Pomník popraveným účastníkům přerovského povstání
V úterý 1. května 1945 vypuklo v Přerově první ozbrojené povstání proti okupantům v českých zemích. Místní odbojové hnutí plánovalo otevřené protiněmecké vystoupení na okamžik, kdy se sovětská armáda dostatečně přiblíží k regionu, avšak mylně interpretovaná informace ze zahraničního rozhlasu – znásobená elektrizujícím efektem svátečního prvomájového dne a atmosférou blížícího se konce okupačního utrpení – předčasně přerostla v ozbrojené protinacistické povstání.
V odpoledních hodinách se v první květnový den v Přerově rozšířila zpráva o kapitulaci Německa. Občané od počátku reagovali s obrovským nadšením. Nejprve dávali najevo radost z obnovení republiky jen manifestačně – shlukovali se, vyvěšovali ukryté československé vlajky a opět svobodně zpívali národní hymnu. Záhy následovaly snahy převzít správu z německých rukou a revoluční události řídit, přičemž čeští policisté obsadili radnici, zadrželi kolaboranty a získali kontrolu nad městským rozhlasem. Jeho prostřednictvím informovali občany o kapitulaci Německa a vyzvali důstojníky československé armády k zapojení se do povstání, což na náměstí přilákalo davy obyvatel.
Již dopoledne došlo k prvním ozbrojeným akcím – občané začali stavět na komunikacích zátarasy a odebírat německým vojákům zbraně, čímž narušili tempo ústupu wehrmachtu. Povstalci se zároveň pokoušeli obsadit důležité objekty, převzít správu do českých rukou a přimět německou vojenskou posádku ke kapitulaci.
Do města se kolem poledne stáhly partyzánské skupiny a obsadily výpadové komunikace. K pokusům o vyhnání Němců došlo i v továrnách a na nádraží, kde železničáři odzbrojovali vojáky a vyřadili z provozu parní lokomotivy. Mimořádnou akcí bylo vypravení zvláštního vlaku ověnčeného vlajkami, který vyjel na trať Přerov – Olomouc informovat sousední stanice o konci okupace a nakonec dojel až do Olomouce – Hodolan. Ohlas přerovských událostí doputoval takřka do celého regionu a k aktivním projevům odporu proti Němcům došlo i v další desítce obcí.
Po 1A. hodině ovšem povstání začalo ztrácet tempo, protože se ukázalo, že zpráva o konci války je mylná, a rozšířila se informace, že přes Přerov budou ještě ustupovat silné útvary wehrmachtu. Současně byli představitelé německé správy a posádky obeznámeni se skutečnou situací a dostali příkaz obnovit pořádek. Z Olomouce byl na pomoc poslán pohotovostní oddíl SS a po 1B. hodině začal organizovaný zásah, který potlačil veškeré revoluční aktivity.
Nekoordinované a předčasně zahájené akce slabě vyzbrojených civilistů neměly naději na úspěch. Do večera Němci potlačili protiokupační projevy i ve všech okolních obcích, které se do povstání zapojily.
V podvečer měli Němci situaci ve městě pevně v rukou a po vyhlášení stanného práva nastalo zatýkání povstalců. Mezi zatčenými se ocitli ti obyvatelé, kteří vyjednávali s Němci o kapitulaci, odzbrojovali německé vojáky, vyvěsili státní vlajky či byli při kontrole přistiženi se zbraní.
V noci telefonoval do Přerova německý státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Frank a nařídil popravu hlavních účastníků. Mnozí ze zatčených, které vyslýchalo gestapo z Olomouce, byli mučeni, aby přiznali aktivní účast na povstání. Na následky krutého zacházení zemřel jeden ze zatčených – obchodník Josef Beneš.
Vyšetřování v Přerově řídil vrchní velitel gestapa na Moravě Max Rausch, který spolu s velitelem olomoucké služebny Richardem Heidanem a okresním hejtmanem Erwinem Krautem provedl výběr zatčených do první vlny exekuce.
