Pravděpodobně každý člověk se v průběhu života setkal s různou formou knihy. Ať už to byla dětská leporela, pohádky, knihy pro děti a mládež, komiksy, zpěvníky, krásná literatura, romány, detektivky, vědeckofantastická literatura, populárně naučné knihy, cestopisy, literatura faktu, kroniky, encyklopedie, náboženská literatura aj.
Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů papíru popsaný, potištěný s vazbou a přebalem. Kniha může dnes mít i elektronickou podobu – e‐kniha. Stránky knihy jsou popsány či obsahují ilustrace. Kniha může obsahovat různé informace, příběhy, písně, básně a mnoho dalšího. Podle toho o čem kniha je, jí dělíme do jejích žánrů. Knihu píše autor, nebo více autorů a může být vydána nakladatelem, nebo samonákladem. Díky knihám se předávají vědomosti.
„První“ knihou ve světě byla Buddhistická diamantová sútra z roku 868 n.l., byla napsána na dlouhém svitku, jejímž autorem byl Wang Ťie.
První tištěnou knihou na našem území byla Kronika trojánská, která byla vytištěna v češtině v Plzni, neznámým tiskařem, pravděpodobně roku 1468. Knihy byly nejprve velice drahé, protože se přepisovaly ručně. Až po vynálezu knihtisku se knihy rozšířily i mezi běžný lid, do té doby byly knihy v klášterech, na univerzitách a v soukromých knihovnách.
Na počátku se knihy do polic dávaly naležato. Až v renesanci se začali dávat nastojato. Knihy se dají koupit v knihkupectví a v antikvariátu, pokud si je nechceme kupovat, můžeme si je za menší poplatek půjčit v tzv. knihovnách. Dříve si knihu nemohl dovolit každý, ale dnes jde o záležitost, dostupnou téměř pro každého.
Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Za první knihovny lze považovat archívy, úložiště tehdejších písemností. Nejstarší nálezy jsou z oblastí chrámů ve starém Sumeru, kde byly uloženy hliněné destičky s klínovým písmem. Mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna v Alexandrii, založená na sklonku antiky ve 4. století. Ve středověku knihovnickou funkci nejdříve převzaly křesťanské kláštery. První světská knihovna v českých zemích byla založena v roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy.
V české republice je nejhustší síť knihoven na světě. Dělí se podle přístupnosti na soukromé (osobní, rodinné), veřejné (často je však míra veřejnosti omezena, např. pouze pro registrované uživatele), zpřístupňují širokému okruhu čtenářů především beletrii a populárně-naučnou literaturu. Dále podle regionální působnosti na národní – provozuje je stát, zřizované jsou Ministerstvem kultury ČR (NK, MZK, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana) a jejich hlavním úkolem je shromažďování a uchovávání knižní produkce, která na daném území vyšla, krajské – provozují je kraje, základní (místní) – provozovány obcemi a podle zaměření veřejné, všeobecné (Městská knihovna v Praze) (speciální) polytematické (Národní technická knihovna), specializované oborově (knihovny vysokých škol) a druhově (knihovna Úřadu průmyslového vlastnictví).
V ČR je jedna knihovna na každých 1 971 obyvatel – a to je při přepočítání na populaci čtyřikrát víc než je evropský průměr a dokonce desetkrát víc než ve Spojených státech, kde je knihovna na každých 19 583 obyvatel. Je tu více knihoven než gymnázií.
A proč je českých knihoven tolik? Po dlouhá desetiletí byly povinné – každá komunita, od velkých měst až po nejmenší vesničky, měla zákonem nařízeno knihovnu provozovat. Tento zákon vešel v platnost v roce 1919, brzy poté, co Československo vzniklo jako nezávislý stát. Důvodem byla snaha o všeobecnou gramotnost a vzdělávání. Češi si vyvinuli silný návyk číst a dodneška platí, že ti, kdo chodí do knihoven, kupují zároveň více knih než ostatní.
