Touto multikeší vás zvu na třetí ze tří poznávacích a vzdělávacích vycházek po stopách olomouckých osobností, které nalezly svůj věčný odpočinek na zdejším Ústředním hřbitově v Olomouci. Na každé vycházce se seznámíte s osmi z nich a dozvíte se to podstatné, co je činí výjimečnými. Inspirací mi byla publikace Procházky Olomoucí, jejímž autorem je Tomáš Kryl, vydaná v Brně roku 2018, pak vlastní heuristika.
Při geovycházce na vás udělá dojem zcela jistě i funerální architektura, se kterou se potkáte. Ta je celkem opomíjenou oblastí v rámci poznávání historie, přitom na tvorbě náhrobků, kaplí, soch, plastik nebo křížů, mnohdy skvostných to uměleckých děl, se často podíleli přední umělci, sochaři, kameníci, malíři, kováři a architekti dané doby. Vznikla tak hodnotná umělecká architektonická díla, která za pozornost stojí. Mnohé osobnosti, které takto při geovycházce navštívíte, spočívají v oněch uměleckých dílech. Nás bude ale zajímat zejména ono kdo co proč.
Finální souřadnice se nacházejí zhruba 0,5 až 1 km dále, protože bezprostřední okolí hřbitova je už dost plné jiných keší a finálek, ale dá se téměř k nim pohodově dojít i s kočárkem. Věřím, že to dáte 😊
Pozn.: Otevírací doba hřbitova se mění, doporučuji podívat se aktuálně na internet, anebo vyrazit nějak za bílého dne od 7h do 17h až 20h dle ročního období (v zimě i v létě se čas zavírání liší).
1/Alois Pallata
Zde vás GPS přivedla k zajímavé neogotické kapli, kterou jako hrobku pro rodinu Pallatovu vytvořil Kamil Hilbert. V přední části kaple jakoby u vstupních dvířek si můžete všimnout hermetického symbolu Hórova oka. Alois Pallata byl významný stavitel, v Olomouci postavil například rolnicko-chmelařskou školu na Klášterním Hradisku. Výrazně se angažoval společensky, byl předseda Spolku stavitelů na Moravě a Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci. A. Pallata se sice narodil ve Vídni, ale usadil se v Olomouci, pracoval zde jako geometr a stavební inženýr.
A = ciferace počtu písmen nápisu dole před hrobkou (kaplí)
2/Jindřich Wankel
Významný moravský archeolog a speleolog známý pro svůj dlouholetý výzkum Moravského krasu, také Macochy, kterou prozkoumal roku 1856. Do výrazného povědomí odborné ale i laické veřejnosti se zapsal zejména svým objevem, který učinil v Býčí skále u Josefova. Odkryl zbytky rituálního pohřbu starého z pozice dnešní doby 2500 let (tedy z doby kolem roku 500 př. Kr.) a přispěl tak k poznání pohřebních ritů tzv. mladší doby halštatské. Pravděpodobně šlo o rituální pohřeb velmože s početnou obětní skupinou žen a zvířat. Bylo nalezeno celkem 40 koster s uťatými údy a jasnými stopami po násilí. Moderními metodami bylo v nedávné době zjištěno, že pohřební vůz byl vystlán plátnem se svastikami a pohřební roucho velmože bylo z ovčí kožešiny obarvené na červeno. J. Wankel objevil v Býčí skále také kovářskou dílnu, čímž podal důkaz, že se kovářské produkty zde přímo vyráběly. Keltové obecně byli výteční kováři, tepci, šperkaři a emailéři.
B = počet jmen na hrobce
3/Josef Groak
Hrobka rodiny Groaků se nachází nalevo od hrobky Eduarda Hamburgera a je stylizována do tvaru obelisku. Josef Groak byl významný olomoucký knihtiskař a vydavatel, roku 1864 zakoupil Knihtiskařství (to patřilo c. k. Františkově univerzitě) a roku 1880 začal vydávat nejstarší městské noviny Mährisches Tagblatt, ty vycházely až do konce druhé světové války roku 1945. Rovněž se angažoval ve výboru židovské náboženské obce, a i v městském zastupitelstvu. Rodinný podnik po něm převzal syn Hugo, který jej provozoval pod značkou IGO.
