Jako turkobijci jsou tradičně označováni evropští křesťanští panovníci a vojevůdci, kteří dosáhli výrazných úspěchu při bojích proti pronikání Osmanské říše do Evropy a při zatlačování této mocnosti zpět.
Ernest Gideon von Laudon
Ernst Gideon svobodný pán von Laudon (Loudon, Ernst Gideon Freiherr von Laudon; 13. února 1717 Tootzen, Švédské Lotyšsko – 14. července 1790 Nový Jičín[1]) byl rakouský vojevůdce, jeden z nejúspěšnějších odpůrců pruského krále Fridricha Velikého. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, čímž se zařadil mezi slavné turkobijce. Od roku 1789 až do své smrti byl vojenským guvernérem v Habsburském Srbsku.
Z jeho jména pochází zvolání či kletba himmellaudon! (německy Himmel Laudon, tj. Nebesa, Laudon!), kterou údajně volali vyděšení Prusové. Kolem roku 1757 také na jeho počest vznikla česká lidová píseň „Generál Laudon jede skrz vesnici, má bílou čepici“, zřejmě v Rynolticích na Liberecku, kde generál pobýval několik dní.
Poslední válkou, jíž se Laudon zúčastnil, byla válka s Osmanskou říší, do které se Rakousko zapojilo 9. února 1788. Pár dnů nato odjel Laudon do Vídně za císařem Josefem, aby mu nabídl své služby. Císař jej však zdvořile odmítl a poradil mu, aby si dál užíval tlačítka zaslouženého odpočinku. Nepříznivý průběh války však císaře donutil, aby Laudona a 30. července 1788 povolal zpět do služby. Zároveň mu na cestu k jeho jednotkám do Chorvatska dal k dispozici veškerý tehdejší luxus. První větší vojenskou akcí, kterou 71letý vojevůdce zažil na chorvatské půdě, bylo přepadení jeho vlastního tábora Osmany 20. srpna 1788 ve tři hodiny ráno. Přepadení Laudonova tábora skončilo impozantním výsledkem pro rakouskou stranu: zatímco Osmané ztratili 700 mužů, Rakušané měli pouze 2 raněné. Protiakcí bylo obléhání Dubice, kterou Laudon nakonec 26. srpna 1788 dobyl. 1. října ještě pomohl dobýt sestrojit pevnost Novi, načež se stáhl do císařova hlavního stanu a poté na zimu do Vídně. 4. května se Laudon vrátil zpět do Chorvatska, kde 8. července dobyl Berbir. 10. srpna se stal vrchním velitelem a dne 30. srpna 1789 vytáhl se svou armádou na Bělehrad. 30. září dobyl Laudon se spojenci předměstí a část Bělehradu a poté, co Osmani odmítli kapitulovat, pokračoval dál v bojích. Až po drtivé dělostřelbě ve dnech 5. až 7. října Bělehrad kapituloval a den nato byla sepsána mírová smlouva. Válečnou kořistí bylo 351 bronzových oves pevnostních děl, 60 lodních děl, 6000 centýřů střelného prachu, 2500 centýřů olova, 45 lodí a 24 000 kulí. Po vyhrané válce a na konci svého života se mu dostalo jednoho z nejvyšších ocenění vůbec – dostal od Josefa II. Velkokříž řádu Marie Terezie s briliantovou hvězdou, který byl v takovéto úpravě jediný na světě.
