Dopis z minulosti
Pozor u stage č. 8 kostel Sv. Hedviky byla odstraněna značka Reservé, takže uvádím : H= 9
Milí přátelé kačeři,
jmenuji se Helmut Hermann Krommer, byl jsem malíř a grafik a mé rodné město je Troppau, tedy dnes Opava. Narodil jsem se 17.9.1891 a mým otcem byl advokát, ředitel opavské spořitelny, dlouholetý vícepurkmistr a radní Hermann Krommer (ostatně jmenuji se po něm). Moje maminka byla dcerou opavského purkmistra Waltera Kudlicha, jmenovala se Theresie Kudlichová. Narodil jsem se v sídle Kudlichů v ulici Teichgasse číslo 33 (dnes Na Rybníčku), ale můj rodný dům už dnes neexistuje. Tatínek pro naši rodinu nechal postavit novou reprezentativní vilu na Laudonově ulici číslo 2 (dnešní Sluneční ulice) a v roce 1896 jsme se do vily přestěhovali. Kdo z vás už lovil Adventure LAB Opavské vily, ten už naši vilu dobře zná.
Než se spolu pustíme do lovení této keše, dovolte mi trochu zavzpomínat na můj životaběh.
- Jak jsem už psal, narodil jsem se 17.9.1891 ve městě Troppau
- Absolovoval jsem přípravné kurzy pořádané opavským muzeem pro nadané začínající umělce, do umělecké praxe mne uvedl Adolf Zdrazila
- Maturoval jsem na německém gymnáziu v budově dnešní strojní průmyslovky
- Po maturitě jsem byl přijat na prestižní výtvarnou akademii ve Vídni
- Když začala 1.světová válka, narukoval jsem k opavskému pluku č. 1 a s ním jsem byl nasazen v Mostaru, prošel jsem jako voják Srbsko a Albánii
- Po válce jsem se vrátil ke svému uměleckému studiu nejprve ve Vídni, později v Karlsruhe
- V meziválečném období jsem ve 20. a 30. letech pobýval v Berlíně, v roce 1924 jsem získal československé stipendium pro studijní pobyty v Řecku a Itálii, v roce 1928 jsem navštívil Paříž
- Na Slovensku jsem se seznámil s Valerií Weiszovou, která se stala mou ženou a pocházela náhodou také z umělecky založené rodiny
- Žili jsme v Berlíně, ale po zvolení Adolfa Hitlera německým kancléřem jsme Německo opustili a přestěhovali se do Prahy
- V roce 1939 jsme se i s mou ženou Valerií a rodinou vystěhovali do Guildfordu ve Velké Británii, odešli jsme kvůli původu mé ženy
- V roce 1951 jsem se po smrti mé ženy z Guildfordu odstěhoval do USA do Bostonu za dcerou Annou
- V Bostonu jsem roku 1973 zemřel
V Opavě jsem prožil jen část svého života, ale zůstala městem mého dětství, mládí a srdce. Pojďte se se mnou projít po místech, která jsem měl rád, která jsem maloval a která jsou dnes už úplně jiná než si je pamatuji. Pojďme spolu hledat minulost.
Nakreslil jsem spoustu obrazů z Opavy a vaším úkolem, milí kačeři, bude hledat místa, která zůstala v mém srdci a která jsem zvěčnil svým uměním. Opavští kačeři tato místa naleznou lehce, ale doufám, že i mimoopavským se podaří jednotlivá místa nalézt, vždyť vy všichni máte tu chytrou věcičku, která vás zavede na příslušné místo, můžete se díky ní bavit s přáteli a viděl jsem některé s ní i platit. Procházím se mým městem Troppau po necelých sto letech, pokrok je neuvěřitelný, ale asi bych v této době žít neuměl.
Stage 1 - Marianum
Snažil jsem se pořadí míst, která spolu navštívíme, uspořádat postupně, ale je jenom na vás, jaké pořadí zvolíte. Prvním místem je Marianum, které jsem kreslil v roce 1933.