C = počet jmen na čelní desce
4/Romuald Promberger
Známý olomoucký nakladatel a knihkupec, kterému se přezdívalo „Moravský Kramerius.“ Nejprve prodával knihy v dnešní Denisově ulici (dříve Elisabethstraße), přičemž jeho knihkupectví bylo tehdy druhé české v Olomouci. V roce 1896 zřídil novou prodejnu na rohu Horního náměstí a dnešní Opletalovy ulice, kde je knihkupectví dodnes. Na domě je pamětní deska, která R. Prombergera připomíná. Specializoval se na české čtenáře a česky mluvící obyvatelstvo na venkově, tím posiloval český vliv v jinak německy jazykovém ostrově, kterým tehdy město Olomouc bylo.
D = ciferace roku úmrtí Klotildy Prombergerové
5/Josef Ander
Významný olomoucký podnikatel, který navázal na podnikání svého stejnojmenného otce a po jeho smrti převzal rodinnou síť prodejen pod značkou ASO (Ander a syn Olomouc). Obchodní dům měl 13 poboček v ČSR, dokonce i ve Vídni a Limě v Peru. Jako mecenáš sportu postavil stadion pro klub ASO v Olomouci, dnešní Anderův stadion. I parku za ním, kde byla rotunda – bývalá střelnice, se zde říkalo ASO park. Rodinnou secesní vilu na Sv. Kopečku nechal přestavět ve funkcionalistickém stylu brněnským architektem Bohumírem Čermákem.
E = ciferace roku narození Josefa Andera †24.10.1976
6/Hans Haagen
Nyní nás GPS zavedla do evangelické části hřbitova ke hrobu drážďanského rodáka, operního pěvce Hanse Haagena. Slavný tenorista zemřel přímo na jevišti při inscenaci Beethovenovy opery Fidelio. Na zdejší německé operní scéně zářil pouze půl roku. Jeho náhrobek obsahuje i portrétní bustu zemřelého.
F = počet písmen na 6. řádku textu na desce (bráno odshora)
7/Josef Mikšovský
V evangelické části hřbitova zůstaneme a povšimneme si hrobky cukráře Josefa Mikšovského. Ten začal vyrábět čokoládu ve své cukrářské dílně v Pavlovičkách roku 1887, stal se propagátorem čokolády jako pochutiny a vyráběl ji pod mnoha značkami jako Impo, Miko, Mokka nebo Dagmar či Kosmos. Tehdy se čokoláda hodně prodávala v lékárnách, protože byla s ohledem na své účinky považována za léčivo. Dnes díky moderní vědě víme, že čokoláda vyráběná z kakaových bobů zdravá je, protože obsahuje látku theobromin, která patří do kategorie superlátek. Ostatně když název látky z řečtiny přeložíme do češtiny, získáme pokrm pro boha, božský pokrm myšleno patrně jako pokrm hoden bohů. Roku 1910 nechal Josef Mikšovský postavit moderní továrnu, která prosperovala a roku 1948 po znárodnění se stala součástí podniku Zora, která je od roku 1992 součástí nadnárodního koncernu Nestlé.
G = ciferace roku úmrtí Josefy Mikšovské
8/MUDr. Rudolf Bacher
Zábřežský rodák R. Bacher vystudoval medicínu v Praze na německé lékařské fakultě a nastoupil v Olomouci do Zemských ústavů. Stal se uznávaným rentgenologem a průkopníkem radioterapie. Založil rentgenologické oddělení a stal se jeho primářem. Zemřel na rakovinu, kterou dostal z ozáření z rentgenologických zařízení. Před smrtí mu byla kvůli nádoru amputována pravá paže. Je po něm pojmenována jedna ulice na Tabulovém vrchu. Německý epitaf na náhrobku v překladu sděluje: „Žil, trpěl a zemřel pro svou vědu.“
H = počet slov německého epitafu na náhrobku
Finální souřadnice naleznete na:
N 49° 3(F-C).DC(A-G)
E 17° 1 (F-E).(D-B)(H-D)F