Vznik I. emise československých státovek provázelo mnoho potíží. Jednalo se o nedostatek vhodných materiálů, strojů a také zkušeností. V oběhu jsou do této chvíle okolkované bankovky Rakousko-uherské banky, také bankovky nízkých hodnot, které nepodléhaly okolkování a také drobné mince rakousko-uherské korunové měny.
Prozatímní státovky, jak byly nazvány okolkované rakousko-uherské bankovky, byly z oběhu stahovány postupně, podle dodávek státovek I. emise, kterými byly nahrazovány. Jako první byla stažena 100 K platná do 15. listopadu 1919. Následovaly 1000 K, 50 K a jako poslední byly staženy současně 10 a 20 K, platné do 20. června 1920. Bankovky 1 a 2 K, které nepodléhaly kolkování, platily do 15. září 1919.
10. září 1919 byla vedením Bankovního úřadu ministerstva financí vypracována zpráva o tisku českých státovek. Prvním krokem byla snaha se co nejrychleji a nejefektivněji odpoutat od rakousko-uherské měny. Napomoci tomu měly poukázky Zemské banky království Českého, které měly mít funkci paralelní republikánské měny a stabilizovat peněžní hladinu v Československé republice. Jejich vývoj a tisk byl zastaven příkazem ministra financí Aloise Rašína z 19. března 1919.
I. emise československých státovek je po formální stránce velice nejednotná. Jedinými společnými znaky je datum na líci (15. dubna 1919) a podpis ministra financí JUDr. Aloise Rašína. Bankovky nejsou výsledkem jednoho umělce, a proto nesou pečeť výtvarného chaosu způsobeného nesmírnou časovou tísní při jejich výrobě. Autorem několika výtvarných návrhů byl Alfons Mucha, a proto jsou státovky I. emise někdy nazývány také jako Muchovky.
Nominální hodnoty bankovek jsou 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 a 5 000 Kč. Výroba byla rozdělena mezi 8 tiskáren, z toho se ve 2 případech jednalo o tiskárny zahraniční. O čtyři nejnižší hodnoty se vždy dělily dvě tiskárny. Tři nejnižší hodnoty 1, 5, a 10 Kč vyráběla tiskárna A. Haase v Praze. Tato tiskárna se dělila o 1 Kč s Graphische Kunstanstalt Ed. Strache ve Vansdorfu, o 5 Kč s Graphische Kunstanstalt Gebrüder Stiepel GmbH v Liberci a o 10 Kč s tiskárnou J. Otto a Růžička v Pardubicích. O hodnotu 20 Kč se dělila Knihtiskárna Politiky v Praze a Česká grafická Unie v Praze, 50 Kč tiskla Haasovka, 100 Kč Politika a 500 Kč Unie. Zcela výjimečná byla 1000 Kč, zadaná americké obchodní ceninové tiskárně American Bank Note Company v New Yorku. Nejvyšší hodnota 5000 Kč pak byla tištěna v Druckerei für Wertpapiere Rakousko-uherské banky ve Vídni.
Vídeňská banka se stala klíčovým dodavatelem státovek I. emise, protože zajišťovala pro české tiskárny výrobu tiskových forem. V rukách jejích výtvarníků byla úprava návrhů dodaných z Československa do konečné podoby. Jedná se především o výtvarníka Rudolfa Rösslera.
1 Kč
Platnost bankovky byla od 24.9.1919 do 31.12.1924. Autorství nikdy nebylo spolehlivě prokázáno, v úředních pramenech je uváděno autorství její firmy. Nevypovídá to však nic o tom, zda návrhy vytvořili zaměstnanci firmy a nebo externě spolupracující výtvarníci. Hypoteticky by mohl být autorem Rudolf Junk, který do Haasovky dojížděl. Junk také spolupracoval i s tiskárnou ve Vídni. Vytištěno a dáno do oběhu bylo 272 293 100 korunových bankovek.
5 Kč
Platnost bankovky byla od 24.9.1919 do 31.12.1924. Tato bankovka vznikla kompletně ve Vídni. Jako předloha lícní strany byla použita předloha nevydané rakousko-uherské pětikoruny s datem 1. října 1918. Autorem by mohl být také Rudolf Junk. Autorem rubu je zřejmě Rudolf Rössler. Vytištěno a dáno do oběhu bylo 110 646 400 pětikorunových bankovek.
