Vodní cesty
Možnost využití vodní dopravy byla zřejmě jednou z příčin rozvoje měst a oblastí v údolích velkých řek jak Nil, Eufrat, Tigrid a indických a čínských veletoků. Už 5000 let př.n.l. se dopravovalo zboží po Nilu. Z Číny je známý průplav Císařská cesta, v horních oblastech Jang-c-ťiangu, celý vytesaný ve skále. Významným dílem jenž slouží dodnes je Velký průplav (Císařský průplav), který prochází Velkou čínskou nížinou od Pekingu až po Chang-čou v délce 1782 km.- Jeho výstavba začala v roce 485 př.n.l a dokončena byla až v roce 1290.
Počátky Suezského průplavu.
Suezský průplav, který spojuje Středozemní moře s Rudým mořem v délce 165 km. Vede z Port Saidu ve Středozemním moři do Suezu v Rudém moři. Jeho šířka a hloubka byly postupně zvětšovány. Nejdříve byla šířka hladiny jen 58 - 100 m, šířka dna 22m a hloubka dna 8m. Později šířka 100 - 135 m, dna 45 - 100 m a hloubka 12 - 13m. Nyní 100 - 300 m, hloubka 12 - 20m. V Suezském průplavu nebylo potřeba zdymadel a na celou třetinu jeho délky bylo využito tří jezer, jezera Timsah a Velkého a Malého Hořkého jezera.
Antičtí spisovatelé Strabo a Plinius píší, že egyptský faraon Sesostris (2000 př.Kr.) spojil Rudé moře s nilským ústí. Později tato cesta byla zanesena pískem. Herodot píše, že faraon Necho obětoval 120 000 lidí, aby toto spojení obnovil. Nakonec od toho kvůli věštbě upustil. O sto let později perský král Darius (500 př.Kr.) vystavěl kanál, který se používal několik století. Za římských dob se o obnovu této cesty pokusil císař Trajan, ale pousy skončily kvůli nánosu bahna. V 7. století za kalifa Omara byl Suez s Kairem spojen kanálem, ale Egypt uzavřel cestu křesťanským lodím. Roku 767 byl kanál zasypán, aby se znemožnilo zásobovaní povstalců v Medině. Ještě v 15. století se o to pokoušeli Benátčané, ale kvůli financím se to neuskutečnilo.
Myšlenka na Suezský průplav se vynořila za Napoleonovy výpravy v letech 1798 a už nezapadla. Roku 1799 komise učenců v čele s Leperem zkoumala tuto otázku. Po desetiletí přicházeli inženýři s plány a finančníci s problémy. Roku 1830 zjistil anglický kapitán F.R. Chesney, že hladina Středozemního a Rudeho moře leží stejně vysoko. Později to potvrdil francouz Linantem.
Jádrem Britského impéria byla Indie. Tato skutečnost ji nutila, aby se zmocnila důležitých přístavů a námořních cest. Roku 1806 a 13. srpna 1814 se Británie násilím zmocnila Kapského města, jako klíčového města i s celou kolonií. Po otevření Suezu to bylo získání Kypru. Po rusko-turecké válce 4. 6. 1878 dostala Kypr Británie jako zástavu, kterou si protiprávně ponechalo. Nyní jej taky celý Turecko stále požaduje.
V letech 1830 - 32 byla zavedena doprava mezi Indií a Suezem a potom cestující s nákladem dopravováni po souši ze Suezu do Kaira a odtud lodí dále. Roku 1831 plánoval egyptský místokrál Mehmed Ali stavbu kanálu. Roku 1843 se připojil Rakouský kancléř Metternich, který si sliboval rozvoj rakouského obchodu. Po smrti místokrále Mehmeda Aliho r.1849 šly plány opět k ledu. Roku 1851 - 1858 byla vybudována britským kapitálem železnice Alexandrie - Kairo - Suez.
Do poslední chvíle byla Británie zásadně proti stavbě Suezského kanálu, ale sotva byl dostaven ihned se ho zmocnila.
Upozornění: Tato keš a pravděpodobně i celá série bude snad na konci roku 2023 archivována, proto s odlovem neváhejte.