Jak to všechno s tímhle rybníkem bylo, se už asi nikdy nedozvíme – jisté je jen to, že se kolem toho dodnes motají ti fiškusové Kolbaba s Klekánem, místní staršidla. Co paměť sahá, byli tady a jsou dodnes – vyprávěli si prý o nich už rodiče Perchty z Rožmberka, známé Bílé paní i ti, co vídali Krčína v jeho černém kočáře, když se za hlubokých nocí divoce proháněl po hrázích rybníků. Dodnes, když padá večerní chlad, zešeří se a červánky mizí za lipnickou stranou rybníka, na cepské straně se občas ti fiškusové zjeví a pro ty, co se opováží pochybovat a vysmívat se, připraví Kolbaba děs a Klekán hrůzu. Tomu však, kdo v ně věří a nerouhá se, darují, co mají – Kolbaba děsuplnou pravdu, Klekán hrůzný výmysl, někdy se ti škodolibci s výbuchem smíchu v pravdě zjeví oba.
Stálo to roky urputné dřiny, kdy ze zděšených slov nočních poutníků přicházejících z cepské nálevny nebo ze starodávné krčmy U Plchů podařilo sestavit alespoň přibližnou historii vzniku rybníka a jeho pojmenování. No a jak to všechno bylo a jak to dnes i je, o tom začal Kolbaba jako vždy znovu a znovu Klekánovi vyprávět o dobách, kdy sedával U Plchů v Lipnici a v noci se vracel k Cepu a cestou míjel rybník Podřezaný, na mapách též Nový lipnický, občas i Velký lipnický zvaný. A jako vždycky, když se ti fiškusové dali do hádky, Klekán opět začal vykřikovat, že do Cepu to vždycky bylo dál, protože přece stejně vždycky chodí kolem Vilémovy Lhoty, co ji založil už Vilém z Rožmberka a je tam i hospoda a to se zase Kolbabovi nezdálo. A pak Klekán znovu začal, že se z téhle Lhoty stal Bor a že je tam jen osmačtyřicet domků, tak na tom se konečně oba shodli. A jak tak v noci putovali, zapomněli i děsit pocestné. Sedli na hráz rybníka a Kolbaba začal znovu o Podřezaném a o době, kdy tam ještě po Klekánovi nebylo ani vidu, ani slechu.
No a jak to tedy všechno bylo? Jak tak z útržků řečí, co Kolbaba vyprávěl, na počátku byla žena – tedy žena Kateřina z Rožmberka, manželka Petra Holického ze Šternberka, která, zřejmě inspirována ve svém věku čtyřiapadesáti let výstavbou rybníků Opatovického a Horusického Štěpánkem Netolickým později ve své poslední vůli, tedy kšaftu, odkázala klášteru třeboňskému na spásu duše své a svého manžela velké množství míšeňských grošů. Klekán se vyptával na všechno možné, prý pro klášter to bylo devět set kop grošů, ale samozřejmě ho nejvíc zajímal rybník samotný, a hlavně kolik let už tu rybník byl, když se ke Kolbabovi přistěhoval. A jak měl ve zvyku, tak se hádal a hádal, že tu určitě byl hned v roce, kdy byl rybník založen a i v roce 1671 už občas děsil obyvatele zádušního mlýna. Kolbaba mu jen trochu oponoval, už se za ty roky nazlobil dost a dost, nejméně osmkrát už tuhle historii Klekánovi vyprávěl. A hlavně o tom, proč se rybník nazývá „Podřezaný“ – tenhle mlýn totiž prý nechali postavit, stejně jako rybníky lipnické, augustiniáni, kterým se mlýn osvědčil, ale ohrozil existenci nedalekého panského mlýna v Suchdole. No a tohle už Klekán slyšel a znal – prý hejtman schwarzenbergského panství Matěj Hossmann z Manfeldu se rozhodl zjednat nápravu. V sobotu v noci 10. července 1672 poslal do Lipnice pacholky, kteří klášterní mlýn přepadli a rozřezali jeho dřevěnou konstrukci i mlýnská kola na kusy. Pak se tedy místu, kde stával ten mlýn, od té chvíle říkalo U Podřezaného mlýna – a postupem času se tohle přízvisko „Podřezaný“ přešlo na rybník i na rybářskou baštu.
O zničený mlýn vznikly dlouhé spory a stížnosti šly až na císařskou kancelář. Klášter sice příštího roku mlýn obnovil, ale císař Leopold I. dopisem ze soboty 12. května 1674, po předchozí stížnosti majitele třeboňského panství Jana Adolfa Schwarzenberga, zakázal v něm mlít obilí a ponechal na české kanceláři na zvážení, chce-li vyhovět další žádosti knížete a mlýn dát opět strhnout. Roku 1674 byl mlýn přece jen zrušen a povolena tam pouze soukenická valcha. Kolbaba byl sice přesvědčen, že to bylo v roce 79, ale Klekán měl ten rok 74 potvrzený z třeboňského archivu.
Na čem se však místní strašná strašidelná strašidla Kolbaba s Klekánem shodly je fakt, že spousty lidí neznajíce historii, nazývají rybník „Podřezanský“ nebo dokonce „Podřezanecký“ – obojí je samozřejmě nesmysl – rybník, jak už je z vyprávění Kolbaby s Klekánem známo, se opravdu jmenuje hrůzyplně „Podřezaný“.
Rybník patří mezi nejhezčí mezi Třeboní a Suchdolem nad Lužnicí – jeho půvab podtrhuje i blízkost rašeliniště Červené blato – odtud vychází část přítoku do Podřezaného. Podle Kolbaby tím, že protéká rašeliništěm je voda v nádrži zbarvená do červenohněda. Tmavší barva vody samozřejmě pohlcuje hodně slunečního záření a voda je proto teplejší než v jiných rybnících. Trochu Klekán oponoval, ale Kolbaba to zná lépe – přece jen občas vyrazí na strašení za světla. A Kolbaba pokračoval ještě o Červeném blatu, kam občas odbočil děsit turisty, a to hlavně v květnu a v červnu, kdy tam kvetou spousty rojovníků bahenních, symbolů rezervace. Statutem rezervace je chráněno území o ploše 144 ha. Hned mu skočil do vyprávění Klekán, protože dobře věděl, že celková plocha rezervace je více než 330 ha. Ale Kolbaba se nedal a věděl další zajímavosti, které využíval při strašení – věděl totiž, že rašeliništěm prochází naučná stezka, která vede z části po lesních cestách, z části pak po dřevěných povalových chodníčcích. Ono totiž, jak vyprávěl, není radno sejít z takového chodníku – jsou tam místa, kde je hloubka rašeliny větší než sedm metrů. Klekánovi to nedalo a zase Kolbabovi skočil do řeči a že prý ta stezka má alespoň 4 nebo 5 km. A Kolbaba na to, že to si nepamatuje, že jako strašidlo chodí i tam, kde se to nesmí – jen si pamatoval, že tam bývalo nějakých sedm panelů s informacemi o Čeveném blatu a teď je jich tam už devět – u těch se prý straší nejlépe.
Tak si ti fiškusové povídali a povídali, že málem zapomněli strašit – jen se shodli, že vyrazí od hráze Podřezaného k parkovišti Červeného blata, protože tam poslední, koho viděli, vyrazil autem – a to je pouhých devět kilometrů. Kolbaba tedy poletí rovnou za ním a Klekán se rozhodl a sdělil Kolbabovi, že lepší pro něj bude pěší cestou přes obec Cep, tam že si zastraší taky dobře a je to jen o asi 4 kilometry přes les delší cesta.