Dva roky po vídeňském založení Kongregace Dcer Božské Lásky roku 1868 přicházejí sestry tohoto řádu také do Opavy, aby zde pečovaly o výchovu dívek a sirotků. Opava se tak stala jejich vůbec prvním útočištěm v celých českých zemích. Za působení matky představené Stanislavy Fuss zde byl v letech 1907‒1909 vybudován stavitelem Aloisem Geldnerem a architektem Adalbertem Bartlem rozsáhlý klášter pod názvem Marianum. Byl rozdělen na dvě části – v jedné se soustředila péče o staré lidi, druhá sloužila dívkám hledajícím ve městě práci. Vedle sirotčince zde byl také dívčí internát, později přetvořen na školu pro hospodyňky. Boje první světové války činnost kláštera ochromily a objekt následně sloužil také jako vojenská nemocnice, kterou ve válečných letech prošlo asi deset tisíc vojáků. S koncem války našel objekt další využití, kdy začaly být do péče sester svěřovány také duševně nemocné děti. Klášter vyniká také jako architektonická památka, zejména pak trojlodní kaple Božského Srdce Páně. Výjimečnost kaple a zejména její výmalby tkví nejenom v jejím nepoškozeném dochování, ale rovněž v poměrně ojedinělém zastoupení takovéto výzdoby v českých zemích. Ostatně posuďte sami.
Jestliže stojíte přibližně na místě, odkud jsem Marianum kreslil, po levé ruce uvidíte pamětní desku jednoho sportovce, na desce jsou uvedena data narození i úmrtí tohoto člověka. Proveďte ciferaci obou dat.
Jestliže je výsledek ciferace 4, pak A= 5
Jestliže je výsledek ciferace 5, pak A= 6
Jestliže je výsledek ciferace 6, pak A= 7
Stage 2 - Schody do nikam - Promenádní restaurace
Kousek od Niedermayerovy kavárny stála v Křížkovského sadech další kavárna. Do roku 1855 se jmenovala Oswaldova kavárna u Kiosku ( tím byl míněn nedaleký antický tempel, na jeho místě stály později sochy císaře Josefa II., básníka Schillera a nyní zde stojí socha Opavy). Tato kavárna byla postupně vlastnictvím několika kavárníků, v roce 1875 získala název Promenádní restaurace. Promenádní restaurace byla vyhlášena svými specialitami, měla netradiční nápojovou nabídku – kromě různých značek piv si návštěvníci mohli dát i ovčí mléko dodávané z hradeckého statku knížete Lichnovského a minerálku. Do roku 1924 měla několik nájemců a vlastníků, od roku 1924 ji začala provozovat rodina Philips. Restaurace byla oblíbená nejen pro svou nabídku občerstvení, ale i pro hudební produkce. Hrály zde především vojenské kapely, ale i jiní hudebníci. Bohužel měla stejně smutný osud jako kavárna Niedermayer – o Velikonocích roku 1945 rovněž vyhořela a obnovena již nebyla.
Popojděte kousek k Ptačímu vrchu směrem k „mnohostromu“. Kolik let asi má tato lípa srdčitá?
Lípa má asi 48 let, pak B=8
Lípa má asi 52 let, pak B=6
Lípa má asi 62 let, pak B=7
Stage 3 Taneční kavárna – Café Luft – Kavárna Niedermeyer v parku
Manželé Niedermayerovi se v roce 1889 přestěhovali do Opavy i se dvěma syny Hansem (*1886) a Albertem (*1888). V Opavě se narodila dcera Leopoldine (*1893) a jako poslední 18. srpna 1898 syn Alexander Jacob Johann, který byl pokřtěn v kostele svatého Ducha 8. září 1898. Leopold získal koncesi k provozování kavárny, která měla sídlo v domě na rohu Panské (dnes Masarykova) a Hrnčířské ulice č. 16 (v současnosti je zde banka, dříve tu byla pivnice Vesmír). Rodina v tomto domě také žila. Po Niedermayerovi zůstala kavárna nadále v provozu a byla známá pod názvem Cafe Raida.
