Po stopách KHB - Třebestovice Multi-cache

Cedule je to krásná a odkazuje na První českou vzájemnou pojišťovnu, která právě v roce 1827 vznikla, tehdy bylo Havlíčkovi již šest let a tak se mi dere na rty otázka: Měl či neměl na cestu do Brixenu uzavřeno cestovní pojistěni? A jak to v době jeho života s pojištění bylo? Pojďme se tedy trochu na historii pojištění podívat a pak budeme moudřejší.
V mnoha oblastech platí již okřídlená, úsměvy na líci vyvolávající věta: Již staří Římané ...... A je tomu tak i v případě historie pojišťovnictví:
První pokusy či jednorázové případy situací, které bychom dnes považovali za pojištění, je možno vysledovat již ve starověku. Zřejmě nestarším jsou poznámky ze zápisů babylónského krále Chammurapiho z cca 19.stol př.Kr. o jakémsi pojištění karavan proti škodám způsobeným lupiči. Židovští majitelé nákladních oslů v Palestině na základě vzájemných úmluv si zajišťovali naturální náhradu za osly, uloupené lupiči či usmrcené dravou zvěří.
Dalším příkladem z doby pozdější pak mohou být různé pohřební pokladny odborných sdružení obchodníků či řemeslníků. Tato občanská sdružení, která vykazovala známky vzájemného pojišťování. Účastníci vkládali vstupní poplatek spolku, někdy i poplatky pravidelné, a za to dostávali zpět plnění, pokud nastala některá ze specifikovaných záležitostí - nemoc, úraz či úmrtí a pod.
Poměrně častou událostí v dějinách byly velké požáry, není proto překvapení, že se kupci a obchodníci snažili o jisté zajištění svých živností proti požárů a s tím je spojena i první „skutečná“ pojišťovna „The Fire Office“, založená londýnskými kupci v Londýně 7.5.1680.
Další velice rizikovou činností byla námořní doprava, ta byla vždy spojena s velkými riziky ztrát a tudíž i v této oblasti se objevují první příklady např. v Anglii se poskytovatelé námořního pojištění scházeli od roku 1688 v kavárně Edwarda Lloyda a sdíleli si a vyměňovali informace a upisovali pojištění. Lloyds tak nebyl v pravém slova smyslu pojišťovnou, ale sdružením nezávislých poskytovatelů pojistné ochrany.
V českých zemích se objevují snahy o zabezpečení majetku zejména proti škodám způsobenými ohněm - domy byly stále většinou ze spalné konstrukce (dřevěné, doškové či slaměné střechy apod.) a riziko velkých a hromadných požárů bylo vysoké.
Za rozhodující rok v dějinách pojištění u nás je považován až rok 1827, kdy byl založen Cís. král. privilegovaný společný ústav pojišťující náhradu za škody z pohoření - nasledně známy právě jako První česká vzájemná pojišťovna, na Moravě to pak byl obdobný ústav v Brně – Pospolný ústav pohořelný pro Moravu a Slezsko (později známý jako Moravsko-slezská pojišťovna).
Kromě dvou výše uvedených ústavů se zemskou působností začali následně vznikat ústavy lokální: v roce 1834 vznikla chebská požární pojišťovna (Egerländer Brandschaden – Versicherungsverein), v roce 1846 pak požární pojišťovací spolky v Liberci a v Oboře u Netolic, r. 1849 v Petrovicích na Písecku a ve Vilsnici-Jílovém u Děčína, 1850 v Rovném u Strakonic v Boru u České Lípy a Vartenberská, r. 1852 v Markvarticích u České Kamenice, r. 1853 v Horní Plané a r. 1855 pro okres Broumovský.
Všechny tyto instituce se výlučně soustředili na pojištění majetku, toto omezení si dobře uvědomoval i Karel Havlíček Borovský - důkaz o této skutečnosti můžeme nalézt i v jeho dile:

Dost bylo už řečeno o historii pojištění - komu to bylo málo, nechť se podívá do virtuálního muzea https://www.muzeumpojisteni.cz/ na další podrobnosti. Nám tento krátký exkurz jistě postačí k zodpovězení otázky o cestovním pojištění pro KHB na cestu do Brixenu, zejména uvědomíme-li si okolnosti odjezdu do Brixenu: ..... dne 16. prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky (akci dozoroval i brodský okresní hejtman Ferdinand Voith, jenž se s Havlíčkem znal) a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu......

Jak se tak toulám po vlastech českých a sbírám keše, setkal jsem se již na několika místech s kešemi věnovanými letošnímu kulatému výročí Karla Havlíčka Borovského. Vesnička Třebestovice je známa zejména svou překrásnou železniční zastávkou, ale Havlíčkovu ulici tu též najdeme. A právě v této ulici posbíráte všechny indicie, které pak dosadíte do vzorečku finálky.
Zprávy o návštěvě Třebestovic Karlem Havlíčkem Borovským se nepodařilo dohledat, jedno je však jisté ves patří k nejstarším na Poděbradsku.
První zmínka o obci byla v roce 993 v základní listině knížete Boleslava II., který spolu se svatým Vojtěchem darovali vsi Třebestovice u Sadské a Mračenice s okolím nově založenému klášteru benediktinskému v Břevnově u Prahy.
Pravděpodobně již v době života KHB byla ves využívána k rekreačním účelům, o čemž svědčí i fakt, že na dovolenou přijel do Třebestovic i hudební skladatel Zdeněk Fibich. Bydlel u Horálků proti zastávce vlaku. Jeho sekretářka bydlela v Matoušově vile (dnes Růžičkova).