10 Kč
Platnost bankovky byla od 26.2.1920 do 31.5.1944. Autorem rubové strany je výlučně dílem Muchovým. Modelem dívčích portrétů byla autorova dcera Jaroslava Muchová. Za autora lícní strany je považován Rudolf Rössler, do jehož kresby byly, z důvodu ne zcela jasných, dodatečně zakomponovány dvě hlavy husitů. Autorem hlav husitů je Alois Mudruňka. Rösslerovo autorství pravděpodobně vycházelo ze skutečnosti, že jako výtvarník vídeňské tiskárny návrhy dodané z Československa technicky zpracovával. Ačkoliv nelze vyloučit jeho podíl nad rámec běžného technického zpracování dodaných návrhů, ve skutečnosti je autorem lícní strany bankovky pardubický architekt Bohumil Korbel. Dokazuje to jeho signatura v pravé dolní části návrhu. Celkem bylo zachyceno 223 kusů padělků.
20 Kč
Platnost bankovky byla od 31.1.1920 do 30.6.1928. Autorem rubové strany je Alfons Mucha, avšak Muchovy ženské portréty na líci byly vsazeny do návrhu Rudolfa Junka. Modelem mužských portrétů francouzského legionáře na rubové straně byl Václav Vokáč ze Zbirohu. Bylo zachyceno celkem 8747 kusů padělků.
50 Kč
Platnost bankovky byla od 8.11.1919 do 31.12.1924. Autor je neznámý, ale opět se uvažuje o Rudolfu Junkovi. Návrh na tuto bankovku vzešel i z ruky Alfonse Muchy. K této bankovce se váže jeden kuriózní případ padělatelského pokusu. 11. 12. 1920 došlo členem nebo členy vojenské ochrany ke krádeži 55 nedokončených archů padesátikorunových státovek přímo z tiskárny. Chyběla jen pořadová čísla, které si zloděj nebo jeho komplicové nechali dodatečně ručně dotisknout. Případ byl odhalen po více než třech letech, kdy bylo v oběhu zajištěno 20 kusů takto padělaných bankovek. Celkem bylo zachyceno 4144 kusů padělků.
100 Kč
Platnost bankovky byla od 7.7.1919 do 31.1.1921. Autorem rubové strany je Alfons Mucha. Otázka pro získání souřadnic zní, kdo byl modelem portrétu mladé ženy – prosím o jméno a příjmení za svobodna bez mezery. Lícní strana byla již dříve připravena pro stokorunovou poukázku Zemske banky království Českého. S předtiskem bylo započato už 17. února, takže nyní se měnil pouze text a podpis. Stokoruna se stala hned po pětisetkoruně nejvíce padělanou státovkou I. emise. Bylo zachyceno celkem 20 883 kusů padělků.
500 Kč
Platnost bankovky byla od 20.10.1919 do 31.8.1922. Výtvarným autorem je Alfons Mucha. Pro lícní i rubovou stranu byl použit prakticky nezměněný obraz, který Mucha předtím navrhoval pro nerealizovanou stokorunovou poukázku Zemské banky království Českého. Právě tato pětisetkoruna byla nejvíce padělanou státovkou I. emise. Její první exempláře byly v Československu zachyceny začátkem února 1921 na poštovním úřadě v Mostě, v květnu 1921 v Německu, v červnu 1921 v Roudnici nad Labem. Stopa vedla do Vídně a pátraní dostalo spád. Poměrně brzy byl vypátrán (27. června 1921) vedoucí padělatel a iniciátor akce maďarský profesor Julius Meszaros. Padělky byly vyrobeny v Rakousku ve štýrském litografickém ústavu ve Wetzelsdorfu. Kuriózní na tomto případu je fakt, že ačkoliv byl Dr. Meszaros se svými komplici rakouskou policii zatčen a postaven před soud, byli podle tehdejších rakouských zákonů propuštěni na svobodu, protože šlo o cizince, kteří navíc padělali cizí, nikoliv rakouskou měnu. Do Československa však vydáni nebyli. Celkově bylo ke dni 31. 8. 1921 zadrženo celkem 60 357 padělků.