Vše co bylo výše popsáno je proto, abychom pozvali všechny obyvatele a návštěvníky Písku k prohlídce Písecké knihovny. Patří k nejstarším veřejným knihovnám, jejichž význam spočívá mimo jiné v tom, že byly a jsou přístupné všem lidem bez rozdílu. Jejich začátek spadá do 1. poloviny 19. století, ale nejvíce jich bylo ve městech zřizováno až v 80. a 90. letech. Založení písecké městské veřejné knihovny spadá do období, kdy v našem městě sílily vlivy národního obrození. Vznikla v roce 1841 zásluhou profesora píseckého gymnázia Řehoře Zeithammera, který se stal jejím prvním knihovníkem.
Za dlouhou dobu své existence se písecká knihovna mnohokrát stěhovala. Jako většina knihoven zápasila neustále s nedostatkem místa pro rostoucí fond i s prostorami, které přestávaly vyhovovat moderním požadavkům čtenářů.
V roce 2019 se Městská knihovna přestěhovala do nově adaptované a zařízené budovy bývalé základní školy na Alšově náměstí č.p. 75-76.
Navíc zde byl přistavěn sklad a vybudován pobytový dvůr se zelení, vodním prvkem a lavičkami. 
Knihovna je centrem celoživotního vzdělávání a získala v soutěži Stavba roku 2020 Cenu předsedy Senátu parlamentu České republiky. Je nejlepší knihovna roku 2019 v Česku. Každá místnost má svůj vlastní design podle toho, jestli jde o studovnu, přednáškový sál, vědecké oddělení, výukovou kuchyni nebo třeba část určenou pro děti. Tam je kromě půjčovny 11111 barevných tužek, a dokonce i dětská skluzavka. Nejvyšším bodem knihovny, kam se zájemci dostanou jen při výjimečných příležitostech, je observatoř s dalekohledem a posuvným oknem. Architekt zvětšil prostor bývalé školy třikrát“. Kromě půjčování knih se zde pořádá řada kurzů od jazykových, přes šití nebo pletení košíků a také mnoho přednášek. Je tu ale velký zájem o komerční pronájem. Např. má svoji kavárnu. I lidé, kteří zrovna nemají zájem o služby knihovny, se mohou zastavit na nádvoří u fontány. Je uklidňující. Pokud má návštěvník zájem, v chodbách i v některých místnostech může shlédnout výstavy různých umělců, z různých oblastí tvůrčí činnosti. Lidé tu dokonce chtějí mít svatby. Velkorysá přestavba knihovny vyšla skoro na dvě stě milionů korun a lze si ji prohlédnout i na dálku, virtuálně. Spojení bývalé školy s knihovnou je velmi zdařilé, protože je vlastně zachován smysl budovy tj. vzdělávání. Dá se o ní říci, že je „perla Písku“.
Knihovna je otevřená každý všední den:
Pondělí – Středa 9 – 17 h,
Čtvrtek 12 – 17 h,
Pátek 9 – 17 h.
Zajímavosti knihovny
- Nejstarším zapsaným časopisem v Městské knihovně Písek je Poutník od Otavy z roku 1859, který vycházel v Písku tiskem a nákladem V. Vetterla . Redigoval jej V.V. Janota.
- Nejstarší zaevidovaná kniha jsou Básně rozpravné od Alexandra Puškina, které v Písku vytiskl roku 1859 V. Vetterle. Přeložil je přítel Boženy Němcové Václav Čeněk Bendl-Stránický. Ten také poprvé uvedl do češtiny Puškinova Evžena Oněgina, jehož překlad vyšel v Písku roku 1860.
- Nejstarší hudebnina zapsaná ve fondu knihovny byla vydaná v Praze roku 1865 nákladem Dědictví Svatojánského. Jedná se o harmonizované nápěvy duchovních zpěvů zahrnutých v kancionálu s názvem Hlas varhan od téhož nakladatele.
