Vítejte na keši Přes pět mlýnů. Čeká vás procházka po okolí Nouzova a Malých Kyšic.
Proškův mlýn
První písemná zmínka o existenci mlýna pochází z roku 1432, z této doby se dochovaly obvodové zdi. Až do roku 1786 byl mlýnem vrchnostenským. Ve vlastnictví Prošků je od roku 1892. K ukončení činnosti došlo v roce 1946. Mlýn má mansardovou střechu, v interiéru se pak dochovala černá kuchyně s udírnou z 18. století a mlýnské zařízení dokládající jeho postupný vývoj od 17. do počátku 20. století. Několikrát do roka je mlýn zpřístupněn veřejnosti.
Suchý mlýn
První zmínka o Suchém mlýnu pochází z r. 1675, kdy jej městečko Unhošť prodalo do soukromých rukou. Mlýn často trpěl nedostatkem vody, který zastavoval jeho provoz, za což si vysloužil svůj název Suchý. Proto byl nad mlýnem vybudován malý rybník, který zadržoval vodu pro pohon mlýnského kola. Svému původnímu účelu mlýn sloužil až do r. 1920. O deset let později zde majitel z rodu Bozděchů provozoval šrotovník. Zbytky mlýnského kola tu místní pamětníci pamatují ještě v r. 1945 a malý rybník v 50. letech. Nyní areál bývalého mlýna slouží obytným účelům.
Nový mlýn (Nebeský)
Mlýn je nejstarším mlýnem na Černém potoce, první písemná zpráva o něm je z roku 1636 a jeho majitelkou byla tehdy Sybila Polyxena Elznicová, roz. Čejková z Olbramovic. V současné době zanedbaný a zpustlý, ale údajně se začalo pracovat na jeho obnově.
Přírodní památka Markův mlýn
Vlastní chráněné území jsou ve skutečnosti dva zcela izolované fragmenty teplomilných společenstev na břidlicovém výchozu. Původně toto území sloužilo jako pastvina, nyní je však z velké části zastavěno chatovou výstavbou. Předmětem ochrany jsou zde zbytky stepních biotopů s poměrně hojným výskytem koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a již méně početnou populací křivatce českého (Gagea bohemica subsp. bohemica). Avšak celé území je druhově poměrně bohaté. Lze zde nalézt např. sesel sivý (Seseli osseum), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) nebo brslen evropský (Euonymus europaea). Z lokality je uváděn i huseník chudokvětý (Arabis pauciflora). Chráněné území má rozlohu 0,13 hektaru a bylo vyhlášeno v roce 1987.
Celé území je velmi malé a lze si ho prohlédnout přímo z vyznačené červené turistické stezky. Koniklece a křivatce zde rostou do metru od cesty na dosah oku i objektivu.
Markův mlýn
Mlýn nese název po rodině Marků,[1] byl v provozu až do roku 1951. V současné době je dobře dochovaný. Původně byl připomínán pod názvem „Pod Berounským brodem“ či „Podhorský“. Od roku 1863 je v držení rodiny Bočků.
Červený mlýn
Komplex mlýna je zděný, jednopatrový a dochoval se bez výraznějších přestaveb. Na stavbě se dochovaly některé zajímavé architektonické prvky, v exteriéru například plastická výzdoba na omítce, v interiéru pak sloupy, trámy, krov apod. Velmi cenná je zachovalá mlýnská technologie - v podkolí mlýna je zachována několikanásobná mlýnská hranice se zdobenými sloupy a zhlavím, která pochází pravděpodobně již ze 17. století, dále pak je zachováno několik mlecích stolic a další stroje.
A jak na to?