1 000 Kč
Platnost bankovky byla od 12.12.1919 do 30.6.1937. Návrh byl kompletně připraven ve Spojených státech, a proto neobsahuje žádné československé národní motivy. Zakázku získala American Bank Note Company v New Yorku na základě krátké návštěvy na Ministerstvu financí, kterou uskutečnil během soukromého léčení v Karlových Varech obchodní zástupce firmy a budoucí viceprezident Joseph H. Bagley. Z důvodu rychlosti přípravy a výroby byl návrh připraven z prefabrikovaných prvků, kterých měla pro tento účel ABNCo v zásobách velké množství. Uvádí se, že na lícní stranu byl použit motiv nevydané bankovky Banque de France hodnoty 100 francs bez data (pomocné označení vzor 1917 nebo 1918), připravené pro případ, že Paříž bude dobyta Němci a tiskárna Banque de France se dostane do jejich rukou. Po skončení války byla objednávka zrušena. Je zde zobrazená poloobnažená žena sklánějící se nad glóbem. Autorem tohoto motivu je Alonzo Foringer a rytinu provedl Robert Savage v roce 1917.
Na rubovou stranu použila ABNCo motiv The Reapers (v překladu Žnečky, i když není jisté, zda se jedná o dvě ženy nebo o ženu a muže). Přední postava drží v pravé ruce srp a zadní postava nese v levé ruce snop obilí. Předlohou byla pravděpodobně část obrazu, jehož autorem je Simon Julien. Před rokem 1860 provedl první rytinu dosud neznámý rytec, jehož práci upravili v roce 1860 Alfred Sealey a James Smillie. Podle této rytiny provedl v roce 1872 další rytecký přepis Fred Smillie. Tuto rytinu (tzv. The Reapers 2) v roce 1874 upravil sedmnáctiletý James Smillie, jeho strýc a služebně straší rytec. Právě varianta The Reapers 2 je použita na rubu československé tisícikoruny, jednalo se tedy o práci starou 47 let.
The Reapers 1 byly pravděpodobně poprvé použity na bankovce La Banque Nationale, Québec hodnoty 2 dollars s datumem 28. Dubna 1860. Dále byly použity na dalších asi 20 bankovkách USA, Kanady Mexika a Chile.
5 000 Kč
Platnost bankovky byla od 7.8.1919 do 15.4.1921. Bankovku navrhli Lefler a Rudolf Rossler a rytinu provedl Ferdinand Schirnbock (někdy je uváděn i Rudolf Junk). Ženský portrét býval mylně považován za portrét zavražděné císařovny Alžběty, ale ve skutečnosti je portrétem paní Leflerové, manželky jednoho z tvůrců. Vedení Rakousko-uherské banky ovšem muselo dát svolení k převzetí obrazu z její tisícikorunové bankovky. Vytištěno bylo celkem 750 000 kusů, ale do oběhu nebylo dáno celé množství. Důvodem byl vysoký nominál a krátká doba platnosti. I tato státovka byla falšována. Bylo zachyceno celkem 409 kusů padělků.
Sběratelsky je tato státovka jedním z nejvzácnějších československých papírových platidel. Po dlouhou dobu se ve sběratelských kruzích vědělo jen o sedmi exemplářích, až v roce 1990 se potvrdila existence 15 kusů, později 26 kusů. V současné době je těchto sběratelsky ceněných pětitisícovek v soukromých a veřejných sbírkách na území České republiky a v zahraničí 36. Všechny jsou však perforované. V roce 1994 se bankovka vydražila za 280 tisíc korun. V listopadu 2020, po 26 letech se bankovka vydražila za 12,1 milionu korun.
I když bylo výtvarné a technické zpracování bankovek velice různorodé, nečinilo to v bankovním provozu zásadní problémy. Skutečně velkým problémem byly množství a kvalita padělků. Výtvarná stránka Muchových návrhů byla přijata rozporně, v některých případech byly nespravedlivě vyzdvihovány ateliérové práce tiskáren jako lepší než díla výtvarného umělce. Nejlépe byla hodnocena bankovka tištěná v ABNCo pro technickou vyspělost rytin a hlubotisku, ačkoliv po výtvarné stránce byla podprůměrná, vytvořená z prefabrikované koláže univerzálních prvků. Řada výpadů proti Muchovi však byla také motivována politickými názory a ve skutečnosti nebyla kritikou Muchy, ale ministra Rašína a vyjádření odporu k jeho způsobu provedení měnové reformy.
Jako první byla stažena 100 Kč platná do 31. ledna 1921, následovaly 5 000 Kč, 500 Kč, 5 Kč, 1 a 50 Kč, 20 Kč a 1 000 Kč. Nejdéle platila 10 Kč, po dobu celé první republiky a v Protektorátu Čechy a Morava až do 31. května 1944. Bylo to dáno tím, že nebyla emisně oddělená od výtvarně velmi podobné, ale pozdější bankovky 10 Kč vzor 1927.
.
Můžeš ověřit své řešení s certitude.