- Nejstarším zvukovým dokumentem je gramofonová deska vydaná v roce 1960 firmou Supraphon. Pod názvem Hudební obětina je cyklus variací, kánonů a triové sonáty pro různá obsazení od Johanna Sebastiana Bacha.
Nejdražší a největší knihou v knihovně je Království české od Jiřího Loudy, významného představitele české a evropské heraldiky, který se podílel také na tvorbě československých a českých národních symbolů. Kniha formátu 53 x 38 cm obsahuje především genealogické tabule a erby českých panovníků a jejich rodů.
Na závěr pár myšlenek o knihách:
„Dům bez knih je jako tělo bez duše.“ Julius Zeyer
„Dobrá kniha je čisticí prostředek k očistě duše.“ Josef Fousek
„Lidstvo ukládá svou moudrost do knih, a proto samo zůstává blbé.“ Vladimír Jiránek
„Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.“ Denis Diderot
„Kniha je záchranný pás samoty.“ Ramón Gómez De La Serna
„Tak jako nemáš jíst jen pro chuť, tak nesmíš číst jen pro zábavu.“ John Ruskin„
„Doma jsem tam, kde mám knihovnu.“ Erasmus Rotterdamský
„Knihy nemají být nábytkem, který by zdobil dům. Mají být potravou, která živí ducha.“ Francesco Petrarca
„Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání." Hans Christian Andersen
„Skvělá kniha - nejprve ji zhltneme, pak si ji v klidu přečteme a nakonec si ji koupíme." Marie Ebner-Eschenbachová*
„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Josef Fousek„
„S knihami je to jako s lidmi - jen velmi malý počet něco znamená, zbytek se ztrácí v množství.“ Voltaire
„Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.“ Honoré de Balzac
„Jsou lidé, kterým knihovna slouží tak, jako slouží eunuchům harém.“ Victor Hugo
„Mnozí lidé čtou jen proto, aby nemuseli přemýšlet.“ Georg Christoph Lichtenberg
„Ne ti milují knihy, kteří je netknuté schovávají ve skříních, ale ti, kteří je ustavičně mají v ruce.“ Erasmus Rotterdamský „Knihy jsou němí učitelé.“ Aulus Gellius
Zdroj: Wikipedie, www stránky Městské knihovny, reportáž v rozhlasu
Jak na keš?
Úvodní souřadnice vás přivedou k písecké knihovně.
Důležitým krokem je detailní shlédnutí budovy z Alšova náměstí. Na ní najdete množství indicií, které vám pomohou k souřadnicím. Ty vás dovedou k vlastní krabičce. Pro zapsání do „knihy“ vám ještě zbývá jeden úkol a to je odhalení kódu zámku.
- Kolik je křížů na samém vrcholu budovy? To bude U
- Před Městskou knihovnou v Písku stojí „Biblioschránka“. Na ní jsou napsány podmínky
vracení vypůjčených knih nebo i jiných zapůjčených předmětů.
Je možno vracet prostřednictvím biblioschránky hry? Pokud Ano, pak V = 2, když Ne, tak V =7
- Na prostřední masivní atice se znakem města je nápis, kde „ch“ je chápáno jako jedno písmeno.
Ciferace počtu písmen pouze horní řádky textu vám dá X
- Kolik má Městská knihovna v Písku poboček - počet je Y
- Ciferace počtu včel, vylétlých z úlu (i ty,které jsou ještě před úlem), je Z
- Spočítejte okna, viditelná z Alšova náměstí. Ciferací získáte Q
- Na štítu nad atikou je citát Písma. Počet písmen citátu, zvětšený o jedničku,
následně dělený devíti, je R
- Počet plastických atributů reálných věd na jednotlivých stupních štítu je S
- Počet kamenných desek s textem na fasádě domu = T
Pro kontrolu součty:
U+V+X+Y+Z = 23 Q+R+S+T = 17
A teď už máte souřadnice:
N 49° UV.(X+2)YZ E 014° 0Q.R(S+2)T