V roce 1899 koupil Niedermayer rohový dům na Hrnčířské č. 1, nacházející se na křižovatce s Ostrožnou, kam se s rodinou přestěhoval a rovněž zde otevřel kavárnu. Zde však nebyla kavárna dlouho, protože v roce 1903 byla přenesena na ještě lukrativnější místo, do městské věže Hláska. Manželé Niedermayerovi v domě na Hrnčířské č. 1 nadále bydleli. Ještě před první světovou válkou získal Niedermayer pronájem letní kavárny v sadech Císaře Josefa. A tu vidíte na obrázku, který jsem kreslil také v roce 1933, tehdy se jí říkalo Café Luft.
Dnes již z této kavárny nic nenajdeme, tedy nic, našel jsem jenom základy, nevím, jestli kavárny nebo oplocení. Tato kavárna stejně jako nedaleká Promenádní restaurace, kterou jsme navštívili před chvílí, přežila 2.světovou válku, ale o Velikonocích 1945 obě kavárny ve stejný čas do základů vyhořely a obnoveny již nebyly.
Pro získání údajů potřebných k nalezení místa uložení keše zjistěte na tomto místě, kolik je na dětském hřišti kruhových skákadel?
Skákadla jsou 4, pak C=2
Skákadel je 5, pak C=1
Skákadel je 6, pak C=0
Stage 4 - Kostel Svatého Ducha
Dalším místem, které spolu navštívíme, je nedaleký kostel Svatého Ducha. Tady se vzhled za léta, kdy jsem tu nebyl, příliš nezměnil. Lehce poznáte kostel i místo, odkud jsem kostel kreslil. Vlevo od kostela stojí palác Zemského prezidenta a vlády (dnes v této budově sídlí Slezská univerzita). Původní budova byla založena ve 14. století a sloužila jako klášter klarisek. Budova byla několikrát přestavována, současnou klasicistní úpravu získala v letech 1876-1879. Na mém obrázku ji ale nenajdete, nelíbila se mi 
.
Otočte se ke kostelu zády a podívejte se do Postgasse. Kolik lamp historického vzhledu v ulici vidíte?
4 lampy, pak D=1
3 lampy, pak D=3
5 lamp, pak D=5
Stage 5 - Postgasse
Dalším místem, které spolu navštívíme, je ulice U Pošty. Tedy já ji znám jako Postgasse a kreslil jsem ji v roce 1933. V tomto roce jsem vytvořil další sérii z cyklu evropských měst tentokrát zaměřenou na Opavu. Opavský cyklus jsem vytvořil již podruhé, poprvé v roce 1925. Oba cykly jsem opavským občanům představil v letech 1933 a 1936. Našli jste to správné místo? Tak se podívejte za roh do Růžové ulice ( tohle bývala ulice domů s červenými lucernami nad vchody). Jakou rychlostí nejvýše může jet auto v prostorách dvora České pošty?
15 km/hod., pak E=6
20 km/hod., pak E=7
30 km/hod., pak E=8
Než půjdeme dále chci vám ukázat ještě jeden svůj obraz. Nezajímal jsem se jen o stavby, ulice a krajiny, kreslil jsem i portréty a lidi, např. obrázek, který jsem nazval Im Walde. Dnes už jsem starší pán a bohužel už si nevzpomínám kdo mi seděl modelem, možná to byla moje žena Valerie.
