkovi, aby jel raději oklikou, a vyhnul se tak místu, kde už tehdy stál kamenný kříž, připomínající sedlákovo zmrtvýchvstání. Na něm byl vytesán motiv kladiva, hlásajícího nedbalé zatlučení sedlákovy rakve.
TB6: Jaké je číslo evangelia, ze kterého pochází citát na soše před kostelem? (FG:HI)
Zdroj : KOUDELKOVÁ, Eva, 2018. Pověsti obcí dolní Metuje. 1. vydání. 136 stran. Nové Město nad Metují. Tiskárna V&H Print Hlávko. ISBN 978-80-905676-5-8.
A samotná keš? Nachází se na místě, ze kterého je vidět zákoutí Velké Jesenice známé, mezi teenagery před dvaceti lety, jako "Sherwood". Vzniklo tam hodně pověstí, které sice nebudou zápsány, jako ty výše uvedené, v žádné knize, ale mnozí z těch, kteří se zdejších společenských akcí zúčastnili, si budou zážitky z tohoto legendárního místa pamatovat až do smrti. A kde takové místo je? Na souřadnicích:
N: 50.21.(D/B)(AI/E)(H)
E: 16.03.(G-A)(C-H)(A-B-F)