Věk rychlosti.
Svou touhu po rychlosti lidstvo vyjadřovalo odpradávna. Slovy básníka, " ... a jsme zde se Zemí spjatí." Pro rychlejší cestování lidstvo osedlalo koně, ale stejně se všichni v bájích a pohádkách rychleji přesouvají " .. rychlostí blesku, v sedmimílových botách, na košťatech, na létajících kobercích a jiných podivnostech."
Svůj souboj s Chronosem, zachmuřeným vládcem času, který čas odměřuje na přesýpacích hodinách, začalo lidstvo opatrně posouvat svůj čas k rychlosti. Tato doba se nazývá - Věk rychlosti -.
Jaká byla rychlost poslů?
První si potrpěli na rychlou poštu staří Peršané, byť jen pro panovníka. Už v 5. století př.Kr. byla perská královská pošta tak organizována, že na silnici mezi perskými velkoměsty Sardy a Ekbatanem, urazil -angar- rychlý posel, cestu dlouhou 2 528 km ani ne za týden. Bylo-li naspěch ujel denně až 420km, 17,5 km/hod. Koně měnil každých 27km, poslové se měnili průběžně a posel dovedl i strhat koně.
Ještě rozsáhlejší byla starořímská císařská pošta. Celá říše byla opatřena hustou sítí silnic. Na důležitých poštovních stanicích bylo v pohotovosti až 40 koní. Z Říma se posel mohl dostat do Malé Asie asi za 20 dnů. Denně 84km za 10hodin a bylo li naspěch tak třeba i dvakrát tolik. Tacitus napsal, že 1. ledna r.69 urazil jízdní posel vyslaný do Mohuče ke zvolenému císaři Vitelliovi trať dlouhou 200km za 14 hodin.
Upozornění: Tato keš a pravděpodobně i celá série bude snad na konci roku 2023 archivována, proto s odlovem neváhejte.