Možná jste ho zahlédli také. Jen jste si nebyli jisti, zda nešlo o přelud nebo jste někoho přehlédli. Patrně jste se ostýchali s někým o tom zapříst hovor, protože jste měli za to, že vyslovením nahlas byste možná něco rozbili…
Kdepak to vůbec nebyla hra světla nebo iluze. Ten stín přišel na svět, aniž by někoho provázel. Prostě stín, který se pohyboval mezi lidmi, vloudil se mezi ně, spěchal s nimi za zábavou nebo jen tak se toulal lesem. Prázdný stín, jako plížící se postava na cestě, spěchal někam za svým cílem. Při nízkém zapadajícím slunci se vyšplhal na kmeny stromů a kráčel dál spolu s ostatními stíny. Jenomže každý jiný stín někomu patřil. Každý měl svého člověka nebo objekt a k němu byl nadobro připoutaný.
Tady je na místě prozradit, že onen stín, který nebyl ničí, věděl, že něco není v pořádku. Neměl za sebou, před sebou ani vedle sebe nikoho, kým by byl vržen. Nebloudil však lesem nazdařbůh, jak by se mohlo zdát. Hledal svého člověka. Toho jediného člověka, k němuž by neodlučně patřil od úsvitu až do soumraku.
Stínohra:
osel = 5, prase = 2, motýl = 4, slepice = 8, medvěd = 9, kočka = 7, velbloud = 9, vrána = 0, žirafa = 6, vlk = 3, kráva = 7, zmije = 0, husa = 9, krtek = 5, pes = 1, krokodýl = 4
Někdy musíme kráčet stínem, ale právě to nás žene ke světlu.
Přeji úspěšný lov!