Stage 6 - Továrna na likéry Görlich & Adler a Synagoga
V sousedství synagogy stála Továrna na likéry Görlich a Adler. Vznik nejstarší slezské likérnické firmy se datuje k roku 1850. Za jejím zrodem stojí dva podnikatelé Konrád Mossler a Antonín Görlich, kteří založili firmu na výrobu rumu, likéru a octa s názvem „Mossler a Görlich“. Později přijali i třetího společníka Karla Wurmbranda. Tímto se zvýšil firemní kapitál a výroba se mohla rozšířit i na lihové nápoje. Podnik záhy proslul svými výrobky po celém Rakousko-Uhersku, v roce 1896 se majitelé proto rozhodli změnit název na „První slezská továrna na rum a likérové speciality Mossler a spol.“. Dva roky na to Antonín Görlich opustil podnik, aby pomohl synovi s jeho vlastní výrobou rumu a likérů. Byl sice přijat nový společník, ale i ten brzy založil svůj podnik. Na trhu se tímto objevily dvě nové firmy, „Görlich a Adler“ a „Salzborn a Spitzer“, které si navzájem konkurovaly. Dcera Konráda Mosslera prosperující likérku prodala dne 22. července 1910 a novými majiteli se stali manželé Schwarzovi. Rodina Schwarzova převzala zavedenou firmu a úspěšně ji vedla až do konce válečných let pod původním názvem. V roce 1861 Emanuel Lichtwitz položil základy firmy „ELCO“ (Emanuel Lichtwitz und Co.) na výrobu likérů, lihovin, bonbónů a punčů. Později firma přistavila ještě octárnu. V květnu 1867 založili tři společníci veřejnou obchodní společnost s názvem „Mandl a spol., továrna na výrobu rumu, rosolek a likérů“. Později došlo k rozšíření sortimentu na čaj a ocet. V letech 1928-1938 Vilém Mandl řídil celý podnik sám. Dalším likérníkem byl žid Friedrich Mayer, rodák z Uher, který v roce 1888 přišel do Opavy a o rok později založil firmu „Friedrich Mayer und Co“. Specializovala se na výrobu jemných likérů, punčů a čajů. Mimo vlastní výrobu dováželi i oblíbené značky světové proslulosti, např. francouzský koňak, jamajský rum, španělská vína, cherry. V roce 1906 se židovskému podnikateli Emilu Karplusovi naskytla výhodná nabídka odkoupit od Friedricha Mayera jeho firmu. Ve velké konkurenci známých opavských likérníků bylo nutné nabídnout zákazníkovi i netradiční nápoje, např. jemný bylinný likér „Rodel“, oceněný zlatou medailí v Paříži roku 1908. Firma patřila k prosperujícím podnikům v Opavě, v roce došlo ke změně názvu na „Opavská palírna vína, výrobna likéru, rumu a ovocných šťáv“ . K poslednímu přejmenování došlo v roce 1933 na „Emil Karplus, továrna likérů, rumu a ovocných šťáv, velkoobchod čajem“. Emil Karplus nebyl jen vynikající podnikatel, ale zastával i význačné funkce – dělal soudního znalce v oboru lihovin při Zemském soudu v Opavě, přísedícího u soudu, zasedal v rozhodčí komisi, byl jmenován členem daňové komise při Finančním ředitelství. Během 2. pol. 19. století vznikalo mnoho potravinářských firem, ale na opavském trhu nebylo uplatnění pro všechny. Proto některé zanikly, jiné se sdružovaly do větších celků, aby získaly větší kapitál a mohly tak konkurovat i obdobným podnikům v celém Rakousko-Uhersko a vyvážet své zboží i za hranice země. Jiné se naopak snažily zaujmout zákazníky dovozem kvalitních nápojů.
Architektonický plán synagogy vypracoval patrně již roku 1894 známý architekt synagogálních staveb, přerovský rodák Jakob Gartner. Stavba samotná byla realizována v letech 1895 až 1896, kdy byl opavský templ se slávou otevřen. Více než čtyři dekády sloužil svému účelu a stal se nepochybně jednou z dominant slezské metropole. Zkázu mu přineslo až uchvácení Sudet nacismem. Byla vypálena a srovnána se zemí místními sudetskými Němci.
Podívejte se na pomník vypálené synagogy a zjistěte přesné datum jejího zničení. Proveďte ciferaci data:
Ciferací jste získali číslo 8, pak F = 2
Ciferací jste získali číslo 4, pak F = 6
Ciferací jste získali číslo 6, pak F = 5
Stage 7 - Teichgasse
Půjdeme dále, zavedu vás na místo svého rodiště, ulice Teichgasse (Na Rybníčku). Podívejte se na můj obrázek, poznáváte něco? Určitě ano, řada chudinských domků už sice dávno zmizela, ale něco přece jenom zůstalo. Vaším úkolem je najít aspoň přibližně místo, odkud jsem kreslil já. Máte to? Tak se obraťte a prohlédněte si dům po pravé straně. Že je krásně opravený a zvlášť vyniká malá béžová hlavička nad oknem. Jaké má dům číslo?
