Touto multikeší vás zvu na druhou ze tří poznávacích a vzdělávacích vycházek po stopách olomouckých osobností, které nalezly svůj věčný odpočinek na zdejším Ústředním hřbitově v Olomouci. Na každé vycházce se seznámíte s osmi z nich a dozvíte se to podstatné, co je činí výjimečnými. Inspirací mi byla publikace Procházky Olomoucí, jejímž autorem je Tomáš Kryl, vydaná v Brně roku 2018, pak vlastní heuristika.
Při geovycházce na vás udělá dojem zcela jistě i funerální architektura, se kterou se potkáte. Ta je celkem opomíjenou oblastí v rámci poznávání historie, přitom na tvorbě náhrobků, kaplí, soch, plastik nebo křížů, mnohdy skvostných to uměleckých děl, se často podíleli přední umělci, sochaři, kameníci, malíři, kováři a architekti dané doby. Vznikla tak hodnotná umělecká architektonická díla, která za pozornost stojí. Mnohé osobnosti, které takto při geovycházce navštívíte, spočívají v oněch uměleckých dílech. Nás bude ale zajímat zejména ono kdo co proč.
Finální souřadnice se nacházejí zhruba 0,5 až 1 km dále, protože bezprostřední okolí hřbitova je už dost plné jiných keší a finálek, ale dá se téměř k nim pohodově dojít i s kočárkem. Věřím, že to dáte 😊
Pozn.: Otevírací doba hřbitova se mění, doporučuji podívat se aktuálně na internet, anebo vyrazit nějak za bílého dne od 7h do 17h až 20h dle ročního období (v zimě i v létě se čas zavírání liší).
1/rodina Zweigova
Hrobka rodiny Zweigů se nachází hned na začátku židovské části hřbitova, když jdeme hlavním vstupem od tramvajové zastávky Hřbitovy, napravo od hlavního vstupu blízko židovské pohřební kaple. Zaujme svou velikostí a na první pohled nepovšimnutelným detailem nahoře, symbolem konvice. Symbol konvice a misky ukazuje vždy na místo, kde spočívá levita, potomek starozákonního Leviho. Levité byli nositelé dědičného práva asistovat kněžím při bohoslužbě, zejména při omývání rukou před požehnáním.
Rodina Zweigů je původem z Prostějova, předmětem jejich podnikatelské činnosti bylo primárně sladovnictví. Otec tří bratrů spočívajících zde v hrobce, Ignatze, Sigmunda a Moritze, Marcus Zweig nazývaný Mordechaj, založil rodinnou sladovnickou firmu „Marcus Zweig’s Söhne.“ Židovské podnikatelské rody byly mezi s sebou propojeny příbuzenskými vztahy, Zweigovi například s rodinou Briessů nebo Mayů. Mnohé hrobky naleznete právě v této židovské části hřbitova. Bratři Sigmund a Ignatz Zweigovi byli nejpodnikavější a měli po Lotti Fleischmannové sladovnu na Lazcích, která byla vůbec jednou z nejstarších sladoven v Olomouci. Zároveň měli pobočný závod i v Doubravici u Mohelnice.
A = den narození Roberta Zweiga
2/Ing. Lubomír Šlapeta
Tento významný architekt vytvořil řadu děl ve 30. letech 20. století a spoluutvářel tak novou podobu města Olomouce. Své projekty realizoval ve funkcionalistickém stylu. Například Nakládalovu vilu v Polívkově ulici č. 35, vilu Dr. Františka Kousalíka v ulici Na Vozovce 33 nebo dvojdům na Žilinské 18 a 20. Lubomír pracoval hodně se svým dvojčetem bratrem Čestmírem a společně zrealizovali např: v Rožnově pod Radhoštěm vilu K. Krystýnka (Zahradní 750) a vilu JUDr. J. Žanty (Javornická 688), nebo ve Frýdku-Místku vilu JUDr. A. Macourka (Lidická 644). Bratři studovali ve Vratislavi (tehdy Breslau) na Staatliche Akademie für Kunst und Kunstgewerbe (Akademie umění a uměleckých řemesel), zkušenosti posléze získávali i ve Franci a Spojených státech amerických. Lubomír Šlapeta zakládal spolu s malíři F. V. Mokrým a Janem Zrzavým katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1949 byl ale donucen k odchodu a v roce 1958 vyloučen ze Svazu architektů ČSR.