Druhý květnový den po 1C. hodině bylo 21 občanů odvezeno do olomouckého posádkového vězení a poté do prostoru lazecké vojenské střelnice (dnes katastrální území městské části Černovír), kde bylo připraveno místo popravy. Vraždění se pod velením zástupce vedoucího olomouckého gestapa Franze Langera účastnilo nejméně 1D příslušníků služebny, kteří po trojicích odváděli své oběti k hromadnému hrobu. Ten vykopali dva zadržení olomoučtí občané – Zdeněk Kříž a Miroslav Tichý. Zde byli Přerované nejméně čtyřmi příslušníky gestapa (Rimkusem, Loibnerem, Kotterem a Hauserem) zezadu postříleni – střelba zpočátku nebyla přesná, takže někteří ze zasažených ještě žili. Popravení se před smrtí chovali statečně a Matylda Dokládalová naposledy vykřikla: „Ať žije Československo!“
Po smrti účastníků povstání byli nakonec zastřeleni i oba nepohodlní svědci. Nakonec gestapo zahladilo všechny stopy svého zločinu – spálilo doklady a svršky obětí a zamaskovalo hrob.
Následující den byla k popravě vybrána a do Olomouce dopravena další skupina zatčených, kterou ale na poslední chvíli zachránilo blížící se osvobození města Rudou armádou.
O osudu popravených nebylo nic známo až do 1E. května, kdy byl nalezen jejich hrob. Po exhumaci se 1F. května konalo za účasti tisíců občanů velkolepé poslední rozloučení a ostatky byly uloženy do společného hrobu v přerovském městském parku Michalov. V roce 1952 došlo k přemístění ostatků na městský hřbitov, kde bylo vytvořeno nové pietní místo.
Během zatýkání v Přerově, které probíhalo první tři květnové dny, bylo zadrženo celkem 80 až 100 Přerovanů.
Smutná bilance – padesát čtyři padlých a popravených českých občanů – tolik obětí si vyžádalo povstání z 1. května 1945. Na straně povstaleckých bojovníků padlo i několik partyzánů z řad sovětských vojáků, uprchlých z německých zajateckých táborů.
Brutální odveta za přerovské povstání ukázala nejen nacistický fanatismus a barbarství, ale i důležitost Přerova pro ústup wehrmachtu. I přes neúspěch se tyto přerovské události zapsaly do dějin jako počátek Květnového povstání českého lidu, jež se stalo nejrozsáhlejší aktivitou domácího odboje za 2. Světové války. (zdroj – informační tabule na úvodních souřadnicích)
Pomník je historická památka provedená dle návrhu ing. J. Dvořáka v roce 1946, upravená kompozice z roku 1972.
Na obdélné dlážděné ploše stojí stupeň obložený kamenem, na něm hladký hranolový sokl obdélného půdorysu, na něm vlastní pomník o něco přesahující sokl se dvěma bronzovými deskami se jmény 23 popravených občanů města Přerova a Olomouce. Po stranách desek je vlevo erb Přerova, vpravo erb Olomouce. Celý objekt je obložen travertinovými deskami. Pomník završuje pískovcová plastika znázorňující přeražený strom na skalisku, uprostřed je deska s nápisem „Večer 2. května 1945 země tato vypila krev 21 mučedníků z Přerova a 2 z Olomouce“. Památník je připomínkou historické události, jeho zapsání do seznamu kulturních památek bylo podpořeno ideologickými důvody v období komunistické vlády.(zdroj – pamatkovykatalog.cz)
Informace ke keši:
Na úvodních souřadnicích naleznete pomník i informační tabuli, která vám poskytne potřebné údaje pro zjištění finálních souřadnic.
Finální souřadnice: N 49° 37.(B-A)(D-E)(C+E) E 17° 14.(C-F)(B+E)(D-F)