622/20, pak G= 9
602/20, pak G= 6
602/22, pak G= 2
Stage 8 – Kostel Svaté Hedviky
Pozor u stage č. 8 kostel Sv. Hedviky byla odstraněna značka Reservé, takže uvádím : H= 9
Toto místo je vám určitě povědomé a s jeho nalezením nebudete mít potíže. Poznáváte kostel Svaté Hedviky? V tomto rozestavěném stavu jej ale určitě neznáte. Pokuste se najít místo, ze kterého jsem kostel kreslil já. Tady máte souřadnice : N 49°56.461 E 017°53.581, ale i bez nich lehce najdete to správné místo. Rozhlédněte se kolem sebe, uvidíte řadu dopravních značek, jedna z nich se něčím liší, čím?
Parkovací místo rezervováno pro OPM 80-96, pak H=9
Parkovací místo rezervováno pro OPL 80-96, pak H=5
Parkovací místo rezervováno pro OPM 86-96, pak H=3
Stage 9 - Koupaliště
Posledním místem, na které vás chci zavést, je opavské koupaliště. Omlouvám se vám, zatím všechna místa, která jsme navštívili, nebyla příliš vzdálená, ale na koupaliště to přece jenom nějaký kousek cesty je. Pokud použijete dopravní prostředek, tak si ušetříte nohy. A ještě – můžete se tam dostat několika cestami, my jsme ponejvíce chodili pěšky (tramvaj tam nejezdila) a pokud se rozhodnete jít ulicí Vančurovou, půjdete kolem naší vily. Toto jsou obrázky naší vily, jak vypadalo okolí krátce po našem nastěhování a pak kolem roku 1950.
Ale je to jenom na vás, jak se rozhodnete, vilu už jste navštívili při lovení LAB keše Opavské vily, takže pochopím, když ji teď vynecháte.
V roce 1929 město vypsalo soutěž na stavbu koupaliště a dalších budov s rekreačními a společenskými funkcemi. V soutěži o architektonický návrh celého areálu zvítězil opavský architekt Otto Reichner (1888-1961), nejvýznamnější představitel opavské meziválečné architektury. Stavba koupaliště, převlékáren, restaurace a bazénů včetně skokanského můstku se uskutečnila v letech 1930-1931. Vzniklo mimořádné funkcionalistické dílo, funkčně výborně řešené. Součástí je dětské brouzdaliště se sochou Vodníka z bílého supíkovského mramoru. Jejím tvůrcem je sochař Josef Obeth (1874-1961). Součástí areálu měla být také socha vzpřímeného atleta ( byla zakreslena do projektové dokumentace z roku 1931), ale k realizaci nedošlo.
Poblíž koupaliště je nový hotel Opava, kolik má hvězdiček?
3 hvězdičky, pak I=8
4 hvězdičky, pak I=9
5 hvězdiček, pak I=7
Došli jsme na konec procházky mým rodným městem,
Chtěl jsem se s Tebou, milý příteli, podělit o svá díla a provést Tě po své rodné Opavě a ukázat Ti pro mne významná a krásná místa, po kterých jsem i já chodil, když jsem ještě žil. Bohužel spoustu míst, kterými jsem já denně procházel, jsi již dnes vidět nemohl, což je mi líto a myslím, že je to veliká škoda. Některá dnes vypadají úplně jinak, jiná byla zničena, ale některá jsme spolu viděli v téměř nezměněné podobě.
Narodil jsem se se zlatou lžičkou v puse, obdařený uměleckým talentem, vše nasvědčovalo tomu, že budu úspěšným umělcem a můj život bude zalitý sluncem. Jak moc jsem se mýlil… Osud mi nachystal mnohá příkoří, obral mne o vše, co jsem měl rád. A přesto jsem žil rád.
Vám všem, kteří jste mne doprovodili na této mé posmrtné cestě mým rodným městem, děkuji a troufám si doufat, že se vám líbilo toulat se se mnou po zapomenutých místech mého života.
A nyní k finálce: Najdete ji na souřadnicích: N 49° AB.CDE E 017°FG.HIC
