Jako turkobijci jsou tradičně označováni evropští křesťanští panovníci a vojevůdci, kteří dosáhli výrazných úspěchu při bojích proti pronikání Osmanské říše do Evropy a při zatlačování této mocnosti zpět.
Jan III. Sobieski
Mládí a vojenská kariéra do roku 1673
Jan Sobieski se narodil 17. srpna 1629 v Olesku na Červené Rusi (dnes v Lvovské oblasti, Ukrajina). Vzdělání nabyl jednak na krakovské univerzitě, jednak na svých dlouhých cestách po Anglii, Francii a německých zemích. Především pobyt ve Francii významně ovlivnil jeho politický postoj. Byl odvážným válečníkem a roku 1668 se stal vrchním velitelem vojsk Republiky obou národů. Po svém návratu ze zahraničí se roku 1648 účastnil bojů u Zborova a roku 1651 u Berestečka, účastnil se také válek se Švédy i s Ruskem.
Po abdikaci Jana II. Kazimíra, za vlády krále Michala Korybuta Wiśniowieckého stál v čele profrancouzské strany, tedy v opozici proti králi. Frankofilská strana králi vyčítala přílišné spojenectví a přisluhovačství sousedním Habsburkům. Pro královskou frakci vedl Stefan Czarniecki. Nový turecký vpád na polské území a dobytí Kamence Podolského Turky vyhrotil vztah mezi Sobieskim a králem na nejvyšší možnou míru. Poté, co turecká vojska oblehla Lvov, se Sobieski postavil do čela armády a uštědřil Turkům zdrcující porážku v bitvě u Chotynu dne 11. listopadu 1673. Zbytek turecké armády vyklidil Polsko bez boje.
Bitva u Vídně
Jan Sobieski byl velitelem zachránců v bitvě u Vídně 11.–12. září 1683 kde Spojená říšská, habsburská císařská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů porazila vojska Kary Mustafy Paši, které měla cca 150 000 a obléhala Vídeň.
Vítězná strana přišla k mnoha tisícům zajatců a k obrovské kořisti, naopak Osmané byli zatlačeni nazpět a Kara Mustafa byl na rozkaz sultána popraven. Jan III. Sobieski se stal válečným hrdinou, což uznali i samotní Turci, u kterých si vysloužil jméno Lev z Lechistanu
