Po stopách KHB - Cesta do Brixenu Mystery Cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

CESTA DO BRIXENU

Když zaklepali v ranních hodinách dne 16. prosince v předvánočním čase roku 1851 na dveře bytu Karla Havlíčka státní úředníci, už patrně tušil, co se chystá. Ač se po přestěhování z Kutné Hory a po zákazu svého časopisu Slovan rozhodl stáhnout z veřejného života a věnovat se rodině, věděl, že i nadále zůstal státnímu aparátu solí v očích.

Ministr Bach se rozhodl vyřešit problém s nepoddajným a provokativním českým novinářem jednou provždy někdy počátkem prosince. Vyžádal si u císaře souhlas se zákrokem za hranicí tehdejších zákonů, a sice s násilnou deportací. Původně navrhovaný Salcburk byl nahrazen vzdálenější, a tudíž jistější destinací, jihotyrolským Brixenem.

Samotný zákrok byl však spíše tragikomickou epizodou, než patetickou tryznou za národního mučedníka. Pověřený úředník, policejní komisař Franz Dedera, napoprvé s četnickou hlídkou efektně vnikli do místní lékárny. Když se dovtípil, že tam opravdu Havlíčkovi nebydlí, napodruhé se již nemýlili. Mezi zatýkajícími, tedy pokud by se jednalo o legální zatčení, byl i blízký Havlíčkův přítel, toho času okresní německobrodský hejtman, Ferdinand Voith. Podle Havlíčkových pamětí se Voith "nemohl pohnutím dívati na dojímavé to loučení a vyšel raději ven".

"Měl byste se sbalit. Venku je zima a cesta bude ještě dlouhá." Bylo kolem třetí hodiny ranní, když policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky vyzvali Havlíčka, aby je následoval. Cíl cesty Havlíček neznal a měl se jej dozvědět až daleko za hranicemi. Bylo jím přívětivé jihotyrolské "letovisko", kam dorazili po šest dnů trvající cestě 22. prosince. Kdyby se nejednalo o cestu do čtyřletého odloučení od všeho, co měl Havlíček rád a pro co žil, podle textu Tyrolských elegií a jiných dobových zdrojů by se mohlo zdát, že ta cesta byla docela solidní flám.

Obavy vlády z pohoršení veřejnosti nad tímto v podstatě nelegálním činem se nepotvrdily. Nikdo se výrazně proti Havlíčkovu odvozu nevzepřel, a tak mohl císař v klidu 31.12. vyhlásit "silvestrovské patenty", které rušily stávající ústavu a vracely vládu z "Boží milosti."

Poměrně snadno.-) Ale na úvodních souřadnicích - jak už to u keší s ikonou otazníku bývá - ji fakt nehledejte.-) Úvodní souřadnice vás pouze zavedou k domu čp. 159, který býval četnickou stanicí. Právě sem došel Karel Havlíček v noci na 16. prosince 1851 pěšky v doprovodu četníků a nasedl do zde připraveného kočáru. Ten jej následně odvezl do vyhnanství v alpském Brixenu.