Hodně vody v potoce uteklo, když se stal tento příběh.
Ráda jsem se toulala přírodou a to osudné jarní odpoledne jsem se procházela voňavým lesem a pozorovala pučící buky a květy. Z mého snění mě vytrhnul šelest. Někdo šel mým směrem. Mladý muž. Zastavil se u mě. Pozdravil mě a dali jsme se do řeči. Prohlížím si ho. Byl vysoký, štíhlý a...moc pohledný.
Někdo by řekl "láska na první pohled", ale tomu příměru jsem se vnitřně bránila.
S fešným mladíkem jsme objevili, že máme společného koníčka. Navázali jsme čilou, každodenní internetovou konverzaci. Hodně jsme spolu probírali naši zálibu, ale časem jsme se dostali i k jiným věcem. Občas jsme se i viděli.
Štramák neměl jen líbivou image, ale byl i chytrý, vzdělaný, uměl se chovat a taky byl nesmírně zábavný a vtipný.
Vracela jsem se z jedné vzdálené velké akce, hrozná bouřka, liják, blesky křižovaly oblohu. Pamatuji si ten den. Dorazila jsem zmáčená do chaty, převlékla se a zjistila, že jsem už pěkně dlouhou dobu zamilovaná.
Ale můj ideál to měl nastavené jinak. Má touha se nesetkala s přijetím. Občas mě to trápilo, ale snažila jsem se povznést nad trpkými okolnostmi. O to víc jsem se věnovala svému koníčku a můj vyvolený mě v tom hodně pomáhal.
Stali se z nás důvěrní přátelé. Svěřovala jsem se mu se svými každodenními starostmi a on mě pokaždé dokázal povzbudit či rozesmát. Dny, kdy se neozýval, byly pro mě utrpením.
Nenaplněná láska u mě nikdy neměla dlouhého trvání, vždycky jsem to rychle zpracovala a odmilovala se raz dva. Tady to však bylo zcela jiné. Chvíli jsem na odemočnění pracovala, ale výsledek byl akorát ten, že jsem se utvrdila, že se mně vlastně má platonická láska líbí a činí mě blaženou. Ti motýlci v břichu byli k nezaplacení.
Blížil se Svatý Valentýn. Den, kdy se zamilovaní obdarovávají. A já zamilovaná byla.
Lehce.
Vzletně.
Něžně.
Trpělivě.
Toužebně.
Citlivě.
Někdy strastně, však přesto šťastně.
Notně, však neopětovaně.
Připravovala jsem pro svou modlu dárek. Dal mi dost práce a byla jsem moc napnutá, zda se mu bude líbit.
Má srdeční záležitost zrovna ten den putoval po Čechách a posílal mně fotku. Zaujala mě kopa čehosi za ním. Můj milý mi vysvětloval, co a k čemu se ony věci používají.
“To chci, po tom toužím, to mi přivez“, odepisuji své supernově se spoustou smajlíků na konci.
A Valentýn byl tu. Předávám s rozechvěním svému jedinému dárek. Čekám pak dlouho na jeho reakci. Dal si na čas s rozbalováním. Líbí! Jsem plně saturovaná. Ach.
Nic od svého klenotu neočekávám, dárky k Valentýnu se dávají jen z lásky. Na druhý den jsem se však se svým snem neplánovaně viděla na jedné akci. Při odchodu mi můj anděl povídá, ať jdu s ním k autu, že pro mě něco má. Cupitám rychle za ním.
Můj bůh mi velí, ať zavřu oči a rozevřu ruce. Činím tak. A pak…pak jen nevěřícně zírám na ten dárek. „To sis přece tak přála“, směje se ten privilegovaný dlouhán, ujíždí k domovu a nechává mě v úžasu s tím darem stát u mého auta.
Tak takový dárek jsem nikdy od nikoho k Valentýnu nedostala! Na dlouhou dobu se stal součástí mého pokojíčku. A jak plynul čas, dárek se přemístil na jiné místo.
Dělám velký jarní úklid garáže a z krabice na mě vyskočil tento prezent. Myslím, že nastal čas, abych se o tuto váženou a opatrovanou pozornost podělila i s ostatními.
V den publikace uplyne významné výročí od setkání s mým tehdejším ideálem.
Dodnes mně vrtá hlavou…byl to dárek z lásky?
Co myslíte? Napište mi váš názor do logu 😊 .
Abyste se dostali k logbooku, není třeba mít s sebou žádný nástroj.
Vše, co potřebujete, keš obsahuje. Prosím, nepoužívejte násilí🙏.
Použij důvtip😉
Velké poděkování patří mágovi parádních beden Shakall7, že ze suroviny vyrobil keš.
Věnováno mému idolu z listingu