Kapitola 2:
Ač bylo chladné jarní ráno, pár nedočkavých ptáčků už pohvizdovalo své melodie, jenž se nesly nad jinak mrtvolně tichou krajinou. Kromě těla ležícího v trávě pokryté rosou, nic nenasvědčovalo tomu, že se tu stalo něco strašného.
“No, Bažante, Čeká nás spousta práce. Než doktorka ohledá tělo, porozhlídneme se kolem. Ty si vezmi pravou stranu a já to obhlédnu zleva.”
“Co jsi to tam našel? Pěkná práce, Bažante. Nech to pořádně nafotit a zaevidovat, ať to můžeme později použít. A poznamenej si to všechno, ať to pak nehledáme. ”
“A přestaň si tam pořád něco čmárat. Jo to je k případu, tak to jo.”