B = počet jmen zesnulých uvedených na náhrobní desce
3/Ignaz Carl Machanek
Rodina Machanků patří mezi významné olomoucké podnikatelské rodiny, mnozí její představitelé předsedali olomoucké živnostenské a obchodní komoře a byli poslanci Moravského zemského sněmu ve Vídni. I. C. Machanek zřídil železářský obchod na Dolním náměstí 48. Mezi Hlubočkami (Hombok) a Hrubou Vodou (Groß Wasser) koupil Josefský hamr a pak i železárny v Mariánském Údolí (Marienthal). Tím položil základy firmy Moravia, která existuje dodnes v Hlubočkách – Mariánském Údolí. I. C. Machanek byl vystudovaný právník, zároveň i hudební skladatel. Neméně významný člen rodiny byl i Max Machanek, který se zasloužil o stavbu tratě Olomouc - Krnov (Olmütz - Jägerndorf), která vede romantickým údolím řeky Bystřice (Feistritzthal). Trať byla vybudována během dvou let a zprovozněna roku 1872. Stavbu provedla soukromá společnost Mährisch-Schlesische Centralbahn, mezi jejíž koncesionáře patřili kromě Maxe Machanka i bratři Kleinovi ze Sobotína (Zöptau) a Moritz Primavesi. Koncesi na stavbu tratě získal Max Machanek společně s hrabětem Lichnowským r. 1869.
C = ciferace roku úmrtí Maxe Machanka
4/Josef von Engel
Poslední šlechtický starosta města Olomouce, rodák z Prešpurku (dnešní Bratislava), poslanec Říšské rady, zasedal také v olomoucké živnostenské a obchodní komoře. Byl nositelem Řádu Františka Josefa a Řádu železné koruny, město Olomouc mu také udělilo čestné občanství. Starostou Olomouce byl v letech 1872 až 1896, takže to bylo právě za jeho éry, kdy se oficiálně zrušil pevnostní systém a zbouraly hradby, město se začalo rozšiřovat vnějším směrem. Na nové tváři města Olomouce se podílel architekt Camillo Sitte, kterého pozval právě Josef von Engel a který pak pracoval už za Karla Brandhubera. Dnešní třída Svobody se jmenovala po Josefu von Engelovi do roku 1918.
D = ciferace počtu písmen na černé desce na hrobce
5/Zdeněk Fierlinger
Nejznámější je svou poválečnou politickou aktivitou jako předseda Československé sociální demokracie v letech 1945 až 48, po Únoru inicioval její sloučení s komunisty a stal se členem Ústředního výboru KSČ a byl v letech 1948 až 53 místopředsedou vlády ČSR, posléze do roku 1964 předsedou Národního shromáždění ČSR a ČSSR.
Nicméně zajímavé je i jeho působení předválečné a válečné, od roku 1937 byl velvyslanec v Moskvě, spolupracoval s Klementem Gottwaldem, předtím byl blízký dr. Edvardu Benešovi a zastával posty vyslanců v Nizozemí, Rumunsku, USA, Rakousku a Švýcarsku a během první světové války bojoval v československých legiích, a i v bitvě u Zborova.
E = počet řádků vpředu na desce týkajících se Zdeňka Fierlingera
6/Jaroslav Dejmal
Mnozí Olomoučané znají z dětství cukrárnu Dejmal, která stávala od roku 1920 v ulici 28. října, od roku 1984 naproti Prioru. Jejím původním majitelem byl slavný olomoucký cukrář Jaroslav Dejmal. Jeho podnik získal zlaté medaile z výstav v Bruselu, Rotterdamu, Paříži a Athénách. V roce 1948 mu byla cukrárna znárodněna a připojena k národnímu podniku Československé hotely, přičemž on v ní pracoval jako vedoucí ro roku 1960. Mezi velmi vážené zákazníky Dejmalovy cukrárny patřila svého času i první dáma ČSR Hana Benešová, která si nechávala Dejmalovy bonbóny posílat až do Prahy.
F = ciferace roku úmrtí Bohumily Dejmalové
7/Konrád Schuster
Stejně jako cukrárnu Dejmal znají mnozí Olomoučané i hodinářství Konráda Schustera na tř. 1. máje, které zde funguje od roku 1934. Konrád Schuster dostal po druhé světové válce za úkol obnovit, opravit a zrekonstruovat válkou poškozený orloj, o který se pak nadále staral. Dnes v jeho tradici pokračují jeho potomci.
G = měsíc narození Anny Schusterové
8/PhDr. Berthold Oppenheim
Protože byl zavražděn v roce 1942 ve vyhlazovacím táboře Treblinka, nespočívá jeho tělo fyzicky zde. Jde tedy o kenotaf. Do dějin se zapsal primárně jako první židovský rabín po obnovení židovské obce a zároveň i jako iniciátor stavby zdejší synagogy, která stávala zhruba po čtyři desetiletí do roku 1939 vedle Terezské brány na Maria Theresia Platz (dnešní Palachovo náměstí). Narodil se v Ivančicích v rodině rabína, dětství pak trávil v Toruni v dnešním Polsku. Rabínem v Olomouci se stal roku 1892 a v Lošticích 1918, v roce 1932 se mu splnil životní sen a navštívil zemi Izraelskou. Také působil v židovském pohřebním bratrstvu.
H = ciferace celého data úmrtí rabínovy manželky Marie
Finální souřadnice naleznete na:
N 49° 3(B-C).E(H+C)(D+F)
E 17° 1 A.(G-E)(E+F)D